Film roku

„Film?! Chcete režírovat film?“ - „Troubo, jak bych mohl režírovat film. Financovat film. Jako tvůrce, aby se vědělo, že jsem za tím já. Ne ledajaký. Výborný film. S významným režisérem a slavnými herci. Těmi nejlepšími.“ A stařičký milionář snažící se po sobě něco zanechat sežene opravdu ty nejlepší…Duprat a Cohn mě zaujali už Váženým občanem, a to mi pomohlo s očekáváním. Protože pokud je Film roku něčím především, tak satirou. Na filmový průmysl (dělání velkého umění), ale hlavně na režiséry a herce, resp. jejich manýry (tvrdohlavost, ješitnost, rozmazlenost, přecitlivělost, potřeba dramatizovat, snobismus, „hluboké“ promluvy, přetvářka, pomluvy, naschvály, špatný vkus atd.) Ostatně ústřední trojka si film zjevně užívá a baví. Jakože já se upřímně zasmál hned několikrát, těch absurdních, groteskních a trefných scén má mnoho (vyhrálo „líbaní“). A líbil se mi i cynický závěr aneb u dobrého nápadu nezáleží na autorovi. Za mě silné 4*. „Ahoj. Omlouvám se, kdybych měl erekci. Omlouvám se, i kdybych ji neměl. Není to osobní.“ (30.10.2022)

Původní čtyři hvězdy jsem nakonec stáhnul na tři. Satira na filmový průmysl je to hodně solidní, ale bohužel ne po celou délku filmu. Což je její asi největší kámen úrazu. V prvních minutách totiž poznáváte hlavní postavy. Excentrickou režisérku Penélope a herce Antonia a Oscara, který je každý naprosto jiný, ale oba si budou hrát v novém filmu roku bratry. Už od začátku je patrné, že tady to jen tak nedotočí, protože od prvních minut není o absurdní situace nouze. Chvíli jsem nevěřil vlastním očím, pak jsem si na ten druh humoru zvyknul a začal se královsky bavit. Jenže po asi hodině nápady opadly a závěr už jsem spíš čekal. Škoda, satira dobrá, ale chyběla jí troška energie navíc. (15.08.2022)

Skvělá věc, která mě nadchla a hodně bavila. Ta výchozí situace, kdy se 80 letý superbohatý muž rozhodne financovat film (a most), aby po něm něco zůstalo, mi sice přišla poněkud hloupá a scenáristicky nevěrohodná či jalová, ale jakmile do děje vstoupí Penélope Cruz, začal jsem si to vrchovaně užívat, protože je v roli režisérky Loly absolutně bezchybná, což platí stejně tak o Antoniu Banderasovi v roli mladšího herce Félixe a Oscaru Martínezovi v roli staršího herce Ivána - v podstatě celý film se věnuje jen jim třem a tomu, co se mezi nimi děje a co spolu zažívají během hereckých zkoušek, a další postavy jsou veskrze podružné a jejich význam je jen malý, a já bych nevěřil, že může být tak zábavné sledovat přípravu na natáčení, respektive kolik vzrušujících a komických momentů (a překvapivých zvratů) je možné kolem toho postavit - je to ovšem humor poněkud decentní (či svérázný) a zcela jistě ho nedocení každý (a dovedu si dokonce představit, že spousta lidí po zhlédnutí nepochopí, proč je ten film označený jako komedie). Celé je to navíc natočeno v úchvatných interiérech, takže se na to celkově dívá moc příjemně, a působilo to na mě sympaticky svěžím dojmem jako něco nového, co mi současně připomnělo, proč mám rád právě španělské filmy, jichž je tento - po mém soudu - typickým zástupcem (v dobrém). (22.08.2022)

Hrají na divadelních prknech, hrají před kamerou, nehrají náhodou i při běžné konverzaci, při rodinné večeři či při návštěvě aquaparku? Španělé se místy mile a netradičně otírají o přebujelá ega a manýry hereckých hvězd, které jsou často na míle vzdálené od reality běžných lidí. A to prostřednictvím natáčení minimalistického filmu temperamentní režisérkou, která své dvě ovečky nejednou překvapí neortodoxními metodami. Stejně jako oni ji. Na začátku nicméně stojí stárnoucí miliardář, který po sobě hodlá zanechat i něco uměleckého, tudíž se rozhodne produkovat film. Vizionářská režisérka Penélope Cruz se tak bude muset kromě jiného poprat s tím, že má na place hrdého divadelníka ze staré školy a sebestředné hovádko hollywoodského střihu. Výsledek je velmi upovídaný, ale jízlivě se vyjadřuje ke světu showbyznysu a filmu, strefuje se do stereotypů, předkládá vyhrocené emoce, přehnané situace, a hlavně kouzelnou chemii mezi ústředním triem. Banderas skvostný. A co teprve taková Penééélope… (23.08.2022)

Tenhle film docela klame tělem. Jde vlastně o artovou variaci na artové filmy a hlavně přístup k tvorbě v podání "do sebe zahleděných intelektuálů, co tvoří filmy jako své životní dílo" (berte to s rezervou). Přesto je to některých momentech opravdu zábavné! Zvrhle zábavné trochu jako Trojúhelník smutku, ale o jiné cílové skupině. Líbí se mi, jak tvůrci vlastně i využívají svého příběhu pro záměrné vytváření paradoxních situací a chtějí nechat vyniknout právě umělce/herce ve filmu. Co tím myslím? Vždyť hlavní mužské role jsou přesně naopak, než bych to já jako divák obsadil. Zcela záměrně tak dochází k tomu, že Antonio Banderas (ve filmu bohém milující auta, ženy, s vysokým mínění o svém herectví, který denně leští svoje ... ceny) hraje toho introvertního bratra, kterého si žádná žena ani nevšimne. Je to až meta přístup. Hlavní trojice je však skvělá (a Penelope navíc krásná), architektura podtrhuje strohost a uměleckost filmu. Bavil jsem se, jen bych to vlastně nepotřeboval vidět znovu a trochu to samo sebe vystavuje na odiv, ale zapomíná na tu skutečnou hloubku. Bude to asi tou epizodičností, kterou na mě film působí. (09.01.2023)