Malcolm a Marie

[VIDĚNO 6.2.] "Not everything I do is political because I'm black!" "Well, I think Angela Davis would disagree with you." ______ Kdybych měl snímek 'Malcolm & Marie' jednoduše popsat, definoval bych jej jako dokonalé konverzační drama, které svou atypickou zápletku strukturálně staví na dvou důležitých pilířích - 1) konfrontačních dialozích obou stěžejních protagonistů, které dynamicky eskalují do až iritujících hádek, 2) sofistikované komorní atmosféře. A přestože samotná premisa se může jevit lehce banálně, její děj se intertemporálně odehraje v průběhu jedné noci, což nabízí inovativní rozměr k interpretaci narace, která vyniká především na oné verbální bázi, díky níž režisér Levinson epistemicky ilustruje rozpad jednoho vztahu dvou impulzivních lidí - Denzela Washingtona, který se vtělil do role bohorovného umělce, a Zendayi, která ztělesňuje a zároveň symbolizuje onu umělcovu inspirativní múzu. Přesto se nejedná o standardní konverzačku plnou vyčpělých argumentačních přestřelek, ale o plnohodnotnou audiovizuální esej, která polemizuje o hodnotě lásky a významu filmového umění.... V čem ovšem snímek předně vyniká je bez debat nekompromisní dominance formy nad obsahem, kde není nouze nejen o řemeslnou preciznost a stylistickou rozmanitost jako v Levinsonově experimentální seriálové ódě 'Euphoria'. A totožně jako u 'Euphorie', i zde Levinson primárně sází na vizuální impresi - k tomu využívá černobílý a vysoce zrnitý formát, který diváka již v úvodní scéně intenzivně pohltí (a na konci sprostě vyflusne), a rovněž celkově dodává na šmrncu elegantní estetiky a melancholické atmosféry - zatímco kinetické snímání kamery pod taktovkou maďarského mazáka Marcella Révy umocňuje intimitu/erotičnost a kompozičně podmanivou hru světel a stínů…. Denzel Washington (jehož sláva a oblíbenost u diváků po snímcích 'BlacKkKlansman' a 'Tenet' raketově stoupá) se perfektně chopil role narcistického filmaře, jehož životní motivaci pohání jeho vlastní ego, které se nechce nijak podřídit pokrytectví hollywoodské smetánky - a neméně dokonale mu sekunduje femme fatale Zendaya, která díky tomuto nevídanému projektu bezprecedentně aspiruje o vstupenku do komorních artových snímků. Vzájemnou synergií obou hereckých talentů tak vzniká hotová exploze různorodých hereckých expresí a performačního chameleonství, které určitě nepodléhá žádné charakterové dichotomii, a nabízí tak famózní teatrální koktejl všemožných emocí, který staví na kontrastu milostných peripetií a citové pasivity onoho dua. Sice si jeden druhému občas projeví sympatie a náklonnost, ale častěji než něžnosti si navzájem vyměňují kanonádu vulgarit a agresivních invektiv - čímž snímek z hlediska narativní tonality poutavě osciluje mezi různorodými tenzemi - ačkoliv uznávám, že mnohdy ona gradace šla do až příliš extrémního afektu.... Každopádně největší negativa u 'Malcolm & Marie' vidím především v tristní dějové struktuře a v repetetivním fázování narativu - poněvadž namísto vypravěčského progresu se divák spíše dočká pásma nekončících variací jednotlivých scén. No a závěr je neuvěřitelně patetický. Nicméně tvůrce samotné nelze ověnčit ničím jiným než obdivným aplausem. Netflix zjevně zvedá kvalitativní laťku i artové ambice - prioritou však je, aby jeho tvůrci předčasně neusnuli na vavřínech - jelikož Levinson v rezoluci natočil vizuálně pohlcující a dramaturgicky provokativní konverzačku o exploataci a ambivalenci milostného pouta, která mi doslova vyřvala ďuznu do hlavy, a přesvědčila o tom, že hranice mezi láskou a záští je neuvěřitelně tenká. Vřele doporučuji pro všechny soudruhy cinefily.... // VERDIKT: 8,2 sýrových makaronů z 10 // ______ “Cinema doesn’t need to have a fucking message. It needs to have a heart and electricity.” (16.03.2021) (méně) (více)