Divý chlapec

V jednom rozhovoru shrnul Truffaut poselství filmu větou „Člověk bez druhých není ničím“. Jindy by toto poznání vyznělo banálně, Divokému dítěti s jeho přímostí přidává na naléhavosti. Černobílá kamera zdůrazňuje dokumentární nádech (stejně jako u Divotvůrkyně, kterou chtěl Truffaut původně režírovat) a zároveň jakoby symbolizovala jakousi čistotu, upřímnost filmu. Striktně chronologicky řazený záznam proměn vztahu mezi neobyčejně chápavým učitelem a nadobyčejně aktivním žákem se maximálně drží reality a končí přesně v okamžiku, kdy si oba uvědomí to nejpodstatnější. Zásluhou autentických hereckých výkonů i dělení do určitých vývojových etap (kruhové zatmívačky představují jediné formální zpestření) utekl snímek nad očekávání rychle. Divokému dítěti je snadné porozumět již během prvního sledování a společně s Nikdo mě nemá rád, Americkou nocí a Kapesným patří k divácky nejpřijatelnějším počinům milovaného režiséra. Což neznamená, že by bylo méně hodnotné než filmy vybízející bezprostředně po zhlédnutí k přečtení jejich mnohastránkové analýzy. Péče mu byla věnována stejná. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, Stilicho (17.12.2008)

Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno. (31.10.2004)

Nezdieľam nadšenie väčšiny užívateľov nad Truffautovým filmom o priebehu domestikácie "vlčieho mláďaťa". Nálezy detí, ktoré prežili v divočine sú síce zriedkavé, atraktívne, ale ťažko z ich prevýchovy vyvodzovať nejaké objavné závery. Filmovo je to hraný dokument, ktorému svedčí čiernobiely filmový materiál. Malý herec si za svoj výkon zaslúži pochvalu, ale to je asi tak všetko. Nedokážem označiť tento snímok za mimoriadny, ani keď za ním stojí slávny režisér. (17.12.2013)

občas se snažím zabrousit i ke starším dílům významných klasických režisérů, neřkuli velikánům. Sice tohle dílo asi nepatří k Truffautovým vrcholům, ale jeho výrazné prvky jsou tu znát. Tento film je pojat téměř dokumentárně a biograficky a zobrazuje skutečné události, které provázely převýchovu mladého nalezence. Samotný lékař to bral spíše jako vědecký pokus a snahu dokázat vliv výchovy, která byla tehdy asi znevažována. Trvalo to roky a film ukazuje jen úseky z tohoto pečlivě dokumentovaného pokusu. Herecký výkon „malého tarzana“, filmová kamera a výprava u mě pozvedají hodnotu snímku, jinak je už poněkud vyčpělý a spíš si ho užijí pamětnící a filmoví staromilci. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou. (30.10.2008)