poster

Divoké dítě

  • Česko

    Divý chlapec

  • Francie

    L'Enfant sauvage

  • USA

    The Wild Child

  • Velká Británie

    The Wild Child

Drama / Životopisný

Francie, 1970, 83 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • starbrejkr
    ****

    Nádherný film podle skutečné události. Svou důvěryhodností a hlavně úžasným výkonem onoho chlapce opravdu připomíná spíš dokument. Při sledování jsem si uvědomil, že Viktor vlastně musí během pár let prodělat vývoj, kterým procházelo lidstvo několik tisíc let...Jediná věc, která mě trošku zamrzela a která je důvodem, proč nedávám pět, je zbytečně krátká stopáž s podstatě utnutým koncem. vím, že samotný chlapcův návrat a zjištění, kam patří, je dostatečnou tečkou - přesto si myslím, že film měl potenciál na ještě větší vykreslení vztahu hlavních postav a dopracování se o kus dál. I tak ale velký zážitek a na svou dobu, kdy svět znal s podobnou tématikou jen úsměvného Tarzana, neskutečná věc(29.10.2008)

  • sud
    ****

    Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80%(8.11.2008)

  • Jeanne
    *****

    Kouzelný protipól k směšnému tarzanovskému tématu, kdoví proč úspěšně přežívajícímu v tolika filmech. Divoké dítě se tváří téměř jako dokumentární film. Sleduje vývoj „vlčího dítěte“, které tu není žádným „urozeným divochem“ z literatury romantismu. Objektem filmu je vlastní vývoj dítěte ve vztahu ke společnosti reprezentované jeho vychovatelem v podání Francoise Truffauta. Při tomhle výchovném, vzdělávacím a socializačním experimentu se oba vyvíjí a mění, upravují své postupy... Jednoduché obrazy důsledně sledují veškerou speciálně pedagogickou práci – ta se nějakým obdivuhodným zázrakem přesně drží postupů moderní speciální pedagogiky, konkrétně logopedie a surdopedie... zkrátka všech zásad pro práci s handicapovaným dítětem. Cesta vede od nácviku vzpřímené bipedální chůze k akceptováni lžičky s polévkou (V tomto ohledu se Truffaut nerespektující radosti velkého stolování nepouští dál a nerozvíjí víc obrazů. Ostatně jako ve svých ostatních filmech.) :-) Raději pokračuje zobrazením vytváření adekvátního systému alternativní komunikace. Jeho objekt výchovy, Viktor se nakonec dokáže nápodobou podepsat, samozřejmě, že mluvit se už nenaučí, ale snaživě artikuluje hlásky (Truffaut tu opět přesně postupuje od respiračních cvičení k fonačním až po vyvození hlásky. Dokonce ukáže i klasickou práci u zrcadla.). O tom všem a mnoha dalších detailech je Divoké dítě, které nerozptyluje svoji pozornost na problémy přicházející z vnějšku. Je to velice intimní film bez jakýchkoli vyhrocených okamžiků typických pro běžné „učitelské filmy.“ S těmi nemá nic společného. Raději nevtíravě vypráví o nezbytnosti lidské společnosti s její komunikací, ačkoli je plná svých chyb. Proto se Viktor na konci sám vrací a vyžaduje přímý lidský kontakt (volí si pohlazení hospodyně před nereálnou a nebezpečnou svobodou v lese). Už v polovině filmu upouští od projevů vlastní stimulace svého vnímání těmi všemi nápadnými, kývavými pohyby, jaké jsou běžné pro neslyšící nebo nevidomé děti, jimž se nedostává dostatek mezilidského kontaktu... Vedle Nikdo mne nemá rád nejkrásnější film o výchově.(30.12.2004)

  • Zazie
    *****

    Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo.(29.10.2008)

  • CaptainNor
    *****

    Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou.(30.10.2008)

  • - Film se musel natáčet během léta, aby romský chlapec, představitel hlavního hrdiny Jean-Pierre Cargol nezameškal školní docházku. (Hwaelos)

  • - Skutečný Viktor zemřel, aniž by se oženil. (Kulmon)

  • - Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. (Kulmon)