Divý chlapec

Truffaut spravil s týmto filmom vyslovený výsmech všetkým tarzanovským príbehom, ktoré pri tejto neskutočne pôsobivej dráme o výchove a výuke hluchonemého, analfabetického dieťaťa, ostávajú len lacnou popcornovkou. Takmer dokonale autentický pohľad na skutočnú udalosť, o ktorej by som radil pred filmom nečítať a nehľadať informácie, zážitok bude o to silnejší. Truffaut exceluje na každej svojej pozícii, réžia, scenár, herecké prevedenie, to posledné však takmer zatienil mladý predstaviteľ divocha Jean-Pierre Cargol. Navyše môžem až teraz, po piatom filme povedať, že ma 'pán červený' konečne dostal, no na plné hodnotenie si bude musieť ešte počkať. 85%. (31.10.2008)

Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 % (19.09.2009)

občas se snažím zabrousit i ke starším dílům významných klasických režisérů, neřkuli velikánům. Sice tohle dílo asi nepatří k Truffautovým vrcholům, ale jeho výrazné prvky jsou tu znát. Tento film je pojat téměř dokumentárně a biograficky a zobrazuje skutečné události, které provázely převýchovu mladého nalezence. Samotný lékař to bral spíše jako vědecký pokus a snahu dokázat vliv výchovy, která byla tehdy asi znevažována. Trvalo to roky a film ukazuje jen úseky z tohoto pečlivě dokumentovaného pokusu. Herecký výkon „malého tarzana“, filmová kamera a výprava u mě pozvedají hodnotu snímku, jinak je už poněkud vyčpělý a spíš si ho užijí pamětnící a filmoví staromilci. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Alternativní příběh o Mauglím. Působivý kamerou a užitou hudbou. Snad bych řekl, že je to příběh velmi humanistický, kdyby si tím slovem nevypláchnul hubu kdekterý demagog. Sice mi připadá, že pokroky Viktorovy byly příliš rychlé, ale konec konců to není film dokumentární, je to podobenství o lidství, které je nesamozřejmé. (01.12.2013)

Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno. (31.10.2004)