Režie:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrají:
Jeanne Moreau, Oskar Werner, Henri Serre, Marie Dubois, Michel Subor, Jean-Louis Richard, Vanna Urbino, Sabine Haudepin, Pierre FabreVOD (1)
Obsahy(1)
Jemný milostný příběh, jehož hrdiny jsou dva přátelé, kteří se zamilují do jedné ženy. Dílko bez těžkopádné psychologické analýzy, s typicky francouzským espritem rozebírá otázku přátelství, lásky a problém, může-li žena milovat dva muže, spojené poutem přátelství a naopak. Film, jehož děj se odehrává v době kolem první světové války, se vyznačuje impresionistickou, pointilistickou atmosférou a lyrickým kouzlem exteriérových záběrů na širokém plátně. Originální režii pak doplňují výborné herecké výkony. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (117)
Láska je andělská mrcha. Snad jediná telenovela v historii kinematografie, kterou lze oslavovat coby výtvor intelektuálního a stylistického umělce, a jeden z mála filmů, který navzdory své lyričnosti představuje širší podstatu lásky a přátelství věrohodně, zároveň vesele (první polovina ve znamení dravého střihu a pomíjivých milostných eskapád) i tajemně až tragicky (pomalé tempo v druhé polovině, delší dialogy a sílící přítomnost citu, který nemůže být opětován). Hlavní ženská postava mě sice těžce iritovala a monolog vypravěče možná zbytečně prozrazoval i to, na co by bohatě stačili herci a Truffaut s Coutardem, ale přesto jsem zvědavě očekával každý další zvrat a s napětím vyhlížel finále, které nezklamalo a celou vztahovou mozaiku uzavřelo do důmyslně poetického rámu. A především, i to na oko hloupé jednání mužských protagonistů se dá pochopit, máte-li v životě svou vysněnou a ideální ženu, nic vás zkrátka neodradí, toho jsem si (bohužel?) vědom... 85% ()
Na tento film som mal veľmi dobré spomienky, aj keď mi v pamäti uviazol iba pitoreskný príbeh o žene milujúcej dvoch priateľov a vo filme rozprávaný príbeh o vojakovi odchádzajúcom na front, ktorý si na nádraží vyžiadal od neznámej dievčiny adresu a následný virtuálny vzťah s ňou mu pomáhal prežiť ťažké chvíle zákopovej vojny. Ale po pol storočí je všetko inak. Zrútila sa ďalšia moja filmová modla. Filmu ostali z pôvodných piatich iba tri hviezdičky a mne potreba vysvetlenia. Film je konverzačnou, vzťahovou záležitosťou, ktorá chce šokovať. A v tom vidím dôvod jeho rýchleho zostarnutia. Dnes už nešokuje, ten hlúpy nápad s rozprávačom v pozadí irituje, Jeanne Moreau je krásna, ale k osudovej žene má ďalej, časť dialógov síce zaujme, ale zvyšok skôr nudí. Takže ostáva nespochybniteľná atmosféra a herecké výkony. Málo na lepšie hodnotenie. ()
Přepsáno v dubnu 2018. S Truffautem jsem ztratil svou nevinnost, byl mou prvou opojnou láskou. Jules a Jim je filmovou adaptaci literární předlohy v truffautovsky estetické poetice, stylizace se stala hrou a každý obraz má vícenásobnou výpověď. Jules a Jim je osudová žena, po které bez ustání prahneme a zároveň nás rozervává na kusy. Hodí se zde Seifertova slova: "::: kdo mé naději však zabrání? Ani strach, že přijde zklamání! Abych, nekles pod tvá kolena! Nejkrásnější bývá šílená!" Fascinace přitažlivostí může být zhoubná. Kultivovaná zdvořilost a neochota přijmout běh událostí ke stavu nejsoucnosti skrývají masochistické uspokojení. Možnost nepříjemné zdlouhavosti je zažehnána věcností, vše se upíná k atmosféře. S láskou a stylovou elegancí se pečuje o okamžiky, které se vnořují do pocitů a interní nálady. Kontrasty oblažují v harmonii a sounáležitosti. Světová válka je předělem, nastalý chaos a zmar natrvalo poznamenávají duše. Láska je bolestí, bolest je láskou. A osudový milostný trojúhelník roztáčí svá protisměrná kolesa, třou se o sebe navzájem, drtí si lopatky, snaží se odpoutat k vysvobození, ale nezvyklá hluchota tlukoucího srdce nedává na vybranou. Láska až do úplného konce. Hlavním motivem esteticky podmanivého opusu je Catherine (šarmantní Jeanne Moreau), žena uprostřed čistého mužského přátelství a živočišného temperamentu. Bezprostřednost chování uchvacuje svou podmaňující vznešeností. A pouhé samotné přiblížení přináší omamné stavy a nevysychající touhu. Nebezpečné to rozdmýchání vášní! Rakouskou stranou příběhu je Jules (pozoruhodný Oskar Werner), citlivý a milující muž a oddaný přítel. Láska je motorem, spřízněnost cílem. Bolest není na překážku, kultivovanost je metodou. Francouzskou stranou příběhu je Jim (zajímavý Henri Serre), sebevědomější, živočišnější i osamělejší část života. Přátelství je na prvním místě, byť se věrnost přizpůsobuje motivaci touhy a provokuje bigotnost. Výraznější postavou je Gilberte (zajímavá Vanna Urbino), Jimova věrně čekající duše bez nároků i smutkem nejistoty a naděje. Z dalších rolí: lehkomyslně bezelstná a nezastavitelná Thérèse (zajímavá Marie Dubois), nepravidelně vstupující sochař a společný přítel trojlístku Albert (Serge Rezvani), Julesova malá dcera a jeho důvod k životu Sabine (Sabine Haudepin), či doprovod vypravěče (hlas Michel Subor). Jules a Jim je pro mne stylovou romantickou baladou, její způsob provedení konejší mou rozpolcenou duši. Stylově rozkošné pochutnání. ()
Jules a Jim___nerozluční, milující i spolu trpící. Kathrin___žena, nepříliš hezká, ne moc chytrá, přesto Žena, které podlehnou oba, žijí dle jejích potřeb a přání. Splní jí vše. Tento prazvláštní trojúhelník, měnící se v začarovaný kruh, byl pro mne chvílemi zoufale nudný. Přehlcené dialogy, vyznívající ve finále prázdně a monotonní projev hlavních postav ve všech situacích. Toto Truffautovo vyjádření čisté lásky mne příliš neoslovilo. ()
Bohužel jsem film viděl ve špatné technické kvalitě ( navíc se slovenskými titulky, které se někdy nedaly přečíst ) a rušilo několik neukázněných diváků. Proto nemohu film plně docenit. Škoda. I tak se mi to líbilo a jsem vděčný, že se mi něco z francouzské nové vlny vůbec dostalo pod nos. Doufám, že to někdy uvidím v lepších podmínkách... doufám. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Natočeno se štábem čítajícím 15 lidí. (HellFire)
- Příběh novely, která posloužila jako předloha filmu, založil Henri-Pierre Roche na vlastních zážitcích. Skutečná Catherine se inkognito účastnila i premiéry filmu. (HellFire)
- Georges Delerue hľadal námet pre atmosféru Paríža v časoch, v ktorých sa film odohráva, v dielach Debussyho a Satieho, dvoch významných hudobných skladateľov daného obdobia. (Biopler)
Reklama