Čekání na Patrika

Ve své době docela nářez. Dobrá muzika, na tu dobu odvážné narážky (shánění nedostatkového zboží - šunkovaru), banda slepic z textilky, prostě oddychovka pro zasmání. Spousta herců, co se teprve herecky klubali. jediný kdo mne opravdu štval, byla hlavní hrdinka. Nevýrazná, hysterická husička. Zato smyslná Sylva tomu dala šťávu. Z hlediska zpětného pohledu je zajímavé, jak tam chlapi fackovali holky a nikdo se nad tím moc nepozastavoval. Natočit to takto dnes, tak tvůrce sežerou zaživa.  Za mne tři nostalgické hvězďule. (15.06.2024)

Nebylo to nejhorší, svérázné filmy tohoto typu já můžu, neříkám že svým obsahem byl film spíš prázdný, ale atmoška doby těsně před převratem v rytmu disktékových tónů, internát, skutečně pestrý život tehdejší mládeže, věčné to téma ideální muž nebo žena, srandovní dobové hlášky, to vše mi navodilo příjemnou nostalgickou zábavu. Pěkné holky včele s Pleštilkou a Kvasničkovou které vážně ušli, navíc tenkrát se skutečně nějaká podprsenka tak jako dnes neřešila. Pomeje taky nebyl nejhorší, srovnávat jeho bytí z dneškem je silně OUT. Písně ve filmu zpívali skupiny jako Oceán, Výběr, Laura a její tygři atd...Nekoškodá zábava, která se po čase vidět dá.. (30.12.2009)

Helenka prožívá svůj život sama, obklopená pouze svou fantazií. Nehodlá však pouze poslouchat pubertální kecy kamarádek z intru o sexuálních úspěších a proto si vymyslí Patrika - dokonalou partii neustále pilotující letadla po celém světě. Netuší však, že jí takového muže budou ostatní nestydatě závidět. (14.03.2009)

"To je vůl. Proč to má doma na videokazetě, když na to může jít do kina?" Skvěle nahláškovaný film. Se skvělou hudbou (hned v úvodních titulcích zazní ve své době u nás nejtvrdší vydaná skladba). A se skvělým obsazením (ty holky jsou parádní). Prostě super osmdesátky - hadry, účesy, hudba, Monika Kvasničková, emgetonky, chlupatá podpaží. Pro tenhle film mám fakt slabost. "Člověk je člověku bratrem, ty babo plesnivá." (14.10.2017)

Osmačtyřicetiletý Petr Tuček se pokusil o pořádně odvazovou záležitost pro mladé, což se dvakrát nepovedlo. Stejně povrchní typy jako v předchozím Copak je to ta vojáka by se v onom roce vrtěly spíš do rytmu nějaké té šmíry typu Dávej ber nebo Ver mi než abychom sledovali jejich kreace k druhé desce Pražského výběru nebo Laury a jejích tygrů, tehdy na vrcholu. Rocková kytara snaživě kvílí do každého záběru, ve kterém hrdinky pobíhají v odlehčeném pyžamku nebo plavkách, ale celé to bohužel působí jako plánovaný (jistě, ne tak blbý) Discopříběh pro rockery, střihlý Třetím patrem. Smyczek ovšem vytvoří i ve svém jednoduchém seriálu nebo Johnově adaptaci v pěti minutách větší charakterovou hloubku než se Tučkovi povede za celý film.Na soudruhy a budování se už nahlíží lehce s nadhledem (to ovšem v 88 už nebylo žádné novum) a policiste jsou takovi dobraci (zajimave, ze me při kontrole dokladu tak nikdy neprisli), asi by s filmem ztotožnila současná mládež . I tak jsem se ale rád podíval. Kritizovaný Pomeje mi v roli polovičního tulpase seděl, trochu slepičí slečny mi nevadily a hlavně nálada roku 88 je kouzelná tím, jak uvolněná a současně nesnesitelná trapná byla. Tyhle občasné návraty kamkoliv do minulosti mám rád. (09.03.2014)