Režie:
Petr TučekKamera:
Martin BenoniHrají:
Miroslava Pleštilová, Šárka Vondrová, Monika Foris Kvasničková, Jiří Pomeje, Eva Šípková, Tomáš Valík, Barbora Leichnerová, Miriam Hynková, Alois Švehlík (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Helenka, studentka textilní průmyslovky, si vymyslí ideálního muže, kterého jí závidí všechny kamarádky. Snivá a zamindrákovaná Helenka se brání svým komplexům vymyšleným milencem, její realističtější přítelkyně Zuzka by sice také dala přednost vysněnému Patrikovi, ale nakonec bude patrně šťastna s méně ideálním Honzou, a sebevědomá vulgární nymfomanka Sylva jako motýl přelétá od jednoho milence k druhému, aby nakonec jako jediná čekala na vysněného Patrika. (TV JOJ)
(více)Recenze (110)
Měl jsem chuť si dát něco retro socialistickýho a tenhle film jsem ještě neviděl. Že se mi toho socialistickýho dostane naloženo tolik, to jsem ani nečekal. Tohle je dost šílená komunistická rádoby komedie. Celej ten scénář byl fakt podivnej. Postavy se chovají úplně šíleně, naprostej bizár. Snad jediná věc, ze které na mně dýchlo to retro co jsem hledal, byl ten ochoz na letištní hale v Ruzyni (kde jsem jako dítě trávil hodně času) byly záběry na tehdejší Túčka a Iljušiny ČSA. Dávám jeden šunkovar. * ()
Myslíte, že je nemožné spojit Džusový román a Diskopříběh? Čekání na Patrika vás vyvede z omylu. Pro studium dobové estetiky v ČSSR nepostradatelný film. Věřím, že takhle nějak si tehdejší státní aparát mohl představovat krutě odvazový avantgardněrealistickorebelantský film pro mladé. Takové neškodné zaplnění díry na trhu např. právě po trezorovém Feničově Džusovém románě (samozřejmě s přesně opačnou celkovou výpovědí). Vlk se nažere a koza zůstane celá. V zásadě se jedná o jedinečný konglomerát vtipných i lehce odvážných nápadů, rádoby neotřelosti a filmařské nenápaditosti. Velmi dobré spojení stylizace a jisté silné realističnosti v "rázu" postav jako sociologických typů (Sylva!), jakož i svižná zábavnost a slovo k době, to vše je sráženo tuctovým, hluboce podprůměrným až hloupým scénářem „o mladých pro mladé“, zvláště co se týká všech dialogů a jednání kolem samotného Patrika. No a samozřejmě ten nešťastný Pomeje. Vychází z toho nicméně vynikající bizar-retro směs chtěných a nechtěných úletů. Některé momenty jsou dobré samy o sobě, jiné čím horší, tím lepší. Vynikající i v tom ohledu, že může jít stejně dobře o protisocialistickou ideologickou diverzi jako o diverzní estébáckou objednávku. Vynikající ale především díky tomu, že všemožná vnitřní protikladnost tohoto filmu se sjednocuje na úrovni, na níž je vám už všechno jedno, takže při konečném „Patrik je volnej“ se ta dějová linie vlastně ani nezdá být tak hloupá. Což je žel vyváženo velmi unylým najetím do vyjetých kolejí šťastného života v naší vlasti (kterážto sekvence začíná vlastně tím, že Pomeje dá své nastávající přes hubu), čemuž pozoruhodně odpovídá i nenápadná proměna hudebního doprovodu (sračka Turbo a slaďoučký Pavel Vítek). Pokud jde o herectví, zaujme především nechutně autentická dikce diskotékové učnice Sylvy. Dost zvláštním zážitkem je pokus o neopucholta v postavě mladého podnikového údržbáře. Ještě zpět k hudební složce: ačkoli nemá s filmem samotným nic společného, je jedním z důvodů, proč tento stojí za to. Až krom zmíněného závěru jde vesměs o muziku z široké oblasti, kterou režim rozhodně „nemusel“, ale s větším či menším odporem toleroval. Z nesourodé oblasti moderních umělců i rádoby umělců ostře vymezených vůči socialistickému popu, často i velmi originálních, ale ještě stravitelných pro většinového mladého posluchače. No a za metalisty zde zazní Citron s vokálem L. Křížka. Hlavně je ale několikrát ke slyšení donedávna zakázaný Pražský výběr. Celkem by stálo za úvahu, zda Čekání na Patrika a tehdejší Diskopříběh vypovídají o témže segmentu a jsou určeny témuž divákovi. Přes všechnu podstatnou odlišnost obou snímků (právě i v hudebním záběru) se obávám, že ano. Především závěr jednoznačně vypovídá o tom, že se zde usiluje o začleněnost mládeže v lůně socialismu: po onom zoufalém happyendu (celou dobu vlastně šlo jen o to, že rodina je základ státu) sledujeme ještě předtitulkové tanečky v polích a na sídlištích, přičemž, jak už jsem upozornil, zní píseň totožná s normalizačním popíkem, ačkoli po celý film se divákovi nadbíhalo s hudbou téměř disidentskou. Rovněž různé společenskosatirické výstřelky a sarkastické "soudruhování" jsou převážně naloženy na toho neopucholta, který je jasný flákač okecávač, rozkrádající navíc, jak se posléze ukáže, majetek v socialistickém vlastnictví (a mimochodem je to jediná mužská postava, jejíž vlasy přesahují předpisovou délku). Další protisocialistické nálady jsou kanalizovány do postavy ředitele závodu, který vypadá a chová se velmi nesocialisticky a je mu co závidět. Hlavní mužská postava, o jejíž duši je tu veden zápas, je traktorista, jasný klaďas je letištní technik, kdežto zkaženec je taxikář. Pozoruhodné je, že Pomeje zde hraje nepokrytě troubu, burana, floutka, k čemuž se všechny ty holky z intru (všechny!) dokonale hodí, přesto jsou on i ony divákovi podáni jako sympatické postavy ke ztotožnění. Nepochybuji o tom, že se v nich cíloví diváci skutečně viděli. Ale to nám, v transcendentnu dlícím, nevadí. Důležitější je kmet s vozembouchem, křičící na partaj (bytovou!) nad ním „tohle je socialismus?“. A samozřejmě šunkovar. Suma: Diskopříběh jedna hvězdička, Džusový román čtyři, takže na fiktivního Patrika vycházejí tři. ()
Zajímavá konfrontace velmi uvěřitelné, poněkud zapšklé a usedlé Pleštilové s velmi uvěřitelnou, energickou a nevázanou Kvasničkovou, která se měla odstěhovat do Tibetu nebo do jiné země, kde vládne polyandrie, neb jeden muž jejím potřebám rozhodně nestačil. A to vše podkresluje občas velmi zajímavá hudba. Původně jsem sem chtěl přepsat celý monolog onoho dědy s vozembouchem, protože ten se zkrátka musí zachovat pro další generace coby nejvtipnější část snímku, ale nějak ten film nemůžu na internetu najít. Tak holt smolík, naši potomci. ()
Jak je možný, že mi tahle perla české filmařiny unikla? Normálně se nepitvám ve filmech, které nedokoukám nebo jsou pro mě ultrazbytečný, tohle je ovšem mimořádná událost. Viděl jsem asi 8 minut, do kterých se vešly scény - biker a rozjezd na brzdu (nechápu), pár chlupatých podpaží, dědek s vozembouchem (mimochodem, to byla světlá chvilka), pan nechuta Pomeje předstírající let na lešení, Karel Roden jako pilot Volhy, to vše za doprovodu muziky, při které i mírumilovný člověk chce vraždit na sto způsobů... při představě, že tahle zrůdnost trvá 10 x tolik, než jsem stihl já, mě obestírá hrůza. Odpad je málo!!! Ve mně je čistá vražda, dostat se mi kdokoliv z humanoidů, kteří se na tomto zločinu podíleli, pod ruku, pak děkuji, že je u nás zrušen trest smrti, neboť bych byl jistojistě masný vrah a neunikl bych dušení polštářem. ()
Film, ve kterym Pomeje jezdí ve dvanácettrosce a háže tam hlášky typu "mam v tom karburátor Weber a jede mi to kilopade" nebo "vydělávám 4,5 měsíčně, v létě 6 a až se dostanu do místní mafie, tak budu mít 10" si zaslouží minimálně ty 3 hvězdičky :-) Jinak příběh o ničem, herecký výkony strašný, ale je to prdel. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (2)
- Vůz, v kterém ve filmu jezdil Jiří Pomeje, byla užitková Škoda 1203 vyráběna v letech 1968-1982 v AZNP v závodu Vrchlabí. (JARDAHONDA)
- Natáčanie prebiehalo v Prahe, Kutnej Hore, Vansdorfe, Rumburku a na hrade Tolštejn. (dyfur)
Reklama