Čekání na Patrika

Zase taková hrůza to není! Je to krapánek ztřeštěný, pravda, ale jinak zdařile popisující konec osmdesátých let. Kdo má husí kůži ze současného Pomeje jako já, nemusí se děsit. Taková hrůza to není. A hraje tam dost jinech, lepších herců. Trošku se až divím, že to prošlo schválením. Sice rok 1988, ale narážek víc jak dost. Jo, a soundtrack k filmu je výborný i na dnešní dobu... (31.12.2009)

Zajímavá konfrontace velmi uvěřitelné, poněkud zapšklé a usedlé Pleštilové s velmi uvěřitelnou, energickou a nevázanou Kvasničkovou, která se měla odstěhovat do Tibetu nebo do jiné země, kde vládne polyandrie, neb jeden muž jejím potřebám rozhodně nestačil. A to vše podkresluje občas velmi zajímavá hudba. Původně jsem sem chtěl přepsat celý monolog onoho dědy s vozembouchem, protože ten se zkrátka musí zachovat pro další generace coby nejvtipnější část snímku, ale nějak ten film nemůžu na internetu najít. Tak holt smolík, naši potomci. (07.10.2014)

Nějak nevím proč, ale já to prostě dodíval a vůbec to nebylo špatný. Pro chlapa se bylo na co koukat, mělo to ten look konce 80 let. Zběsilej střih s kamerou která mě dost brala. Jirka Pomeje jako cajk. Hudba pro každého jest, ač bych čekal i lepší fláky. Příběh je sice takovej jalovej. Každopádně mám doma šunkovar a použil jednou. Na víkendový odpočinkový film proč ne. (16.04.2023)

Film o slepicích, jak řešej slepičí problémy, vedou slepičí řeči a zažívaj slepičí příhody. Ovšem i přes to všechno, jsou to zlatý osmdesátky made in československo, Roden v mrkvačích, exotickej vozovej park, nezadluženej Pomeje a jako bonus divoká Monika, tu chtěl v osmdesátkách oprcat snad celej klučíčí Žižkov, takovýmu mauzoelu já fakt neumím odolat . (18.01.2014)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)