Čekání na Patrika

"To je vůl. Proč to má doma na videokazetě, když na to může jít do kina?" Skvěle nahláškovaný film. Se skvělou hudbou (hned v úvodních titulcích zazní ve své době u nás nejtvrdší vydaná skladba). A se skvělým obsazením (ty holky jsou parádní). Prostě super osmdesátky - hadry, účesy, hudba, Monika Kvasničková, emgetonky, chlupatá podpaží. Pro tenhle film mám fakt slabost. "Člověk je člověku bratrem, ty babo plesnivá." (14.10.2017)

Odpor k tomuto filmu může být způsoben: 1. Pomeje není rozhodně můj favorit, hraje jako vždy, tedy na prd. Ostaní ho skvěle doplňují svými ne-výkony. 2. celé téma pro mě vzdálené, protože starosti a naivita těchto dívek, mi byla vždy k smíchu. 3. socialistické dialogy a prostředí mi zde lezlo obzvlášť na nervy. (15.07.2014)

Podobně bizarní a dějově absurdní film jako například Uf - oni jsou tady!. Výhodou takových filmů je, že nejsou ani za mák předvídatelné (jedna neuvěřitelná scéna střídá druhou), nevýhodou je vše ostatní. Člověk jen vytřeštěně zírá na příšerně hrající herce, od přehrávajících diblíků (Pleštilová, Kvasničková) po nepřesvědčivého Matáska, Rodena a Švehlíka, kterak zkoušejí, aby naprosto hrůzné repliky zněly přirozeně. Pomeje je zde obzvlášť příšerný, a zápletka, kolem které se to celé točí, je absurdní, když si uvědomíte, že tvůrce s tím zaplácl 82 minut. Film je celý dokreslen vynikající osmdesátkovou synťákovou hudbou, mohla by klidně být uvedena v pořadu Paskvil 80' special. Nemohu říct, že to byla úplná ztráta času, zvlášť kvůli geniální, až švankmajerovské scéně, kdy na "vychoušku" na intru zaútočí jeden z diblíků pantoflem, který skončí nešťastnici v ústech. Musíme se holt radovat z maličkostí. (02.11.2014)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)

Klasická 80.léta, která asi většina recenzentů této komedie nezažila nebo byli ještě v plenkách :-) Celkem jsem se bavil, je tam pár dobrých hlášek ("To čumíš, velkej svět!... To se mám z toho posrat?"). A hlavně solidní muzika jako Laura a její tygři nebo Pražský výběr. A to opravdu není disko... :-) :-) :-) (06.04.2013)