De Oost

Naprosto ultimátní záležitost! Opět děkuji kamarádovi desade za titulky! Nizozemci nám naservírovali krutopřísné poválečné drama, z doby kdy velmoci v Asii měly mylnou představu, že po odchodu Japonců se zase vrátí do svých kolonií ke svým ziskům. Je jen otázkou, zda kdyby postupovaly jinak by to s koloniemi dopadlo tak jak dopadlo. Všeobecně se dá říci, že s odchodem Evropanů a napíšu to ještě tvrději - s odchodem bílého muže, leckde zavládl na dlouhá léta jen šílený bordel. A ten trvá leckde dodnes. V to počítám i země kde zvítězil komunismus, diktátorský režim, nebo militantní formy islámu. Problém byl v tom, že se tam běloši leckdy k místním chovali opravdu na pěst. V tomto filmu je v celku jasně odvyprávěno, že se tak dělo i po ,,osvobození''  po druhé světové válce. A čím více se koloniální  državy hroutily, tím brutálnější byla agrese proti vzpurnému domorodému obyvatelstvu ve snaze jej zastrašit. Ale násilí plodí jen násilí a tak konflikt eskaloval. Okupace Holandské východní Indie (Indonésie) trvala až do roku 1949, kdy Holanďané definitivně odešli. Do tohoto poválečného času přijíždí do tropického ráje vojín holandské pěchoty Johan De Vries. Má trochu obavy, že se k boji vůbec nedostane a že půjde jen o nudné patrolování mezi prostými domorodými vesnicemi.  Vyjukaný mladík si pozvolna osvojuje umění vydržet v tropickém dusnu ve vojenském táboře, kde se začíná nudit. Vše se změní, když se dostane ke zvláštnímu chlapíkovi, který byl za války cvičen u britských komand SAS. S ním už je to jen krůček ke speciální jednotce, která jde opravdu tvrdě po povstalcích co v noci přepadají vojenské tábory, nebo vojáky v džungli. Prvotní nadšení však časem začnou nahrazovat pochyby, zda represe a vůbec další působení Holanďanů v této oblasti má nějaký smysl. S každou další vypálenou vesnicí je i on spalován vnitřními pochybami, které nakonec vyústí v závěrečné drama... Nizozemci natočili parádní film bohužel opět se vezoucí na vlně dnešního sebemrskačství a omlouvání se za koloniální hříchy (byť zde je to jistě trochu na místě). Ačkoliv je divné, že to film natočil právě v této době, je natočen skvěle a užíval jsem si každou minutu. Herecké výkony hlavních hrdinů byly super, super byla i dobová výstroj a krásné lokace!  A parádní byla i ta zvláštní hudba provázející celý film. Dávám za 5 cigaret Highway. * * * * * (29.09.2021)

Johan chce odčinit ostudu, kterou na jeho rodinu uvalil otec spolupracujíc za války s nacisty tím, že se nechá naverbovat do nizozemské armády, aby pro svou vlast bojoval v daleké Indonésii a znovu tak dobyl ztracenou kolonii. Zpočátku se zdá, že z něj bude chladnokrevný zabiják, ale brzy zjistí, že někteří jeho spolubojovníci jsou ještě horší než on a to se mu přestává líbit. Silný film se zdánlivě šokujícím závěrem. (19.09.2022)

Vždy jsem byl zastáncem možná kapku konzervativní teorie, že film s žánrovou anotací „válečný“, notabene dvě a půl hodiny dlouhý, by měl dozajista obsahovat nějakou tu válku. A stejně tak od „napínače“ většinou, a někdy i naivně, očekávám, že bude alespoň sem tam i napínavý. Čili mě zákonitě tyto trampoty nesympatického dřeváckého pičuse, co měl PéTéeSko ještě předtím, než vstoupil do kontingentu Holandské východoindické, hrdinně osvobozující Indonésii od Indonésanů, vcelku nasraly. Hlavní hrdina sice v eseseskandře občasných lovců opic prošel, pro někoho s nedokončeným základním vzděláním možná zajímavým, prvoplánovým psychologickým vývojem z kokota na ještě většího kokota, ovšem slovy „jeden z rákosí střelený nizožoldák, jeden autobaterií poháněný rachitický indorebel a osm špatně zdramatizovaných poprav třicetikilových Sandokanů“ doprovázených dvěma hodinami čurákování po džungli a po ubikacích zcela nedostatečné malarické jihovýchodní Asie, kde všichni jakože láteří „Uf, to je ale pařák!“, přičemž se vůbec nepotí, to rozhodně „válečný napínač“ neudělá, ani kdyby měli úplně všichni na hlavách helmy, v rukách qéry a tvářili se sebevíc tajuplně a osudově. Měl-li bych teď odborně použít nějakou lapidární a trefnou žánrovou anotační metaforu, byla by to „Nezáživně rozteklý plesnivějící Leerdammer“. (20.11.2021)

"A jéje, zase se tu někdo bude vypořádávat se svou kolonialistickou minulostí, sypat si popel na hlavu a lézt do zadku novodobým komoušům", říkal jsem si zhnuseně, když se mi tenhle film dostal do rukou. Ale musím objektivně říct, že Holanďani se se svým 70 let starým válečným "traumatem" vypořádali taktéž objektivně, se ctí, mužně, syrově, bez zbytečného patosu. Skepticky jsem očekával pravdoláskařské melodrama a nedůstojné sebemrskačství, ale namísto toho jsem dostal víceméně realistický, uvěřitelný a i přes svou nadprůměrnou stopáž záživný a výpravný válečný velkofilm (aspoň na holandské poměry). A nečekaný závěr mi na pár vteřin vyrazil dech, to jsem věru nečekal, bravo. P.S.: A přiznávám, že scénu s japonskými vojáky jsem nepochopil. Copak oni v Indonésii (snad dočasně?) zůstávali i po své porážce ve druhé světové, paralelně s Holanďany? (16.10.2021)

Lepšie tri. Škoda, zo začiatku to vyzeralo výborne. Mladý naverbovaný vojak prichádza do tejto holandskej kolónie, aby tu pomohol miestnym civilistom od teroru a aby si tým vyčistil svedomie aj za svojho otca. Ten v predošlej vojne kolaboroval s nacistami, čo sa dozvedáme postupne malými odbočkami a vracaním sa v spomienkach počas filmu. Zoznamujeme sa s exotickým prostredím - vojenský tábor, dedinčania, obhliadky v miestnom pralese, tržnica, krčma a nevestinec v blízkom meste, ktorý Johan navštívi najmenej tri, či štyri krát. No ale žiadna vojna, alebo aspoň boje, to stále nikde. Dočkáme sa popravovania neozbrojených dedinčanov, ale k žiadnym stretom alebo prestrelkám s ozbrojenými skupinami nedôjde, ako by tam ani žiadne neboli. Na druhej strane tento protivojnový film vykresľuje vtedajšiu situáciu dobre a vieme, čo sa tým chcelo povedať. No celý stred filmu je len taká vata, napríklad to stretávanie s prostitútkou okrem ďalšieho sklamania tiež k ničomu neviedlo. A ten úplný záver na konci filmu (jedná sa o dve či tri minúty) ten prevážil váhy na tri hviezdy, bohužial. (06.06.2022)