Howlův kráčející hrad

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu. (09.02.2011)

Je to sotva pár dnů co jsem si u Přejezdu Kassandra postěžoval na to, že to není ideální snímek pro zvýšené teploty. Zámek v oblacích je přesným opakem. Těžko hledat ideálnější film pro ukrácení chvil během nemoci. Ona tak nějak celkově je Miyazakiho imaginace pro blouznivé stavy jako dělaná. Člověk mu pak hnedka lépe rozumí. Bizarní záležitostí je totiž tenhle doposavad nejvyspělejší projekt studia Ghibli (co na tom, že dle dětské knížky; mimochodem hodně volně a lépe než v předloze). Zvedne náladu, potěší, překvapuje po jakých nevyšlapaných dějových stezkách se ubírá a především naprosto odzbrojuje svými nápady i originalitou. Nefalšované umělecké dílo, a to nejen animačně. Osobně by mě zajímalo, zda lze na poli klasické ruční animace jít ještě dále. Upřímně o tom pochybuji. (04.07.2008)

Také pocity. Stojím na brehu, voda jemnými vlnkami obmýva kamienky, dookola kľud súmraku. Neskutočne rýchlo letiace oblaky nad hlavou v horách. Namáhavá cesta k hradu, kde miesto múdreho panovníka jačí partia pubertiakov, popíjajúcich prvé krabicové vínčiská, psy obsierajú úzke cestičky a ich páni sa povznesene nadnášajú v nových trekingových úboroch. Nejaká iskrička tu snáď tlie. Veď on sem vyšiel opustiť na chvíľu svet Umeliny - pásovo vyrábaných produktov - áut, lietadiel, lodí, tak vzdialený predmetom s dušou. Nemusia byť hladké ani pekné, ale je z nich niečo cítiť (na povalách starých domov napr., kedy ručné remeslo malo navrch). Animistické vnímanie živej i neživej prírody. Synchronicita zažitého a na plátne videného. A spústa podnetov. Toto mi sprostredkúva Miyazaki filmami s príbehmi o tom, že v ľuďoch často drieme démon, ktorý môže úplne ovládnuť dušu, pokiaľ neprekoná úzko egoistické vnímanie vlastného sveta. Privodenie všetkých myšlienok je hravé, spontánne detské a dokonale farebne zladené. Oživuje časy, kedy sa chodilo s kamarátmi na výpravy ulicami, predstavujúc si pritom divočinu, liezlo do cudzích záhrad a v noci na cintoríny do hrobiek. (23.07.2008)

Půvab Miyazakiho děl spočívá hlavně v pohádkovosti a hře s fantazií. A protže jde o filmy pro děti, jde o dětskou fantazii. Kdosi tu srovnává s Bartou a Švankmajerem, to je úplě zcestné. Srovnávat lze s filmy pro děti, tedy třeba s Pojarem nebo Týrlovou, a tady myslím, v obrovské konkurenci kvality a bezbřehé fantazie, Miyzaki nezaostává. A Jako jsou naši velikáni zakladatelé a vynálezci různých směrů a technik, je i Miyzaki novátor a revolucionář, i když se to nemusí každému líbit:-) (07.09.2011)

Jak jsme u Miyazakiho zvyklí, velmi neobvyklý příběh s překrásnými animacemi a bezbřehou fantazií. Howl je velice zajímavá postava, kterou objevujete krok za krokem, chvíli se o něj bojíte, pak vás zase štve a přitom mu ani chvíli nepřestanete fandit. Sophie je zase děvče, které najde svůj smysl života, lásku a objeví v sobě neobyčejnou vnitřní sílu. Možná mám pro Miyazakiho příběhy slabost, takže méně jak 5* nemohu dát. (28.10.2005)