Reklama

Reklama

Let It Be

  • Velká Británie Beatles at Work (pracovní název) (více)

Obsahy(1)

Tento dokumentární snímek mapuje poslední etapu existence nejslavnější kapely všech dob - The Beatles. Když kapela počátkem šedesátých let začínala, bylo jim všem kolem dvaceti, byli nevyspělí a nevěděli, co všechno od života a od hudby chtějí. Na konci desetiletí se ocitají ve fázi, kdy už to vědí, ale zároveň si také uvědomují, že každý z nich chce něco jiného. Práce na hudbě už dávno není společná, každý ze členů svoji energii soustředí hlavně na svoje vlastní písničky. Paul by chtěl být po smrti dlouholetého manažera novým "šéfem" kapely, John podléhá vlivu Yoko Ono a heroinu, George je zahořklý kvůli tomu, že jeho vlastní hudbu nebere "hlavní tvůrčí dvojice" vážně a Ringo už toho má všeho po krk. Díky tlaku zvenčí i vnitřnímu pnutí se kapela na začátku roku 1970 rozpadla, přesto se ale předtím zvládla vzepnout a natočit desky "Abbey Road" a "Let It Be". "Abbey Road" je ikonickým dílem od titulní fotografie po poslední píseň. "Let It Be" poznamenaly spory o hudební produkci i neshody mezi hudebníky. Dokument, který nese stejné jméno, se nese v podobném duchu. Zachycuje atmosféru ve studiu a problematický vznik nahrávek, zároveň také dokumentuje legendární "koncert na střeše", poslední společné veřejné vystoupení skupiny. Skupiny, která existovala pouhých deset let, přesto v mnoha různých smyslech pomohla změnit svět a položit základy současné popkultury. (Morien)

(více)

Recenze (41)

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Film, který již kvůli neklidné atmosféře ve skupině ani neměl být natočen, se nakonec natočil jen proto, že na to již dříve byla uzavřená smlouva. Místo hraného hudebního filmu (dělat ze sebe šašky před kamerou se již vážně nikomu nechtělo) vzniknul spíš obtížně poskládaný dokument z práce v nahrávacím studiu. Zdánlivě debakl, ve výsledku vzniklo to nejcenější, co vzniknout mohlo. Z celého snímku je dokonale cítit napjatá atmosféra rozpadající se skupiny. Věčně zamyšlený John, který neustále dává najevo znudění a nezájem, duchem je neustále jinde než uvnitř skupiny. Svoje sny a iluze o tom, jak by skupina měla fungovat, ztratil už dávno. Jako stín ho všude provází Yoko, která k němu vzhlíží jako k bohu a ostatním pije krev. Vedle zase nadmíru aktivní Paul, který se snaží vykřesat z těch krátkých chvil natáčení, co se dá a neustále se snaží vše tlačit svým směrem, což neštve jen Johna, ale zejména i George. George má zrovna taky plodné období na písně a nelíbí se mu, že je neustále upozaďován. Ringo je se svojí rolí „neviditelného“ bubeníka dávno smířený a přináší tak alespoň něco málo optimismu. ____John evidentně nerozdejchává Paulovi sladké hitovky Let it Be a zejména pak Long and Winding Road a dává to najevo. Jako útěk z trapné situace se jeví společné jamování starých rock n rollových pecek. Jenomže vrátit se k počátkům už nelze. Vlak jede stále dál a nikdo ho nedokáže uřídit. Poslední společný koncert na střeše Apple records je jedním z nejlepších hudebních zážitků. Těch dvacet minut se zapsalo do historie. Symbolický konec v tichosti mimo záře reflektorů stadionů. Srocující se davy pod budovou a na okolních střechách netušily, že tohle je konec Beatles. To vlastně nevěděli ani „brouci“. Snad jen tušili. Spíš to byla otázka kdy než jestli. Jak zpívá John cca o rok později v jedné své písní „Dont believe in Beatles. Dream is over.“ ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv bylo celkem zábavné přečíst si, co jsem k filmu původně napsala v roce 2007, je zároveň hodně děsivé si na základě dokumentů vlastní činnosti uvědomit, jak moc se člověk mění, ačkoliv navenek vypadá všechno podobně. Mám to tak sama se sebou i s filmem. V šestnácti letech jsem nadšeně zírala na "zlaté chlapce", jak hrají ty svoje skvělé fláky, a vůbec jsem nevnímala atmosféru jednotlivých dějišť ani nálady vystupujících postav. Nikdy mě ale nepřestane fascinovat fakt, že lidé, kterým beatlemánie lezla na nervy někdy od roku 1964, a kteří spolu přestali autenticky komunikovat někdy v roce 1966, spolu ještě tři roky nahrávali hudbu, která je podle jistých standardů skvělá. Jelikož jsem Georgofil a přečetla jsem si několik knížek z jeho úhlu pohledu (ale i optikou celé kapely), tak mám představu, jak frustrující a složitá taková spolupráce byla. Jako fanynka potom mám skoro výčitky svědomí, že si užívám něco, co jim zničilo rodiny, vztahy i osobnosti na mnoho (desítek) let dopředu. Člověk si také silně uvědomuje fakt, že kamera nikdy nemůže nic "objektivně zachytit" nebo "zprostředkovat zážitek". Kamera sama už interpretuje, nemluvě o zástupu těch týpků, kteří za ní stojí. Kamera nikdy nevidí Lennona fetovat a přesto je sjetý, McCartney ze sebe dělá šaška právě proto, že na něj kamera míří, jinak by se tak nechoval, George před kamerou utíká a kvůli ní se neprojevuje a chudák Ringo sedí a kouří a čeká, kdy se po něm něco bude chtít, ach ta slavná "dokumentární objektivita". Ovšem když slyším hudbu samotnou, přemýšlení nad okolnostmi jde stranou. A abych jenom nastínila, jakým směrem se můj vkus pohybuje, tak písničku Let it be vyloženě nesnáším a chápu, že si z ní Lennon posměšným úvodem "a nyní bychom rádi zahráli píseň nechť přicházejí andělé" dělá legraci, můj oblíbenec potom je "I me mine", která ve filmu zní ještě jinak než na desce. A musím říct, že Paul mi skutečně strašně moc leze na nervy, čím víc se mu věnuje pozornosti, tím víc jsem vzteklá. Mimo záznam George a jeho písničky ponižoval, nebral žádný ohled na jeho hudební návrhy a potom bude předstírat, jak jsou všichni největší kamarádíčci, ach jo. V podstatě jsem teď dospěla k tomu, že ani nevím, jak film hodnotit, protože automatických "Beatles jsou Beatles" pět hvězdiček mi teď nějak moc nevyhovuje. Mám přece výhrady k manipulaci s obrazy i s vyzněním. ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Pro dlouholetého fandu muzicírujících Brouků je nakouknutí do studia při dobrušování nesmrtelných songů skutečnou lahůdkou. Bylo skvělé sledovat nadšení v očích hudebníků ve chvíli, když do skladby vnesli nějaký funkční nápad nebo si jen tak spontánně zapreludovali pro radost. Všechny jejich neshody se v těch chvílích rozplynuly do ztracena. Mne nejvíce uspokojil okamžik, kde se George s Ringem mazlili u piana s jednou z největších pohodovek - Octopus's Garden. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Poslední film britské rockové skupiny The Beatles, pojatý spíše jako dokument, se povedl, jak jen to šlo. Je vidět, jak atmosféra v kapele upadá a nikdo už nečekejte veselé scény a vtipné dialogy ve stylu snímku A Hard Day's Night. Let it be snímá realitu a náladu rozpadající se skupiny, která ovlivnila nejednu generaci fanoušků. První polovina filmu tak trochu nedává divákovi znát směr, jakým se snímek bude dál ubírat. Finální vystoupení na střeše Apple Records však vše napravuje, a tím se z druhé poloviny snímku stává plnohodnotný zážitek. Pro mě srdcovka. ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Celkem povedená raná reality show. Jen mám pocit, že těch sporů tam muselo být daleko více, ale byly nakonec vystřiženy. Zvláště okolo songů Let It Be nebo The Long and Winding Road. Bylo každopádně krásné sledovat poměrně velkou instrumentační marnost a nesehranost, která panovala na začátku až po koncert na střeše, kde se písničky z alba Let It Be vyklubaly v něco, co se dá docela poslouchat. ()

Galerie (50)

Zajímavosti (20)

  • Alan Parsons, tehdejší nahrávací asistent a pozdější vedoucí sestavy Alan Parsons' Project, si přesně vybavil, že ho producent Glyn Johnns před "střešním koncertem" poslal do obchodu koupit dámské punčochy, které potom navlékl na mikrofony, aby v nich nebyly slyšet poryvy větru. Parsons způsobil v obchodě pozdvižení, protože neuměl řádně odpovědět na otázku prodavačky, jakou velikost punčoch chce - dokonce se domníval, jestli jí nenapadlo, že hodlá vyloupit banku. (Robbi)
  • Celosvětová premiéra proběhla 13. května v New Yorku. (ČSFD)

Reklama

Reklama