Mé soukromé Idaho

Sice pěkná audiovizuální podívaná, ale jinak ničím nevýrazné, od nikud nikam motající se dílko. Bez smysluplného příběhu se klidně obejdu, ale aspoň by mi ten konkrétní film měl něco dát, probudit ve mně nějakou myšlenku. V Mém soukromém Idahu se tak nestalo. A všechna čest Phoenixovi, ale proč mi během děje přišlo, že se tak zoufale moc snaží svým hereckým projevem přiblížit Jamesi Deanovi? Vedle civilního Reevese to často dost bilo do oči, ale jak říkám... Velký talent, rest in peace! (26.06.2012)

Snímek je prý složený ze tří scénářů, které autor ne a ne dotáhnout do konce a tak je dal dohromady. Bohužel jsou švy dost citelně vidět. Příběh současného Falstaffa, který je poživačným králem mladé drogové komunity se nehodí k vyprávění o klukovi, který pátrá po své lhostejné matce. Závěr vyzní do ztracena. (17.04.2016)

Hodně těžce uchopitelný film, kde vše symbolizují cesty táhnoucí se v dáli s postavami, které ač se zdají být na stejné trase nacházejí se od sebe ve skutečnosti na kilometry daleko. Psychadelický, tohle slovo film vystihuje jako žádné jiné, od scénáře, postav, hudby, Udo Kiera, výkonu Keanu Reevese a hlavně toho, co předvádí River Phoenix, což se dá popsat jedině jako herecká dokonalost. Zatím si nejsem jistá, jestli na vstřebání všeho, co tenhle film nabízí stačí 1 shlédnutí, mně totiž ne. (13.04.2008)

My Own Private Idaho vládne hodně zváštní atmosférou, alespoň do doby než se začne odklánět k road-movie. Reevesův příběh zlobivýho hošana, který si nachází svého guru v popelnici je inspirován hrou Henry IV, někdo o hodně chytřejší než já to možná pozná z dialogů mezi Scottem a Bobem, naopak příběh jeho kamaráda, citově zmateného prostituta Mikea, vystupuje do popředí až v druhé půli filmu. Za zmínku stojí také James Caviezel ve své pětivteřinové premiéře coby recepční a kytarista red hotů v roli šáhlýho prostituta. (27.10.2006)

Vykal. Jo, to je vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno -chemickeho procesu zvaneho sranie. Zrovna cestou do prace som videl na ceste hovno. V rannom opare sa z neho este kurilo a ja som ostal v nemom ezoterickom uzase a zmrazeny krasou z tohoto magickeho okamziku. K nebu stupala ta neopisatelna aroma a nadherne odtiene hnedej len hrali na orosenom asfalte. Nieco Vam poviem. V hlave mi vyhraval Vangelis a potom aj Wolfgang Amadeus Mozart a ja som sa musel na chvilu pozastavit a vinou tohoto carokrasneho momentu som si kladol zakladne otazky ludskej metafyziky : Kto som? Odkial a kam idem?  ZaplatRadByti  vsak sused na mna pohotovo zareagoval : "Ty hnupe, co furt cumis do toho hovna"? No a tak som sa musel prebrat z mojich hlbokofilozofickych uvah a ist do prace, aby mi nebola zima /bolo minus 6/ . Vynimocne potlacim v sebe artoveho hnedopicha a na kecy miestnych ynteleguanov a prechytralych tlchub, ktore zase zistili, ktore casti toho vykalu su im sympatickejsie, pripadne menej smrdia - tak na ne seriem. 5 % (22.10.2014)