Squandered Sunday
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (více)Obsahy(1)
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (65)
To tedy byla opravdu zabitá neděle. A zabitých 80 minut navrch. Takže záměr filmu vyšel dokonale a forma geniálně sleduje název. Dialogy mi většinou lezly na nervy a hlavní hrdina mi vyloženě vadil téměř kdykoli promluvil. Přesto tento film po celých těch zabitých 80 minut provokuje k zásadním otázkám po životě člověka a to mnohem více než legendární klasiky Nové vlny. Krásná kamera a střih, obraz. Krásný ženský element. ()
Naprosto geniální a umělecky propracovaná sonda do beznaděje českého důstojníka. Sám jsem těchto existencí v armádě poznal přesně 104 a překvapuje mě, jak je to přesné a ještě více mě překvapuje, že režii měla žena. Arnošt je citlivý člověk, poznáte-li ho po 8 rumech a 7 pivech, není to na něm vidět. "Co jsem to jenom chlastal?", "Já sem ale hovado!". Míla Myslíková tu opět exceluje ale to ona uměla vždy. Je sama, je na hospodě, je tlustá a léta jí utíkají. Tolik by toho chtěla a když už chlapa, tak hezkýho, no von ale šíleně chlastá, sem tam chytím facku ale třeba se změní...Vynikající česká nová vlna, překvapuje mě pouze nízké hodnocení kolegů. ()
Bezvýchodné depky zrovna nemusím, ale tuhle musím ocenit ze stejného důvodu, jako A co dále, Baltazare - je naprosto mistrně natočená a má propracovaný scénář. A obzvlášť ta chytrá a detailně promyšlená forma mě nepřestávala fascinovat, ať už záběrem na pistoli, na které je jasně vidět "Made in USA", využíváním terče v Arnoštově pokoji, detailem na peněženku (a práce s detailními záběry obecně), celá scéna s vyslovováním slova řeřicha (v té dokonale dominuje zvuk), scéna vyučování úředníků, nebo geniální nápad zobrazovat při vyprávění depresivních a krutých historek hezké a líbivé záběry a takhle bych to mohl popisovat donekonečna. Až se mi chce říct, že mě fascinuje, kolik se toho dá vložit do tak krátké stopáže, ale tohle moc dobře vím už od Démantů noci. Příběh Arnošta ale má taky něco do sebe, jeho artově-psychologické vedení mi sedlo, vůbec mě nedokázalo nudit a přesahy skryté v něm jsou chytře zakomponované do celku. Jasné je tu snad vše a i když je Arnošt nesympatický a vulgární idiot, lze s ním mít nějaký soucit, když je vidět, v jakých podmínkách žije. Jeho neděle byla nudná, ale pojatá tak, že má neustále co řict. Jen je strašná škoda, že Vihanová pak kvůli komančům nic dalšího natočit a po revoluci už její filmy nebyly zrovna ono. Nebo aspoň Pevnost ne. Takhle byla utnutá v nejlepším období svojí kariéry a je to neskutečná škoda, protože by nejspíš natočila dost dalších zajímavých filmů. Jediná vada Zabité neděle (mimo tu přehnanou depku) je totiž v tom, že nejaktuálnější byla ve své době a i když vyznění některých scény má aktuální dodnes, je tu také nemalý počet těch, které už svoji sílu a závažnost poselství ztratily a v současnosti nemají co nabídnout. Ale poctivý kus filmařiny to rozhodně je i tak. Silné 4* ()
Když jsem slýchával, jak že je Zabitá neděle existenciální a pesimistická...no jasně, je to tak trochu český Dillinger je mrtvý, ty západní vlivy jsou tam znát, ale zároveň je to neuvěřitelně vtipný film! Už dlouho jsem se u ničeho tak nezasmál. Geniální Palúch ve své snad nejlepší roli, se jako "vojenský pán" celý den fláká, vzpamatovává z kocoviny, načež se opět těžce ožírá, každého /muže i ženy/ stírá obhroublými cynickými hláškami, loudí peníze kde se dá, hraje si s nabitou pistolkou namířenou neustále směrem na svou hlavu a mezitím vede s malou holčičkou filozofické hovory o problematice řeřichy. Zabitou neděli prostě nelze nemilovat! Vihanová byla opravdu dobrá, všechno co jsem od ní viděl, má vysokou kvalitu. ()
Pohřeb. Smrt matky. Do obvyklého kolotoče žen, chlastu, vojenské rutiny a neschopnosti nastavit si alespoň nějaké kotvící body, přišla tato událost, která zcela otřásla existenciální jistotu člověka, jehož "jistotou" byla vždy jen nejistota Pokud dříve nebyl schopen navázat žádný záchranný vztah, pak nyní tato neschopnost dostává morbidní dimenzi. Pro každého člověka, muže především, je život bez matky složitý, je mnohem víc vydán životu a světu napospas, nemá již komu si postěžovat a kam se skrýt. V dnešní době, jak víme, příbývá dětí, které nejsou ochotny opustit matky ani v dospělosti (zde i v Japonsku např.), nedovedou se o sebe postarat fyzicky, ani, a především, duševně. Nejenom v tom, ale i ve vlastním zpracováním; maximální možná redukce, naznačení možností a jejich odmítnutí, patří film Drahomíry Vihanové spíš k nadčasovým událostem (alespoń pro 21. tisíciletí), rozhodně to není film typický pro vojenské prostředí, přestože první zárodky se mohly objevit právě tam. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Režisérka Drahomíra Vihanová chtěla do filmu obsadit zpěvačky - sestry Marthu a Tenu Elefteriadu, které účast ve filmu odmítly. „Scénář obsahoval jednu scénu, o které nám bylo po přečtení jasné, že tohle není nic pro nás. Šlo o polštářovou bitku dvou polonahých dívek nahoře bez, která se měla odehrávat v hotelovém pokoji. A i když režisérka Vihanová argumentovala tím, že pokoj bude osvětlen jen spoře houpající se pouliční lampou, která sem tam hodí do pokoje štych světla, pro nás, cudné Řekyně, to bylo jasné ne,“ vzpomínala na promarněnou příležitost Martha Elefteriadu. [Zdroj: Martha Elefteriadu, Tena Elefteriadu - Martha & Tena dvojhlasně] (Willy Kufalt)
- Ve scéně, kdy se obě dívky opalují, má jedna plavky a druhá je nahá. V dalším záběru je tomu však naopak. (M.B)
- Děj celého filmu se odehrává v Josefově ve Východních Čechách, který se nachází nedaleko Hradce Králové. Josefov je od r. 1949 součástí Jaroměře. Jedná se o pevnost postavenou mezi lety 1780 a 1786 za panování císaře Josefa II. na rakousko-uherském trůnu, což byl úctyhodný výkon, zvážíme-li velikost a důmyslnost celé stavby s rozsáhlým podzemním systémem. Ve filmu jsou záběry převážně na vnitřní část pevnosti - městskou zástavbu, částečně na hradební valy. Okružní a další ulice, po kterých se nadporučík prochází, jsou ve filmu ještě prašné, bez současného asfaltového povrchu. Kostel na Nebevstoupení Páně se nachází v samém centru pevnosti na náměstí, a to včetně kříže a pamětní desky viděné ve filmu. (8mm)
Reklama