Mág.

Přes jistou rozpornou mdlost je zřejmý jasný autorský rukopis a adekvátní přetlumočení nejednoduché látky. Herecká galerie, kterou se Vláčilovi podařilo shromáždit, je dalším silným prvkem jeho koncepce. Sloučení moderní filmové řeči a ryze romantické a opravdu v poetice odlišné předlohy, jak naznačuje slovní hříčka ve vědomě zvolené archaické variantě názvu, vede současně k domněnce, zda jistá "únava" v provedení není spíše autorským úmyslem. Už proto, že MÁG je svým způsobem typem filmového dokumentu, který je navíc obohacen o vláčilovskou básnivost, tj. splývá s máchovským pesimismem, "rozervanectvím". Pokud je tedy někde slabina, bude jí spíše kvalita scénáře. Problém, který se však v devadesátých letech vyhrotil mnohem radikálněji. I tak si toto dílo dvou velkých Čehů zaslouží přiměřenou pozornost. Svým divákům má totiž stále co nabídnout a čím je odměnit. (27.08.2007)

Poetické vyprávění o největším českém básníkovi K.H.Máchovi. Vláčil je prostě Vláčil, ten se nezapře, i když není zrovna ve formě. Opět potěší jeho cit pro obrazové kompozice, kamera je znamenitá, stejně jako Svobodova hudba. Ale jinak je to takové unylé, unavené. Je vidět, že ta léta perzekuce za bolševika vyždímaly Mistra jako citrón. (24.08.2003)

Těžkopádný Vláčil. Poutavý a v litoměřickém kinu Máj za osobní přítomnosti Jiřího Russella Schwarze dost atmosférický, stejně mám ale jednu zásadní výhradu. Z filmu na mě totiž nedýchlo, že byl o výjimečném člověku naší historie, který by stál v hodinách češtiny za tolik námahy. (Litoměřice 2013, 10/14) (28.08.2013)

Životopisné filmy jde natočit, řekl bych, třemi způsoby: buď se vezme celý život daného člověka od kolébky do hrobu, což často působí nezáživně, mozaikovitě, suchopárně a školometsky. Nebo se vezme jen výsek jeho života s nějakým dramatickým obloukem, a na něj se nabalí pár podstatných informací mimo tento časový výsek. A pak lze natočit filozoficko-snový příběh, kde se sice podstatné události ze života dané postavy objeví, ale jen jako mozaika, jako labyrint světa, jako procházka obrazovou galerií. Kdysi dávno jsem měl depku, protože mne napoprvé nevzali na FAMU, i šel jsem večer do kina na Václaváku, tuším do Jalty (kde je kinům na Václaváku konec?), právě na tento film. Cestou z něj jsem se začal mezi zadním traktem Panny Marie Sněžné a hospodou U Pinkasů smát jak blázen. Nazval jsem ten efekt pro sebe jako že depku jsem vytloukl ještě větší depkou. Dnes, když ten film vidím, oceňuji jeho snové scény a pojetí, básně jen krátce recitované na pozadí, naprosto skvělou kameru včetně scén přírody, hradů, města z nadhledu (dnes by na tom makali počítačoví animátoři jak ďasové), dokonalou výpravu (jako bych v té staré Praze skutečně byl). Jako Máchu jsem si vždycky představoval spíš Vladimíra Dlouhého - ostatně i jeho povaha více odpovídala Máchově. Ale nakonec jsem se Schwarzem spokojený, dokáže tu namyšlenost i nejistotu do postavy dostat. Nečetl jsem Máchovy intimní deníky, tak nevím, jestli je dobře vybraná Žilková na roli Lori, protože žilková vždycky s prominutím vypadala jako ku.rva, a ne naivní, mladé děvče. Jinak první část filmu je zcela podmanivá a mystická, prorocké vize jsou skvělé, od půlky už se to víc snaží o realitu, i když nějaká drobná mystika ještě přijde. Trochu mne mrzelo, že u krkonošské pouti chyběl ten Mácůhv skoro sci-fi sen o mniších, kteří se probouzejí jen jednou do roka. Ale jinak se mi film líbil právě svou snovou poetikou. A dostala mne Máchova věta, že přítomnost neexistuje, jen minulost a budoucnost. Protože copak jsme někdy někdo zažili, že by se čas v určitou, právě tu přítomnou, chvíli zastavil? (23.04.2021)

Poslední film velkého českého režiséra Františka Vláčila, ze kterého už je cítit únava a nedostatek tvůrčí energie, přičemž biografický film o Karlu Hynku Máchovi by si zasloužil přesně pravý opak. Mácha byl za svého života buřičem, Mág je ale spíše mdlý a trochu rozpačitý. Možná by mu prospělo černobílé provedení obrazu, rozhodně pak charismatičtější představitel titulní role a hudební podkres osvědčeného Vláčilova spolupracovníka a vpravdě mága filmové hudby Zdeňka Lišky, který byl ovšem v době natáčení již 4 roky mrtev, nejvíce tu ale chybí ona příslovečná vláčilovská invence a kontemplace neobyčejné osobnosti. Mág není vysloveně špatný film, v kontextu režijní filmografie Františka Vláčila je to ale zřejmě nejslabší filmový projekt, byť jeho téma a vnitřní umělecká propojenost mezi dvěma velkými českými génii dávala šanci na vznik čehosi mimořádného. Nestalo se tak, ze zpětného pohledu můžeme hovořit o velmi smutné a tiché labutí písni velkého režiséra... (08.01.2012)