Království koček

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)

Skvělé využití postav z filmu Šepot srdce. Je sice škoda, že film neřeší příběh Barona samotného, ale i příběh Haru je dostatečně nosný a zajímavý. Vynikajícím způsobem je zpracovaný prvotní obrat a je to nepochybně navázání na Šepot srdce, že divák Baronovi okamžitě uvěří. Vyzdvihl bych i důvtipný motiv v bludišti. Fantastická je rozhodně i ta zlatohnědá záporačka! Nejsilnější okamžik je pak na konci donešení školní tašky. (08.01.2022)

Je zaujímavé, že; podobá sa to milión animákov z tuctovej americko-hocijako európsej produkcie, ale predsa prináša niečo viac a to nie len japonkou kresbou, ale (stále však japonskou anime) originalitou a (v tomto prípade dosť nepatrnou) prepletenosťou. Dávam zaslúžených 7 s tým, že sa niekedy oplatí hľadať anime len tak naslepo :). (10.03.2007)

Kdybychom toto vytvořili u nás, říkali bychom si, jak jsme dobří, jaké to je lehké (a paradoxně na některých místech pozoruhodně nenápadně pochmurné), krásně animované, nápadité a občas i vtipné a satirické (naše tříletá prťata viděla poprvé předevčírem - a dnes viděly už pětkrát). Jenže to nevzniklo u nás, ale v japonském studiu Ghibli. Z pohledu tohoto studia se jedná o nejslabší kus (prostě proto, protože ostatní věci od Ghibli jsou tak dobré). Není to fantasy, není to sci-fi, není to romance, ba ani drama, je to čistá pohádka. Vyprávění o dívce, která zachrání kočičího prince a následně začne být zahrnována dary, o které ani nestojí, aby měla být nakonec za prince provdána. Zajímavý je prvek kočičího barona a tlustého bílého kocoura, který se objevil už ve Whisper of the Heart (tam se však jednalo o obyčejnou sošku a obyčejného kocoura). (16.07.2011)

Jak jsem už párkrát zmínil, anime či manga či bůh ví ještě co moc nemusím. Ale filmy od Miyazakiho mám celkem rád, a jeho produkce je též dobrá. Proto jsem se u tohohle filmu dost bavil, ale i tak má film pár neduhů jako třeba některé slaboduché dialogi či pokus o vtip který tam párkrát nevyšel. Nicméně film jsem si celkem zamiloval a líbil se mi. Dokonce více než Mononoke. (14.08.2010)