Maskovaná milenka

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. (19.07.2009)

Lehký a načinčaný romantický film sice nedosahuje kvalit Vávrových opusů z let pozdějších, ale s přihlédnutím na protektorátní poměry, které u nás panovaly, můžeme být jen rádi, že vznikaly i odlehčenější a nepropagandistické snímky usilující o uvolnění napjaté atmosféry. Až možná přílišná sentimentální okatost a kýčovitá cajdákovitost je trochu na škodu, avšak samotná předloha Honoré de Balzaca po literárních stránkách není ničím objevná. Milostný vztah mezi kapitánem a milenkou v podání Lídy Baarové a seladonského Gustava Nezvala při natáčení zdaleka nebyl tak uvolněný jako ve snímku samotném. I proto je někdy cítit v jejich vypjatých partech až přílišnou křeč a nevěrohodnost. (12.09.2004)

Štěstí že si mladá šlechtična pro svůj ďábelský plán zvolila vojáčka, vybrat si prosťáčka z lidu, tulili by se k sobě už po pětadvaceti minutách a divák by se pak neměl čím bavit (i když…), ano, vskutku, filmaři na to bezděky kápli, jen „zelené mozky“ jsou natolik odstřihnuty od reality, že je možno je ošálit škraboškou! Ale zase nemůžu říct, že jsem v závěru nebyl dojat. Byl. Asi stárnu. 70% (04.12.2016)

Na Otakara Vávru dost povrchní film, ale vzhledem k době vzniku to chápu. Lidé tehdy potřebovali spíše rozptýlení než nějaké hluboké filozofické úvahy. Tato romantická komedie je naivní, průměrná a k jejímu sledování mě přiměla jen vzpomínka na Lídu Baarovou. Kdo má filmy pro pamětníky rád a s naivitou počítá, ten nebude sledování litovat. (15.03.2017)

První půlka je solidně rozehraná a překvapivě sympatická, navíc s dobrou zápletkou a sem tam příjemným vtipem. Byl jsem až překvapený, že mi něco tak vyloženě romantického sedí a to jsem ani nehleděl na jméno režiséra, od kterého bych automaticky měl očekávat nadprůměr. Bohužel s druhou polovinou se z toho stala hloupá červená knihovna, která nejen že se táhne, ale taky rezignuje na vše, co bylo na první půlce tak dobré. Filmařsky to rozhodně není špatné, ale je škoda, že ze scénáře nevzešlo něco víc (ačkoli záleží, kolik se to řídilo Balzacovou předlohou, kterou neznám). Zatím to nejslabší, co jsem od Vávry viděl. Jo, a Leon je neskutečný idiot a teprve v posledních 20 minutách se obzvlášť ukáže, jak moc velký idiot to je... Slabé 3* (31.10.2023)