• MargaretNO
    *****

    Pro onu dobu plnou přehnaně šťastných happyendů, nádherných salónů a náhlých zbohatnutích je tento film opravdovou perlou. Samozřejmě by se chybičky našly, ale mně se ani hledat nechtějí. Jsem plně okouzlena okouzlenou Natašou Gollovou, opravdově zamilována do Karla Högera alias Pavla a opravdově nevraživá vůči postavě herečky Gláznerové. Dívala jsem se už dvakrát a po určitém časovém odstupu zhlédnu snímek klidně potřetí.(30.4.2018)

  • Brinkley
    ***

    Stejně tak jako výtvarné umění či architekturu by měl divák posuzovat i film v kontextu doby a prostředí, ve kterém vznikl. Sice se o to neustále snažím, ale i přesto se nemohu ubránit údivu, jaké snímky byly točeny v 30. a 40. letech u nás a jaké v Americe či Británii. Kupříkladu právě toto melodrama našeho předního režiséra Otakara Vávry uzřelo světlo světa ve stejném roce jako Casablanca a rok po Občanu Kaneovi. I tak patří Okouzlená mezi ty kvalitnější československé filmové počiny roku 1942.(1.11.2012)

  • dr.fish
    *****

    Musím před Vávrou smeknout jak dokázal nekompromisně rozbíjet zaběhnutá schémata dějových zápletek tehdejší filmové tvorby. Žádné happy endy, ale úplně v pohodě svobodná matka a v podstatě legální "výměna partnerů". Nemohu prozrazovat děj, ale překvapení to pro mne přece jen bylo. Nataša a Adina coby kamarádky fugují dobře a vůbec ty vztahy postav jsou velmi životné a přirozené. Glázrová je vynikající "hysterka". Gollová odvádí přesně ten výkon, za který ji davy mužů zbožňovaly. Je krásná, má šmrnc a zasněný pohled upírající se do nikam. Ti, kdo jí to nežerou, nemůžou ocenit ani tenhle film, jelikož je především o ní. Navíc ty další paralelní linie děje činí z filmu něco víc. Za tím vším se pořád najde něco, o čem se dá přemýšlet. Je to zkrátka Vávra...90%(23.7.2012)

  • Marthos
    *****

    Láska je závrať, pane můj! Průzračná závrať nad řekou. Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou. Láska je píseň, zpívaná ústy, jež potom oněmí. Láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi. Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád. Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát! František Götz, významný literární kritik a dramaturg, působící tehdy v pražském Národním divadle, byl jedním z těch, kteří se rozhodli stůj co stůj uchránit zkonfiskované barrandovské ateliéry před definitivním německým vlivem a proto oslovil Miloše Havla a posléze také režiséra Otakara Vávru s realizací nového filmu. Bylo to vstřícné gesto, vítané v nejtěžším období druhého stanného práva s neskrývanou radostí a zadostiučiněním. A přestože je Okouzlená klasickým příběhem velké lásky, banálním milostným trojúhelníkem, v němž naplno vyvěrá rozmanitost lidských charakterů, podařilo se jej Vávrovi vybavit ještě něčím jiným, jakousi vzrušivou atmosférou, plnou milostných vášní a osudových zklamání. V tónech melodramatického propletence se ozývá výrazný akord hrdého ženství, vzdor tradičním hodnotám společnosti, vzpoura proti lidské přetvářce a slabosti, vyslovených v otázkách přijetí statusu svobodného mateřství a absolutní nezávislosti. Volba Nataši Gollové do hlavní role nebyla vůbec náhodná a do hereckého rejstříku oblíbené komediální představitelky vnáší nové, méně známé prvky, oscilující na hraně vynikajícího charakterního výkonu. Mimo zavedený záběr se zde koneckonců ocitá i Adina Mandlová, která svou obětavou přítelkyní a blízkou důvěrnici titulní hrdinky sehrála s překvapující lehkostí a šarmem. Mimořádnou hereckou kreací je ale jedině Glázrové spalující trýznitelka lidských srdcí, osudová femme fatale, ztvárněná v nejjemnějších odstínech rafinované ženskosti, využívajíc všech dostupných prostředků k pohodlí svého života. Čím zklamat nemají v zásadě ani Höger s Pivcem; zejména Högerův slaboch je fascinujícím obrazem odporného alibismu, hloupé poddajnosti, s níž je jeho Chvojka schopen obětovat svou lásku k Lence, tedy podle svých slov to nejkrásnější, co kdy mohl prožít. I když se mnohým recenzentům zdá být Okouzlená vyumělkovaným, sentimentálním a nevěrohodným filmem, přesto stále okouzluje. Možná proto, že byla při svém vzniku obklopena skupinou umělců, kteří do scénáře vkomponovali skromný hold svobodným múzám a vůni divadelního jeviště. Nataša Gollová, pevně vtisknutá do průsvitných celuloidových okének, ale přežila do dnešních dnů, aniž by se jako herecká osobnost stereotypně opakovala. K našemu štěstí ji můžeme stále vidět nešťastně šťastnou i odvážnou s touhou žít a podstupovat nová okouzlení a zklamání. Bolest a utrpení války jsou dávno zapomenuty, ale diváci bez rozdílů sledují s obdivem zářící oči a nezaměnitelný hlas Nataši Gollové, okouzlené hvězdy, která se díky filmu stala nesmrtelnou.(17.3.2009)

  • LeoH
    ***

    Pouštěli jsme si kdysi kousky na dějinách filmu, tuším jako ukázku pronikání sociální tematiky do melodramatického žánru; ty kousky mě tenkrát docela zaujaly, proto jsem po letech sáhl po DVDčku a dlužno říct, že celek se dá vidět nejen z čistě studijních důvodů, ona ta témata následování svého snu a osobnostního vyzrávání skrzevá různá příkoří (Gollová se dle mého velmi důstojně herecky popasovala s náročným obloukem od mladé venkovské přehrávající naivky k silné realistické ženské, která nicméně neztratila ideály) jsou koneckonců věčná.(24.6.2013)

  • - Filmovanie prebiehalo v Pruhoniciach. (dyfur)

  • - Zámeček, kde se natáčelo, se nachází kousek od Prahy ve Všenorech. (Ajcinka)