Romance pro křídlovku

Ze zfilmování mé oblíbené básně jsem měl trochu obavy. Nejvíc jsem se bál zploštění mnohovrstevnaté struktury, která dává velký prostor čtenářské interpretaci. A obával jsem se právem. Na druhou stranu, poměrně jednoduchý příběh, který Vávra z Hrubínovy Romance vydoloval, byl ozvláštněný novými, ryze filmovými prostředky. Snad nejvíce lze ve filmu cítit lyrický erotismus Machatého filmů. Kamera je úchvatná, poetizující detaily dávají do souvislosti trojúhelník protikladů, který kupodivu zachovává myšlenku Hrubína (který tím navázal na Máchovskou tradici): Příroda x Láska x Smrt. Veliký zážitek. (11.12.2009)

Velice, ale opravdu velice zajímavý snímek z české produkce 60. let, kdy probíhala zlatá éra českého filmu. Tak trochu jinak natočená romance s vynikajícími Hanzlíkem, Cigánovou a Kantorkovou. Otakar Vávra je holt pan režisér a umí natočit skvěle takřka jakýkoliv námět. A i hudební part hraný na křídlovku se hodně podílí na vytvoření správné atmosféry. Nevím proč, ale ty staré filmy ze 60. let mají v sobě ještě nějaké filmařské kouzlo (ne všechny, samozřejmě, ale většina). A to kouzlo se s neustále zdokonalovanou filmařskou technikou, spoustou triků a horentními honoráři pro všechny tvůrce v posledních cca 10 letech začalo kamsi vytrácet. (15.08.2003)

Hodně pěkný film, který navíc se nepokouší "doslovně" převést úchvatnou báseň. To by se musel Otakar Vávra vložit do větší montáže a vykreslit nějak permanentně, v každé chvíli všechny ty kopřivy, letní slunce a hřejivý večerní měíc, klid a lyriku mládí, melancholii. Kdežto sepsal s Františkem Hrubínem jednoduchý scénář, v němž je děj přehledný a dramaturgicky zajímavý (vyprávění je vlastně vzpomínkou, proto ten výrazný subjektivní střih, postupující po fotografických obrazech a detailech - pamatujeme si vždy jen pocity a nezachytitelné "snímky", které utkví v paměti). Otakaru Vávrovi nelze upírat nikdy režisérské nadání; a kvůli tomuto snímku dokázal, že měl i svou poetickou osobnost. Vyprávěl, že si s básníkem Hrubínem padli do noty: zpracování povídky Zlatá reneta je spoluprácí o rok předcházející tento hluboce citlivý film. (24.01.2009)

Žádná klasická letní romance, ale citlivě poetické a smutné drama podle námětu Františka Hrubína. Ty zvuky léta z filmu přímo sálají a sám režisér v nějakém dokumentu říkal, že to byla jeho nejlepší spolupráce s kameramanem a že si to všechno Andrej Barla chtěl natočit i v noci nebo ve dne, každou vážku, včelu, kdejaký hmyz a proto ze snímku přímo vyzařuje a voní léto. Nádherně provedené. Nebo Vojtův děda, který je po mrtvici - to jsou nezapomenutelné scény. Zbytečné psát něco dále, to bych mohl rozebírat každou scénu, každý detail, každý záběr. Spolu s Kladivem na čarodějnice a Zlatou renetou jsou tyto tři filmy nejlepší režisérskou tvorbou Otakara Vávry. Všechny vznikly v 60. létech a já si můžu znovu postesknout - ach, ty zlatá šedesátá!! (24.01.2016)

Na pouti nevystřelena růže z papíru signalizuje/anticipuje otevřenou zlomeninu srdečního svalu (pro příště pozor na nepatřičné sebe-diagnózy) aneb Žádné léto netrvá věčně (z tohoto úhlu pohledu je pro mě Romance pro křídlovku básní o pomíjivosti okamžiků nejhlubšího štěstí). Pro mě osobně životní výkon Jaromíra Hanzlíka (z toho, co jsem s ním viděl si konkuruje pouze v Kočáru do Vídně a Slavnosti sněženek). 80% (02.04.2021)