Romance pro křídlovku

Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné. (22.04.2005)

Možná to není ten z Vávrových filmů, který by mě nejvíc chytil za srdce, ale ta forma vyprávění je úchvatná. Krásné lokace, na kterých se točilo, výtečný Kvietik a ten umírající děda, to člověka nemůže nechat chladným. Tak se vlastně ptám, kdože v tom vlastně hrál hlavní roli a jistý si tedy nejsem. Krásný film. 90% (27.12.2015)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Hrubínovy stejnojmenné literární předlohy. Vávru moc nemusím a dle mého soudu z jeho filmografie přežijí jen dva filmy, "Kladivo na čarodějnice" a "Romance pro křídlovku". A hrubínovská Romance ještě s odřenýma ušima - na rozdíl od Kladiva je to "pouze" dobrý, nikoli skvělý, nebo dokonce výborný film. Scénář napsali společně "zasloužilý umělec" Otakar Vávra a "národní umělec" František Hrubín, autor kratičké stejnojmenné poemy. Na filmu potěší hlavně kostýmy Ester Krumbachové, herecký výkon Miriam Kantorkové a černobílá kamera Andreje Barly. Ke knižní předloze se zde přistupuje tak nějak konvenčně, film je to velmi lyrický, postavy často říkají doslovné repliky z Hrubínovy básně a kamera sleduje obrazy převádějící básníkovy verše na plátno. Celé to na mě působilo jakýmsi protivně doslovným a toporným dojmem, nenadchlo mě ani herecké obsazení a obzvláště herečtí představitelé Vojty a Teriny mi vyloženě nesedli (Hanzlík je herecký buran a buranem zůstane). Možná bych zde mohl konečně přiznat, že dvakrát velké nadšení necítím ani k Hrubínovu textu, četl jsem ho opakovaně a jeho repetitivní forma, volný verš i téma mě příliš neoslovují. Celá ta "velká poetika" pouti a prvních lásek mi je až protivná a začínám se sám sebe ptát, proč má česká kinematografie dlouhodobě potřebu glorifikovat si prostředí poutí, řetízkových kolotočů, cukrové vaty a všech těch kýčovitých kravin okolo. Nemohu si pomoci, většina českých tzv. "poetických" filmů mi přijde falešných. Romance je Vávrův nejmelancholičtější a nejosobnější film, ukazující skryté rezervy (a současně hranice!) jeho talentu. Ze studijních důvodů stojí za zhlédnutí, ale v kontextu tehdejší české nové vlny je to slabý film. (24.07.2011)

Příjemný snímek. Každý se těší na neděli, když je pouť. Vůbec jsem neměl tušení, že existuje tento film v hlavní roli s J. Hanzlíkem. Ještě že vyšel v levných DVD. Obdivuji kočovný život „komediantů“. V tomto snímku je pěkně zachycena láska, která může vzniknout mezi dvěma lidmi. Vávra dokázal, že svoji práci umí. Hodnotím 91 %. (18.08.2008)

Křehký, až snový vzpomínkový svět mladé lásky jak ženské, tak mužské je námětem i úspěchem snad nejlepšího Vávrova filmu vůbec. Básník František Hrubín, jeden z velikánů naší poezie minulého století, vtělil do své literární předlohy vlastní životní zážitek. Protože základní síla těchto citů až na nepočetné výjimky rozhodně nespočívá v pozitivním životním vyústění, ale mnohem spíš v trvalé vzpomínce, ke které se vracíme, utíkáme po zbytek své životní cesty, je i síla Vávrova filmu právě v této fikci okamžiku, jiskřičce jepičí věčnosti života. Ostře polarizovaný svět smyslného vesnického ženství na jedné a hádavých a tak trochu i kradoucích členů komediantské minikomunity na druhé straně se prolíná s otcovou oficialitou a do nenávratna okamžik za okamžikem ze života odcházejícího Vojtova dědečka; opalizuje navíc černobíle prostředkovanou bujnou zelení a květenou vrcholného léta. Víme, cítíme z této básnické Hrubínovy vzpomínky vlastní bolest i smutek nad zmařenou příležitostí, která nestačila ani vyklíčit a osudově poznamenala nejen jeho život, ale mnohem citelněji i kratičkou zbývající budoucnost dívčina bytí. Sevření do rámce uvozující i uzavírající retrospektivy propůjčilo jinak nepevné stavbě lyrického námětu dostatečně silný základ a dalo jí rovněž přesvědčivý závěr. Silnému vyznění ROMANCE napomáhají především výkony obou tehdejších mladičkých představitelů titulních rolí Jaromíra Hanzlíka i Slovenky Zuzany Cigánové. Své kouzlo má i cudně a vášnivě smyslná postava Miriam Kantorkové a strhující výkon předvádí českým divákům polský herec Janusz Strachocki v roli Vojtova dědečka. Film mládí je i mládím jeho filmového štábu, kterým a vedle nějž omládl i tehdy věkem vlastně také stále mladý Otakar Vávra. Jako film mládí vchází také dnes do našich srdcí, pokud byla s to zachovat si neokoralost i blaženou, nic netušící dychtivost a touhu do světa a do dospělosti se proklubávajícího mládí. Mládí nás všech. (28.01.2008)