Horký vítr

Jednom odletječe ptice, ulice naše ostače bez sunca, čovjek ispratiče ženu, dugo na vjetru još stajače sam! Jednom odlazi svako putem svog života na rastanku samo srce kaže ja ču se vrátiti. Nezapomenutelnou píseň Olivera Dragojeviče "A sad adío i ko zna gdje, i ko zna kad" se Šurdovým tanečkem jsem tančil jako kluk v obýváku před televizí. (01.04.2013)

Matně si vybavuji tento příběh z nuzného prostředí, jehož hlavním hrdinou byl hochštapler jménem Borivoj Šurdilovič a také si vzpomínám že dospělá část naší domácnosti se nad jeho eskapádami výborně bavila. Mně osobně utkvěl z celého seriálu jediný dialog, kdy se vnouček ptá: "Dědo, co je to sex?" "Neříká se sex, ale keks." "A co je to sexuální maniak?" "Říká se keksuální, ničí keksy."A teď podle toho zkuste něco hodnotit. (26.06.2007)

Tyhle trampoty líného samorosta holiče Šurdy jsem viděl nedávno po 40 letech znovu  a musím tedy konstatovat , že ani taková doba , tomuhle majstrštyku neubrala na kouzlu . Zásadním poznávacím znakem je , že Borivoj léčí svou až příliš  častou migrénu nejjednodušším lékem a tím je poloha  na gauči v leže nezávisle na okolnostech , místu a denní nebo noční době a tím je mi samozřejmě velice sympatický . Prostě tuhle trhlou , vyčůranou a smolařskou postavu si člověk jednoduše musí zamilovat. Navíc jako bonus naprosto skvostný dabing Karla Heřmánka . (05.05.2023)

"Znáte bohéma-hypochondra? Já jo, je to líný frajer Šurda!" Tenkrát jsem se hrozně divil (a dodnes to nechápu), jak mohli soudruzi NĚCO TAKOVÉHO pustit do televize? Mezi pracující český lid, zodpovědně a usilovně budující socialismus! Líný bohém Šurda, jehož nejoblíbenější činnosti jsou flákání se a vyspávání. A jediné, co ho dostane z postele je vůně uvařené kávy, za tou pak leze jako zombík (celej já :-)). Po probuzení, čili kolem poledne, pak vymýšlí nejrůznější způsoby, jak přijít k penězům, ale přitom se moc nenadřít. Ostatně kdo by to nechtěl i dnes, já určitě jo. Výstavní lenoch (teď mluvím o Šurdovi, ačkoli...), ale taky člověk, který se rád baví, zazpívá si a zatancuje a má srdce na pravém místě. Velmi sympatický budižkničema a hypochondr, můj velký vzor! A ústřední píseň seriálu mě dokáže vzít za srdce dodnes. (15.01.2013)

Šurda Šurdilovič byl v socialistické televizi zjevením z jiného světa. Geniální flegmatik s nepřekonatelným odporem k jakékoliv práci, nebyl zrovna typickým hrdinou doby. Dodnes mi není jasné, jak se mohl na naše obrazovky probojovat. Zvlášť když při prvním uvedení (cca 1982) byla ještě nějaká "perestrojka" naprostým sci-fi. Možná si bolševici mysleli, že lidé budou Šurdu odsuzovat. (I když tohle se mi jeví jako naprosto zcestná myšlenka.) Lidé ho samozřejmě zbožňovali. Všichni mu záviděli jeho bezstarostnost a jeho (vlastně úplně zdravý) přístup k životu. O dekádu později, když se to v bývalé Jugoslávii začalo hromadně mydlit, nechápal jsem: Tohle je přece kraj Šurdy Šurdiloviče! Jak se to mohlo stát? "Horký vítr" patřil ve své době k vůbec nejkultovnějším seriálům: Jako dnes máme LOST a PRISON BREAK, tenkrát vládl Claudius se Šurdou. K mým nejoblíbenějším scénám patří ta, v níž se svérázný hrdina seznámí se svým budoucím věrným druhem (oba dva byli ideálními komickými typy, na jaké se nezapomíná): Šurda coby lazebník zjišťuje, že se k jeho holičství blíží nějaký chlapík (patrně další práce). Okamžitě uléhá a simuluje nevolnost. Poněkud přitroublý zákazník je ležícím holičem nejdříve využit k tomu, aby uvařil kafe a naservíroval mu ho (Šurda nemůže vstát, protože by se mu "odkrvila hlava"). Když pak zákazník vyjeví své přání ("oholit"), Šurda jej požádá, aby si zatím, než mu bude trochu lépe, namydlil obličej. Zcela zmatený chlapík se tedy s brbláním namydlí. Šurda jej chvíli zamyšleně pozoruje a nakonec absurdní situaci korunuje větou: "Víte, pořád se mi to nezlepšilo. Nemohl byste se oholit sám?" (31.03.2006)