Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.

Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (123)

dwi 

všechny recenze uživatele

Na motivy románu Jarmily Glazarové natočil J. Weiss tíživé drama z maloměstského prostředí. Do rodiny starosty Rýdla přichází sirotek v podání unylé Jany Brejchové, která se postupně seznamuje se soukolím celé rodiny. Jejím despotickým středobodem je fanatická tetička Klára, jenž krutým chováním vůči ostatním a hysterickými záchvaty prakticky znechucuje celou rodinu. Manžel raději odjíždí na služební cesty a buduje si kariéru, přičemž se u něj rýsuje milostný cit ke schovance Janě, která se zprvu nebrání. Ponurá atmosféra a hlavně přesvědčivý výkon Jiřiny Šejbalové dokázal režisér náležitě využít, třebaže místy přebujelý sentiment rýsujícího se milostného vztahu sklouzává až k jakémusi plytkému pouťovému románku. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Byl to fajn pocit koukat na Janu Brejchovou a její smutně krásné oči s nádechem půvabné elegance. Prostě zde byla zvláštně milá. Dominantní Jiřina Šejbalová v roli Kláry byla jak studící voda stékající na horké tělo, ale i za její mistrovský výkon lze jen pochválit. Miroslav Doležal se mi chvílemi jevil jako osamělý tulák v cizím městě, přesto svojí roli bezpochyby nepromarnil, před čímž opravdu smekám. Díky za hezky strávený večer. ()

Reklama

k212 

všechny recenze uživatele

Právě ona černobílá dělá z filmu syrovější materiál než je kniha. A samozřejmně také herecké výkony, obzvláště tetička Klára Jiřiny Šejbalové, ta nemá "chybu" . Tedy to ztvárnění ne ta postava, neboť její psychopatické (či první senilní nebo dementní) výstřelky ničící všechny kolem jistě chybné jsou. Závěrečná katarze, byť trochu nepřesvědčivá, dává celkem lidský smysl. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Psychologický román vydaný roku 1938 je situovaný do Slezska za 1. světové války. Ovšem Weissovou optikou let 50. jsou tato fakta potlačena zcela ku prospěchu sólo výstupu Jiřiny Šejbalové, který si s ničím nezadá ve srovnání s Rozinou v předešlém Vlčkově filmu podle Glazarové Advent. Ovšem, pakliže je Advent oslavou valašského folklóru, Vlčí jáma je oslavou maloměšťácké morálky, zcela v pokrokovém duchu přelomové doby Československa Zápotockého a Novotného. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Vlčí jáma, film předčil velmi výrazně literární předlohu. I kniha je psychologickým dramatem. Ale drama je to pouze z pohledu maloměšťáckého bigotního moralizování. V něm je možné moralizující drama udělat i z nevhodné dušnosti, nebo nepříjemné upřímnosti. Navíc Jarmila Glazarová v zaklínadle sociální spisovatelky byla společensky uctívanou prominentkou se žluklým máslem na hlavě. Jiří Weiss z poupravené předlohy dokázal vytvořit strhující psychologickou podívanou. Díky kameře Václava Hanuše a hereckému důraznému podání ústředního trojlístku. Ocenění a obdiv nezasluhuje děj, ale filmové provedení. Hvězdou dramatického příběhu v maloměšťácké optice je Klára Rýdlová (vynikající Jiřina Šejbalová). Její chápání manželského soužití je bolestivé pro všechny v jejím okolí, a přesto se citové vydírání a nátlak stupňuje k prvopočátku odmítání a nenápadně se rozvíjející nenávisti. Vynucování je destruktivní a až do posledního dechu si vybírá od každého, i okrajového protagonisty, krutě nevybíravou daň a navždy zůstává zaryta v duších i tvářích. Klářiným kontrastem je křehká Jana (dobrá Jana Brejchová), schovanka Rýdlových v probouzejících se citech dospívající slečny. S vypětím všech svých psychických sil odolává nekompromisnímu nátlaku a až pád na samé dno vlastní existence přináší očištění. Posledním vrcholem trojúhelníku je Klářin úspěšný manžel Robert Rýdl (velmi zajímavý Miroslav Doležal), starosta obce se stoupající kariérní cestou. Společensky profesní vzestup je vykoupen slabošstvím v partnerství a neschopností naplnit oboustrannou náklonost. Jeho útěky jsou stejně bolestivé, jako krutost majetnické manželky. Z dalších rolí: laskavý lékař rodiny (příjemný Jaroslav Průcha), zvědavá obecní drbna Schillingerová (Libuše Freslová), cynicky pomstychtivá a slaboduchá služka Petronila (dobrá Lola Skrbková), tichá služka Martina (Anežka Soukupová), či psychicky týraná Robertova neteř Gertruda (zajímavá Alena Kreuzmannová). Vlčí jáma Glazarové nestojí za obdiv, její filmová podoba díky svému naléhavému provedení pro mě znamená velmi příjemné překvapení. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (16)

  • Na roli Roberta (Miroslav Doležal) režisér pomýšlel na Ladislava Chudíka, ale ten kvůli pracovnímu vytížení „doma“ musel tuto práci odmítnout. [Zdroj: Ľubica Krénová – kniha Ladislav Chudík] (JSYSMHJF)
  • Režisér měl na konkurzu pro film Janu Brejchovou i Janu Rybářovou, ale dal přednost Rybářové. Když byl nucen po smrti Rybářové hledat novu adeptku pro roli Jany, oslovil znovu Brejchovou a pozval ji na další konkurz. Ta dělala drahoty, ale nakonec přišla a roli dostala. (sator)
  • Scéna s poletující můrou narážející do petrolejové lampy byla natočena tím způsobem, že mrtvou můru přivázali na nit a ťukali s ní do skla lampy. (raininface)

Související novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama