Dáma ze Šanghaje

Reziser Orson Welles /Obcan Kane, The Magnificent Ambersons/ natocil len priemerny film -noir, ktoreho priemernost sa ukazuje v plnej krase. Pribeh je prilis prekombinovany, divak sa v nom lahko strati. Dialogy su sice cynicke, ale v ramci noirovej jazdy sa mi zdali dost slabe a slabo prepracovane : Out of the Past s Robertom Mitchumom je proste u mna vyssie. Realie San Francisca 40. rokov su fajn, ale ako som spominal, pri filme sa divak dost nudi, a casto som pozeral na hodiny, kedy uz konecne film skonci. A este viem aj o tom, ze ynspiraciu k natoceniu filmu vzal samotny Welles z akejsi lacnej knizky, ktoru citala pani pri pokladnici v kine. Co vsak potiahlo film do priemeru, su herecke vykony krasnej Rity Hayworth /Gilda/ a rezia samotneho Wellesa. Welles ako reziser mal uz roku 1947 to najlepsie za sebou /Citizen Kane/. Zaver bol odbity a miestami dost nudny. 69 % (15.07.2014)

Na Dámě ze Šanghaje je zajímavé, jak moc se přibližuje ke konvencím filmu noir, jak je ozvláštňuje a jak se od nich odvrací. Několik nesouvislých poznámek... - - - Voiceover na začátku a na konci je jedním z nejlépe využitých postupů tohohle typu, co jsem kdy viděl. Pocit dusna je dán všudypřítomným horkem (potem), ale je ještě umocněn tíživým střihem (má nějaký film klasického Hollywoodu rychlejší střih?) dialogů, které bez ladu a skladu skáčí z obličeje na obličej v neobvyklých úhlech, nebo jsou snímány z neobvyklé blízkosti. Ostření (kterému ostatně moc nerozumím) by si zasloužilo samostatný rozbor. Rita Hayworth po Gildě opět ukazuje, že je pro noir jako stvořená (kdyby se vyhlašovala soutěž, dostane druhé místo hned za Lauren Bacall). A fantasmagorický závěr by mohli klidně promítat na Wellesův pomník. Geniální, funkční, expresionistické... (20.10.2012)

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Řečeno s Trigorinem z Racka: ,,Nic jsem nepochopil. Ale s potěšením jsem se díval!" Bezprostředně po projekci jsem si myslel, že mám jasno, jak se to všechno semlelo, ale stačilo pár vhodně mířených otázek přátel, s nimiž jsem v kině byl, a sesypalo se mi to jako domeček z karet. Každopádně kdyby se mě někdo ptal, co to vlastně jen ten ,,film noir", zcela jistě bych ho odkázal na tento snímek. Je tu totiž úplně všechno: nádherná femme fatale, hrdinovy osamělé monology, doky, složitá zápletka, zrcadlové bludiště a dokonce i čínská čtvrť (to není projev rasismu dobrého Cimra, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek). Tak trochu záhadný, přesto však podmanivě krásný film. Pro milovníky noirovek naprostá lahůdka - při posledním monologu se zblázníte blahem! (14.08.2015)

Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. (07.01.2021)