Dáma ze Šanghaje

Je to asi rouhačství, ale pro mě nejuspokojivější Welles: Žádná velká témata ani velké příběhy jako v Občanu Kaneovi, Ambersonech nebo Falstaffovi, místo toho šestáková historka jako záminka pro radostnou filmařinu, která neslouží vyšším cílům ani si nic nedokazuje — v Cizinci vzorně naplňoval žánr a podlézal divákovi, tady si s žánrem pohrává, zápletku moc neřeší, nedoříkává věci, klidně si dovolí být ukecaný a teatrální — může, protože atmosféra jak bejk protože nádherné a funkční kompozice a svícení, které se naučil na „větších“ filmech — a protože podmanivý hlas, který z těch monologů dělá poezii — suché komentáře, nadhled, humor, dialogy, všechno trošku předimenzované, ale proč by ne (realismus není jediná cesta a může taky pěkně nudit) — postavy nejsou „uvěřitelné“, ale mj. díky výrazným typům v obsazení mají velmi živoucí rysy, vlastnosti, slabosti, vzájemnost a smutky, kterými oslovují a přece jen cosi netriviálního o světě říkají — soudní scéna (tragédie uprostřed (povedené) frašky, střihy mezi šachovnicí a porotou už už na hraně symbolismu, který neměl rád) — pouťová scéna (hotovej Bergman) — extáze z drobností jako závěrečný odchod skrz turniket, který už nejde otočit zpátky — studio podle něj „zkazilo“ hlavně hudbu (jeden stokrát přearanžovaný motiv a spousta mikymauzování), ale ona funguje. Klenůtek, pocitovka, esence Wellesova stylu, dát si znovu, pustit ženě (poslední bod splněn se značným ohlasem). (01.12.2018)

Očividně nejde postavit film jen na Ritě a dobré režii, kdo by to byl řekl. Prostě to nefunguje - postavy ploché, scénář zajímavý až od poloviny a ani ta romance mi nepřijde funkční. Nejhorší na tom je, že díky některým krásným kompozicím a genialitě zrcadlové scény to ani člověk nemůže pořádně sestřelit. (09.04.2009)

Welles sa podriaďuje žánru krimi (nehádajte sa že noiru, keď ten názov vtedy ešte neexistoval) a svoje trademarky vyťahuje iba v správne chvíle. Čiže príbeh sa v určitý moment poriadne rozbehne a až do konca je svojimi zvratmi na neudržanie. Niežeby sme sa v tých zvratoch vyznali, ale keďže prichádzajú tak skoro po sebe a casting je tak geniálny, záverečné autorskejšie fázy sú čistou lahôdkou. Mne Rita pripadala aj pri takomto image božská, možno je to aj tým, že som s jej červenou hrivou už dlho nič nevidel. Wellesov mierne "dowňácky" vzhľad tu nepôsobí tak monumentálne, ako inde. Čo je dobre. (25.03.2015)

Reziser Orson Welles /Obcan Kane, The Magnificent Ambersons/ natocil len priemerny film -noir, ktoreho priemernost sa ukazuje v plnej krase. Pribeh je prilis prekombinovany, divak sa v nom lahko strati. Dialogy su sice cynicke, ale v ramci noirovej jazdy sa mi zdali dost slabe a slabo prepracovane : Out of the Past s Robertom Mitchumom je proste u mna vyssie. Realie San Francisca 40. rokov su fajn, ale ako som spominal, pri filme sa divak dost nudi, a casto som pozeral na hodiny, kedy uz konecne film skonci. A este viem aj o tom, ze ynspiraciu k natoceniu filmu vzal samotny Welles z akejsi lacnej knizky, ktoru citala pani pri pokladnici v kine. Co vsak potiahlo film do priemeru, su herecke vykony krasnej Rity Hayworth /Gilda/ a rezia samotneho Wellesa. Welles ako reziser mal uz roku 1947 to najlepsie za sebou /Citizen Kane/. Zaver bol odbity a miestami dost nudny. 69 % (15.07.2014)

Vyschnutí čínski kmeťovia v divadle, fajčiaci ešte vysušenejšie cigarety. Rita v plavkách slniaca sa a skákajúca zo skaly. Opilecká scénka v námorníckej krčme. Rozmlátenie kancelárie sudcovi pred vynesením rozsudku. Streľba v zrkadlovom bludisku. Akvárium s obrovskou korytnačkou za sklom a skupinou detí pozorujúcou vášnivý bozk. Ten film nemá zase tak dobrý dej, ako má tak veľa ikonických scén, vpáliacich sa do kinematografickej pamäti, že jednoducho nedovoľuje hodnotiť ho priemerne. Navyše, má Ritu Hayworthovú. Poznámka: Okrem spomenutých scén, je tu kultúrne napojenie. Od puberty je mojou obľúbenou pesničkou "Dievča zo Šanghaja" od Zóny A: "Ajajajajajajajajajajaja//Ja ľúbim dievča zo Šanghajajajaja//Je veľmi pekná má hnedé oči// Ja celý deň sa kol nej točím//Má čierne vlasy na nose pehy//A pery plné, plné nehy..." (28.12.2020)