Cizinec

Commit a crime and the earth is made of glass. Je až překvapivé, jak moc je to směšně naivní. A ne, není to ani v nejmenším dáno rokem vzniku. Funguje to především díky kameře a Wellesovi, který ze své postavy dokáže vytěžit i to, co scénář neobsahoval. Tuctový době poplatný noir s netuctovým obsazením, ze kterého utkví v paměti několik málo nádherných černobílých kompozic a výtečné (jakkoli přepálené) finále. (08.05.2020)

Napínavý poválečný thriller s hutnou atmosférou. Cizinec je mimo jiné zajímavý i tím, že hlavní postavou je zde nacistický zločinec, kterého představuje ďábelský Orson Welles. Herecké výkony a režie představují hlavní kvality filmu, o něco hůře je na tom scénář, který si na pár místech vypomáhá náhodou a ne zcela logickým chováním postav. 7/10 (02.04.2009)

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)

Ač kvalitním filmem, Cizinec je zároveň ztělesněním mnoha filmařských postupů, které mi dnes chtě nechtě přijdou spíše úsměvné a velice zastaralé. Jednoduchý příběh vedený ve zběsilém tempu (které ještě zvýrazňuje i ve vypjatých chvílích přehnaně opulentní a úderná hudba) nedává moc prostoru charakteristice postav, jejichž vývoj je buď velmi čitelný (Loretta Young), nebo v podstatě neexistuje a je od počátku jasně daný (detektiv Robinson i záporák Welles). Napětí se daří budovat jen napůl, neboť konec je zhruba od poloviny filmu odhadnutelný, a Welles tak vlastně zaslouží velkou pochvalu za to, že i s chybějícím motivem záhady či momentem překvapení dokázal udržet mou pozornost jen chytrou hrou na kočku a myš, kdy se dlouho jen čeká na pravý okamžik pro nastražení pasti. Nejsilnějším prvkem filmu však zůstává, i vhledem k tomu, jak dlouho chystaná past nakonec sklapla víc než nepřesvědčivě, kostelní věž s hodinami, která nejenže měla pro vývoj příběhu důležitý význam, ale také poskytla prostor pro vskutku památné a nezapomenutelné finále... 65% (29.07.2015)

Na Wellese docela usedlé, srozumitelné a vůbec málo vyšinuté. :) Jo a scéna, kdy si Welles během telefonování kreslí hákový kříž, mi nemohla nepřipomenout Pancharty, resp. hrdinného vojína Zollera v Pýše národa. P.S. Dneska viděno asi popáté a konečně ve velmi dobré kvalitě (žádný public domain, ale MGM). Po většinu času prostě klasický (byť samozřejmě velmi dobrý) noir bez zřetelného Wellesova rukopisu. Některé kompozice jsou úchvatné (třeba Loretta jdoucí přes hřbitov), ale strašně mi chybí delší kamerové jízdy. Jako herec ovšem Welles nemá chybu a ač leckdy balancuje na hranici parodie, nikdy tu tenkou čáru nepřekročí. P.P.S. Nechápu, proč otec říká své dceři "sister" :) http://filmnoirblog.blogspot.com/2009/11/cizinec-1946.html (06.08.2010)