Milan Kundera: From the Joke to Insignificance
Milan Kundera
Režie:
Miloslav ŠmídmajerHudba:
Petr MalásekHrají:
Milan Kundera (a.z.), Leonard Stirský Hädler, Milan Uhde, Jiří Bartoška, Jan Kačer, Jean-Claude Carrière, Yasmina Reza, Bernard-Henri Lévy (více)Obsahy(1)
Proč dílo Milana Kundery tak zaujalo po celém světě? Proč odešel do Francie a začal psát ve francouzštině? Co je za tím, že bránil překladům svých posledních románů do češtiny? Nebo že se vyhýbá kamerám a publicitě? Dokument o Kunderově díle nás zavede do rodného Brna, do dob, kdy studoval a učil na FAMU, nebo do normalizace, kdy mu bylo bráněno v tvorbě a nebyl vydáván, přestože už získával úspěchy v zahraničí. Přesto uvedl Jakuba a jeho pána s J. Bartoškou, ovšem pod jiným jménem. V polovině 70. let využil pozvání univerzity v Rennes a začal tam přednášet. V r. 1979 ho české úřady zbavily občanství. Kundera to komentoval slovy: „Tehdy vše ovládali Rusové a právě Rusové rozhodli, že už nejsem Čech.“ Prezident Mitterand mu udělil francouzské občanství. Svůj nejslavnější román Nesnesitelná lehkost bytí vydal už jako Francouz. Později však už neuděloval souhlas se zfilmováním svých děl. (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Tam za Stalinem leťte, sniváci, ptáci mí, tam za Stalinem leťte, mí ptáci ohniví! Je v jeho dlaních všechno, co chudák vysnil si, ta Stalinova země je studně našich sil. Autor veršů - Milan Kundera. Po zhlédnutí dokumentu nezbývá než nevěřícně zakroutit hlavou – jde o přímo učebnicový příklad selektivní práce s fakty, přičemž snaha vyhnout se jakékoliv konfrontaci ze snímku trčí jako ona pověstná sláma z bot. V tomto jednostranném a nezáživném dokumentu nezazní ani jediné slůvko o Kunderových básních z doby jeho stalinského poblouznění, ani jediná zmínka o temné „Dvořáčkově aféře“, s reálnou hrozbou trestu smrti, zato se dočkáme bohatého slovního doprovodu jeho souputníků - komunistických literárních bardů Uhdeho a Kohouta, majících od hroudy másla hlavy stejně zamaštěné jako Kundera. Otrávený strom nemůže nést zdravé ovoce. To platí i v tomto případě. ()
Rád čtu Kunderu. Mám rád Uhdeho, Bartošku i Kačera. Přesto byla od počátku zřejmá jedná věc: autor nehodlal Kunderu kritizovat, autor stavěl pomník. A tak to už řadu let platí. Chcete se dostat ke Kunderovi? Chcete s ním udělat rozhovor (časopis Host)? Musíte ho hladit po srsti a podbízet se mu. Host alespoň získal ten rozhovor, kde Věra mluví za něj. Režisér také získal řadu materiálu, rozhovory s Věrou K atd.. K čemu to pak ale je? Nikde ani zmínka o Kunderových oslavných básních, kdy byl přesvědčený soudruh. Nikde zmínka o tom, že Majitelé klíčů získaly cenu Klementa Gottwalda atd. Můžeme Janu Novákovi vyčítat některé dílčí chyby jeho monografie, ale dostal se do hloubky. Tohle je plakátová estráda. Ale člověk, pokud nepotřebuje být s Kunderou zadobře, nemusí volit. Proto rád čtu Kunderu i Nováka. Ale tenhle dokument vám o Kunderovi řekne jen to, co vám chce o sobě říci sám Kundera. A Kundera je mistr imagologie, vždyť ten termín sám vymyslel. ()
Kunderu mám docela načteného, jeho minulost příliš neřeším (ikona našich liberálů Václav Havel jezdil za bolševika do práce Mercedesem, zatímco 70% běžné populace nemělo ani na Škodovku) a ostatně i on sám se od Čechů distancoval. Přeji mu Nobelovku a tvůrcům ať se naučí tvořit dokumenty. Edit k 16.7.2023. Tak nám Kundera před pár dny umřel, což tomuto dokumentu přidává nový ironizující rozměr, který by sám autor jistě ocenil. ()
Definice dokumentaristického kýče, jak ironické vzhledem k sledovanému subjektu. Podbízivé, měkké, mělké, nekonfrontační, nezvídavé. Představuju si tu absurdní situaci, že by je k sobě Kundera pustil a oni by ho konfrontovali se svojí absurdní povrchností - chudák stará by z toho měl smrt. Míň nedávám proto, že to relativně utáhlo svojí stopáž, čili zřejmě dobrý střihač (koukám, že dělal Pásky z Nagana, takže to dává smysl. Příště vybírej líp, Jakube, máš na víc). ()
Je to prvni dokument o Kunderovi, o kterem vim. Letme seznameni s jeho dilem. V dobe relativizovani hodnot jsou podle Kundery veci, ktere relativni nejsou, jako treba pravda. Slovy filosofa Jana Sokola jsou pravdy matematicke, kde jedna plus jedna jsou proste dve, nebo treba pravdy konsensualni. Kdyz si skupina odsouhlasi, ze jedovata houba je jedla, otravi se. A pravda ma cenu dokud je skryta. Kdyz vyjde na povrch, je z ni bezcenna banalita. Pravda, ze Titanic neni nepotopitelny, nebo ze je Hitler nicema, mela velkou cenu skryta. V Kunderove dile take najdete treba to, ze cely zivot musite nest obraz sebe saba, ktery se vam v ocich ostatnich nepodoba. ()
Reklama