Milan Kundera: From the Joke to Insignificance
Milan Kundera
Režie:
Miloslav ŠmídmajerHudba:
Petr MalásekHrají:
Milan Kundera (a.z.), Leonard Stirský Hädler, Milan Uhde, Jiří Bartoška, Jan Kačer, Jean-Claude Carrière, Yasmina Reza, Bernard-Henri Lévy (více)Obsahy(1)
Proč dílo Milana Kundery tak zaujalo po celém světě? Proč odešel do Francie a začal psát ve francouzštině? Co je za tím, že bránil překladům svých posledních románů do češtiny? Nebo že se vyhýbá kamerám a publicitě? Dokument o Kunderově díle nás zavede do rodného Brna, do dob, kdy studoval a učil na FAMU, nebo do normalizace, kdy mu bylo bráněno v tvorbě a nebyl vydáván, přestože už získával úspěchy v zahraničí. Přesto uvedl Jakuba a jeho pána s J. Bartoškou, ovšem pod jiným jménem. V polovině 70. let využil pozvání univerzity v Rennes a začal tam přednášet. V r. 1979 ho české úřady zbavily občanství. Kundera to komentoval slovy: „Tehdy vše ovládali Rusové a právě Rusové rozhodli, že už nejsem Čech.“ Prezident Mitterand mu udělil francouzské občanství. Svůj nejslavnější román Nesnesitelná lehkost bytí vydal už jako Francouz. Později však už neuděloval souhlas se zfilmováním svých děl. (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Za mě škoda, že to autoři nenatočili čistě jako dokument a přidávali tam tu rádoby příběhovou část, která byla podle mě taková navíc a nijaká. Podobně jako celý snímek, neřekl bych, že byl špatný, ale takové nemastné, neslané. Chyběl tomu nějaký drive a pak by mi to nevadilo ani delší. Ovšem tak jak to dopadlo, bylo posledních cca 10 minut úmorně dlouhých. Milana Kunderu jako spisovatele uznávám a možná proto mě výsledek trošku mrzí. Avšak jako někdo, kdo od Kundery nic nečetl, to rozhodně hodlám co nejdřív změnit. Vykreslení atmosféry příběhů knih se podle mě totiž povedlo a to bych bral jako největší plus :) ()
Defilé mluvících hlav, jejichž (mnohdy až směšně nekritické, viz ten Kačerův žvást, že Kunderu milovaly všechny ženy v Praze) promluvy mají jen nevalný informační přínos, a celé je to strašně nezáživné, jak se zde omílají stokrát známé věci a jak se tvůrci vlamuji do dávno otevřených dveří. Silně mě to nebavilo a způsob, jakým je to natočeno, mi přišel vrcholně neinvenční a místy až bezděčně směšný. ()
Vůbec nechápu, proč tato kombinace jednostranné kýčovité (jaký to paradox) apologetiky s češtinou a dějepisem pro střední školy (nebo možná dílem některého univerzitního pedagoga z Pozadí událostí) dostala formu celovečerního dokumentu, jímž provádí dosti mizerně zahraná postava zvídavého studenta. Některé pamětnické reflexe jsou sice podnětné (zejména čím dál tím charismatičtější Milan Uhde a francouzští literáti), ale často sklouzávají do směšné popisnosti, což nejvíce zamrzí v případě doc. Jiřího Brabce, který je tu ponížen do role hlasatele učebnicových banalit. Film má sice relativně slušné tempo, ale kontrast mezi jeho minimální objevností a intenzivní vlezlostí Maláskova hudebního doprovodu spolu se Šmídmajerovými sklony k patosu místy sklouzává do nechtěné parodie. Opravdu epický je pak cimrmanovsko-zelenkovský závěr, ze kterého se dozvíme, že celé to utrpení vlastně bylo úplně na nic, protože přece podle Kundery autor není důležitý a máme si číst jeho knihy. ()
Ako natočiť dokument o neprítomnom objekte, to je otázka hodná teoretického rozboru. Radikálny Kunderov postoj k medializácii vlastnej osoby je samozrejme provokatívny a logicky v prípade osobnosti takého formátu vyvoláva zvedavosť a túžbu prekonať túto prekážku. Film je prehľadný a prináša nejednu zaujímavú informáciu aj pre tých, čo sú s kunderovskými reáliami dobre oboznámení, vrátane početných audio a video záznamov samotného autora, skrývajúceho sa za svoje diela. Najzaujímavejšie ale je, že dokáže dosť presvedčivo obhájiť opodstatnenosť Kunderovho postoja. Touto snahou a aj zameraním na konkrétnu otázku tak pôsobí ako protipól k minuloročnej kontroverznej Novákovej knihe, ktorá je síce tiež plná zaujímavých svedectiev, ale orientovaná vyslovene bulvárne, plná zbytočného balastu a voči Kunderovi extrémne negativistická. ()
Rád čtu Kunderu. Mám rád Uhdeho, Bartošku i Kačera. Přesto byla od počátku zřejmá jedná věc: autor nehodlal Kunderu kritizovat, autor stavěl pomník. A tak to už řadu let platí. Chcete se dostat ke Kunderovi? Chcete s ním udělat rozhovor (časopis Host)? Musíte ho hladit po srsti a podbízet se mu. Host alespoň získal ten rozhovor, kde Věra mluví za něj. Režisér také získal řadu materiálu, rozhovory s Věrou K atd.. K čemu to pak ale je? Nikde ani zmínka o Kunderových oslavných básních, kdy byl přesvědčený soudruh. Nikde zmínka o tom, že Majitelé klíčů získaly cenu Klementa Gottwalda atd. Můžeme Janu Novákovi vyčítat některé dílčí chyby jeho monografie, ale dostal se do hloubky. Tohle je plakátová estráda. Ale člověk, pokud nepotřebuje být s Kunderou zadobře, nemusí volit. Proto rád čtu Kunderu i Nováka. Ale tenhle dokument vám o Kunderovi řekne jen to, co vám chce o sobě říci sám Kundera. A Kundera je mistr imagologie, vždyť ten termín sám vymyslel. ()
Reklama