Ninjababy

Hlavní hrdinka nepatří k těm ženám, které touží stát se matkou. Nejradši by pořád jenom pařila. Jenže jak už to tak většinou bývá, každá sranda něco stojí... Norská režisérka a scenáristka Yngvild Sve Flikke servíruje divákům takovou správně pošahanou dramedii o nechtěném těhotenství. Kombinace hraných pasáží s vtipnou animací či malůvkami film ozvláštňuje a dodává mu na jisté atraktivitě. Navíc se to tady hemží skvělými hereckými výkony. Ba ani hudba není špatná. (80%) (09.05.2024)

Tohle jsem vyhlížel minimálně přes dva roky, dost dlouho. Shodou okolností jsem těsně před tímhle měl možnost si pustit loňské 'Syk pike', kde hrála rovněž hlavní roli Kristine Kujath Thorp, (a po dvou filmech musím říct) kurevsky nadějná norská herečka s děsně přirozeným talentem pro nenucené hraní, která vždy skvěle balancuje takovou tu všední krásu života s humorem, bláznivostí osobnosti s názorem a zároveň sympatickou obyčejností (nebo je to jen casting pro dobrý scénáře, náhoda). Připomělo mi to jednu dost podobnou osobu (stejně tak spousta dalších věcí na hlavní postavě tohohle filmu). ____ Ale zpět k 'Ninjababy'. Rakel si ráda ulítává a užívá života (obdobně jako v předchozím filmu mě i baví, že člověk prakticky sleduje nezaměstnanou osobu, nikdy nikde není ani zmínka o její práci, krom toho, že zkoušela grafický design - možná to tak v Norsku prostě je), jen si tak přežívá a črtá svoje kresby (viceméně bující grafický román), když na začátku filmu zjistí, že je těhotná, nejdříve si myslí, že s instruktorem aikida (co voní po másle), se kterým spala naposledy a který se jí líbí a ona jemu taky, ale později při ultrazvuku zjistí, že je těhotná už mnohem déle, čili se otcem stává nezodpovědný prznitel "Dick Jesus". Poté, co si Dick Jesus s Rakel řeknou svoje... a skončí u dalšího čísla, je jasné, že u něj podporu v pravém slova smyslu hledat nemůže. A tak se začne rozvíjet tahle citlivá drobnokresba, kdy se vynoří personifikace jejího nenarozeného dítěte, coby Ninjababy, které jí jako svědomí začne dávat věci sežrat. V tomhle ohledu tak trochu stará kostra s ok animací, ucházející nápad, nestojí to ale na nějakém "Ninjababy vs Rakel motivu". Stojí to hlavně na skvělém herectví v popředí všeho a o dvou lidech, které to k sobě navzdory okolonostem táhne (třeba skvělé scéna "co vím o Rakel" v dešti a její "animace jiskření", kdykoliv se jí něco líbí. Takový přirozený, nenucený zájem, touha. Nikdy jsem neviděl herečku hrát tak dobře "až po uši zamilovanou", ráno po noci milování. Jak drží ruce, když ho chytá za bradu, aby ho políbila a vyjádřila v tom vše, jak se směje očima, její touha. Je vtipný, že i přes svoji vážnost film neztrácí pozitivní a úsměvný spin tu a tam. (30.03.2023)

Aj keď podľa popisu to nepôsobilo až tak lákavo, tak som dal tomu šancu (najmä vďaka nadpriemerným hodnoteniam). A dobre som spravil! Scenár síce nebol nič extra, ale bohato to vyvážila ústredná postava Rakel, ktorá mala skutočne svojský prejav, prevažne plný sarkazmu a irónie - a práve to hnalo celý film vpred. Keď Rakel stojí pred dilemou, čo s dieťaťom, tak sa dej poriadne rozvíja do rôznych sfér. Zaujímavo pôsobí aj postava s poetickým menom "Dick Jesus" (kto toto vymyslel, si zaslúži potlesk). Výborná komédia prechádzajúca miestami do dramédie. Jediné, čo mi na tom celom prekážalo, bola tá otravná animovaná postavička Ninjababy (ktorá tu má zrejme pôsobiť originálnym dojmom - ale mne tam skôr prišla na obtiaž). 4* (19.08.2023)

Rakel je opačný extrém materstva. Na jej nablýskanej strane sú instagramové matky, ktoré žijú v luxuse, navštevujú kurzy pre mladé mamičky, zdieľajú bio-eko-raw jedlá a každý pšuk svojho bábätka. Tam v strede je väčšina matiek: unavené, vystresované a šťastné. Naša Rakel je chudobná, s otcom svojho dieťaťa sa nestihla lepšie spoznať a do materstva sa jej vôbec nechce. Rakel je uveriteľná. Tomuto komornému a filmársky zručnému príbehu nechýba vôbec nič. (01.02.2022)

„Můžu si šáhnout? Kope?“ - „Ne! Vůbec kurva nekope. Kdyby kopalo, tak bych to věděla dřív než teď!“ - „Proč nekope? Je nemocný?“ - „Ne, není nemocný. Je to jenom nějaký posraný, nenápadný ninja mimino, který si myslí, že si tam může 9 měsíců vegetit, a pak se vyplížit ven!“ Představitelka hlavní hrdinky Kristine Kujath Thorp mě zaujala ve filmu Je mi ze sebe špatně a ani tady mě rozhodně nezklamala. Její Rakel, chaotické, neřízené střele tvrdošíjně odmítající realitu, jsem fandil hned od začátku. Což by neměl být problém pro nikoho, kdo mentálně nežije v minulém, nýbrž 21. století, a vnímá jako nezávadný fakt to, že ne každá žena musí mít mateřské instinkty a touhu po dítěti. Tím spíš, když to má ještě dosti smířlivý konec (ten mě osobně mírně zklamal, přesto cesta k němu byla fajn, takže jsem toho ani nemusel příliš litovat). Snímek má každopádně citelně ženský pohled na věc (ale i nadhled), nabízí ozvláštnění v podobě vtipných animací, a především hlavní hrdinku (skrze ni místy i dítě) trefně glosující dění. Za mě to budou solidní 4*. (01.09.2023)