Nejhorší člověk na světě

Tiež ste už niekedy mali pocit, že vo vlastnom živote hráte iba druhé husle? Julie (Renate Reinsve) smeruje k tridsiatke. Je krásna, vtipná a inteligentná, iba sa celkom nevie nájsť a tak ochutnáva svet, ktorý sa jej ponúka na dlani. Predstava života vo svete nekonečných možností pôsobí tak lákavo. Ale čo ak je to len pasca, do ktorej sa dá veľmi ľahko zamotať, až sa v nej úplne stratiť? Najhorší človek na svete režiséra Joachima Triera je komplexnou štúdiou vývoja mladého človeka (s fokusom na nežnejšie pohlavie), ktorý sa pod vplyvom každodenného tlaku spoločnosti a nezahojených rán z minulosti, odkláňa od vlastnej podstaty a prirodzenosti. Priemer sa nepočíta, odchýlky zo zaužívaných vzorcov nie sú vítané. A tak spod tenkej vrstvy príjemného humoru a originálnych poetických scén vystupuje do popredia silné melancholické jadro. Hoci trailer môže vzbudzovať dojem príjemnej jednohubky, vo finále je to film, ktorý vo vás dokáže rezonovať dlhé mesiace, pretože sa dotkol citlivých miest. Lenže nevedieť, čo so životom, môže byť niekedy úplne v poriadku. A možno tomu, aby sme raz mohli žiť život, ktorý bude skutočne náš, predchádza práve to chvíľkové stratenie. (11.01.2022)

Ach, Trier, ako ja ťa nemám rád. Zase si naservíroval píčovinu, čo je problém dopozerať, ale v konečnom dôsledku, aj keď je to píčovina, niečo to v tom divákovi zanechá. Obyčajný príbeh jednej zmätenej ženskej, ktorá vlastne nikdy nevedela čo chce. Do toho nejaké tie vzťahovky, drámičky, rakovinka len tak na okraj, rozpadnutá rodina a ostatné klišé veci, ktoré poznáme. Stále sa točilo dokola, obviňovala z toho všetkých naokolo, nikde a nikdy nebola spokojná. A? Koľko takých pobahuje po svete, koľko krát sa už takáto postava objavila na plátne? Veľa. Takže, načo bolo dobré toto? Podprahovo na kritiku spoločnosti, jej konzumný spôsob života, na to prečo nemať alebo mať deti a hlavne kedy. A pri absencií zberačov, šikmých a buzerantov je mi záhadou, že toto prerazilo v holomúde a chce to dokonca dve sošky. Nebol som nadšený, ale jeho predošlé počiny sú podstatne väčšia katastrofa. S dabingom, k hubičkám a ako podnet na filozofickú debatu by to ale nemuselo byť od veci. Pokiaľ to niekto dokáže dopozerať dokonca. Dám ako dám ale nie som o tom vnútorne presvedčený. 2 z 5 (22.03.2022)

Velmi dobré! Ne že by neexistovaly lepší filmy, ale s ohledem, jaké nezáživné, přiblblé, rádoby zajímavé  paskvily jsou nám často předkládány post feministickými režisérkami, tohle se klukům napsat povedlo. Sympatická, současná hořkosladká romance, která má šmrnc, přesah a ačkoli celá stojí a padá na okouzlující Julii, uvízla mi v hlavě několik týdnů natolik, že nižší hodnocení by bylo z mé strany pokrytecké. Nemusím šroubování do krajnosti, vidět tamponádu v jiném počinu, sestřelím to, ale ok, budiž. Závěr v pohodě. Ono to je sice o třicítce a civilizačních, niterných sračkách mládežníků, scénka s borcem, který se cítí zraněn poklidnou hádečkou, je luxusní, úsměvnou, názornou ukázkou, proč jsou dneska holky tak často samy, chci ale říct, že lépe film pochopí divák, který už má něco odžito. Sny, touhy, hledání, pochybnosti, patos a občasná nostalgie totiž k životu patří. Jenomže takové zrcadlo Juliini vrstevníci většinou ještě vidět nechtějí. (18.05.2022)

Nenápadně rafinovaný film, který na pozadí onoho stereotypního "hledání svého místa ve světě" vlastně nehystericky a s milou, nepřetaženou uštěpačností, byť zároveň s existenciálním smutkem obnažuje, že ve světě, jehož biosféra i sociosféra se rozpadá, ve společnosti, kde je každý na všechno sám a všechno mu jen bere čas a odvádí pozornost, ve skutečnosti ani moc nedává smysl si doopravdy hledat místo, odkud bychom mohli využitím svého potenciálu přispívat k vyššímu celku a vyššímu dobru, aniž bychom si něco nalhávali, aniž bychom cítili absurditu, marnost z vědomí, že se to nedaří. *** Film chytře klame: zdánlivě sledujeme osobní mikrodrama, mladou (ale právě že ne už zase tak mladou) dívku, která řeší sebe samu, vztah se zralým partnerem schopným ocenit její výjimečnost (dřív než ji dokáže chápat i ona sama, zatímco on o hloubce té jejich tragédie špatného načasování ví) i být kritikem a rebelem, a vztah s romantickým klukem, který ji k žádnému vymezování se nenutí. A Julie sama nemá analytické schopnosti, ale má intuici, a tak ji sledujeme, jak se v ničem necítí správně, jak se v tom plácá a zdánlivě jako by nevěděla, co vlastně chce... A na pozadí toho, co se nám zobrazuje o společnosti a o světě, o Juliiných reálných možnostech, si můžeme sami dělat obrázek, jestli je to její osobní problém, jestli opravdu dává smysl do takového světa a společnosti chtít správně zapadnout, mít v něm děti, pracovat v něm, ať už v kavárně nebo v knihkupectví, či dělat kariéru nebo umění - a nebo rebelovat... Vždyť vidíme, kam to přivede Aksela, který jediný asi dřív než ona chápe, že je to celé otázka ještě mnohem zásadnějšího načasování než minutí se jich dvou, ale i minutí se se smyslem práce, výchovy, hodnot, významem hovoru, sdělování, snahy o dialog atd. v dnešní roztěkané post-faktické době, která nemá na smysl sdělení ani konání čas... A že ta zásadní hádanka, kam patřím a co ze mě má být a proč, v téhle době, stavu světa a systému, který jsme si na sebe ušili, ve skutečnosti nemá dobré řešení.... Možná jediné, co se dá s notnou dávkou štěstí zjistit, je, ke komu patřím - a v tom se spolu Aksel a Julie o fous minuli - a pak už jen, ke komu všemu nepatřím. Vzato kolem a kolem, je to vlastně dost odvážný a hořký film, kritický. *** (Viděno v brzkém odpoledni ve Velkém sále Světozoru).  *~ (02.04.2022)

SPOILER. Po Nejšťastnější holce pod sluncem nemohl následovat jiný film než Nejhorší člověk na světě :-D Žánrově atypický, nedokázal bych jej nijak správně zařadit, každá třetina je úplně jiná a na rozdíl od řady jiných recenzentů se mi třetí třetina líbila nejméně, avšak v mém případě je to osobní záležitost. Nechci a nedělá mi dobře se dívat ve filmech na zápletku s rakovinou a už vůbec ne slinivky. Je to smutná součást našeho života a nejhorší civilizační choroba, ale ve filmech by nemusela být tolik přítomná, zvláště když třeba v tomto případě se film originálně věnuje vztahům, sexualitě, nevěře, pudům, to se mi naopak líbilo hodně. Joachim Trier umí zajmout, dokázal to už s Thelmou. (09.01.2023)