Jdi a dívej se

Neuvěřitelně syrový, ale na druhou straně velmi působivý a intenzivní snímek. Fljora je na začátku mladíček plný ideálů, který netuší co je válka za zvěrstvo. Končí jako lidská troska, která má za sebou víc, než jiní za celý dlouhý život. Film na mě skutečně zapůsobil, ať se jedná o herecký výkon hlavního hrdiny, výtečnou režii, či geniální kameru. Takto sugestivní zážitek se často nevidí. Budu muset i topku přepracovat. Marně si vzpomínám na nějaký válečný film, který by ve mně zanechal tu atmosféru co Idi i smotri. Vrcholem je závěrečných deset minut, které polodokumentární formou mapují vývoj v Německu a život Adolfa Hitlera. (10.05.2009)

Emocionální vyděračství, nic víc ! Parta šašků zapálí barák s vesničama a proto, že je to odporné, dechberoucí, k bzlití a další pocity, co to u Vás může vyvolat, mám dát 5 hvězd !?! Ano je to hnus, ta doba byla odporná a nechtěl bych v ní žít, ale je velmi lehké natočít film se samými podobnými samoúčelnými scénami, a ještě lehčí tomu šoupnout hned 5 hvězd. To nemluvím o hlavním představiteli filmu, který mi byl trochu nesympaticky a ke konci to s tím jeho namaskováním obličeje už trochu přepískli ... Dost nadhodnocený snímek ... (20.05.2009)

Jdi a dívej se, člověče. Pohleď na všechny ty hrůzy a zvěrstva, co do tak již docela neklidného Běloruska přítáhly spolu s německou armádou. Jdi, dívej se a nedýchej.... Idi i smotri rozhodně v mých očích nesplňuje kritéria 'sovětské Apokalypsy' , což je podtitul, který bývá snímku často přiřazován. Pro našince je putování čtrnáctiletého Fljory fašisty sužovanou zemí zajímavé už svým netypickým režijním pojetím - ony už ty časté vycentrované záběry herců hledících zpříma do kamery vypadají velmi neobvykle. Stejně jako nevšedností, se však film vyznačuje překvapivou obsahovou prostotou. Celý syžet je založený na sledu drastických scén, kterých je Fjlora buď přímým aktérem nebo plní plní pouze funkcí fakticky i emočně nezúčastněného přihlížejícího a středem zájmu se tak stává konkrétní nemilá událost. S tímto je úzce spojen i synkretický přístup k divákovi, kdy určité události vímáme jakoby přímo Fljorovými smysly a jindy na vykreslené dění pohlížíme s chladným odstupem statické kamery. Elem Klimov ani náznakem nesáhl po patetičnosti a nenechal svůj film prorůst podhoubím komunistické ideologie, soustředil se jen a pouze na zachycení utrpení a tragédie lidských životů, což se mu podařilo s obdivuhodnou působivostí. V tomto jsou režisérovi největší oporou herci, schopní vyloudit ty nejstrhanější a nejexpresivnější grimasy, jaké si vůbec lze představit. Průser nastává ve chvíli kdy se chceme pídit po nějakých hlubších význámech, kdy chceme objevit nějakou myšlenkovou hodnotu, která se ve filmu (ne)skrývá. Inu zatímco Coppolova Apokalypsa představuje nepřebernou studnici závažných myšlenek a její ideová základna zůstává a zůstane stále stejně bytelná napříč časem, Jdi a dívej se "jen" působivým způsobem zachycuje odstrašující události a roztřesenou náladu konkrétní historické doby. (24.02.2008)

Jdi a dívej se byl snímek uváděný u nás kdysi v rámci měsíce československo-sovětského přátelství, což byla diplomatická nálepka pro pytel ideologických sraček a nekonzumovatelných pitomostí, které bylo nutné přetrpět při povinné návštěvě kina, kam nahnali středoškolské studenty jejich učitelé. Bylo to moje první filmové setkání se sovětskou perestrojkou, válečný film, který popíral všechny dosavadní představy o sovětské filmové tvorbě. Už od prvního panoramatického záběru a pochmurného zvuku leteckého motoru jsem cítil, že tohle je jednoduše jiná liga. Mimořádně emotivní válečný film snímaný z pohledu hlavního hrdiny, ještě nedospělého výrostka, který chce vstoupit do řad partyzánské jednotky a přežije zmasakrování obyvatel dvou běloruských osad. Ve scéně, kde hrdina přežije bombardování, přijde dočasně o sluch a v ten moment ani divák neslyší okolní střelbu a hluk výbuchů. Hrůza je nekašírovaná a násilí je silně naturalistické. Je to jednoduše válečný film natáčený z pohledu obětí, ne z pohledu filmaře nebo vojenského historika. Je mimochodem natočený podle skutečných událostí, které se odehrávaly při vyčišťovacích operacích německých jednodek a lotyšských přepadových komand v severním Bělorusku. Celkem při této genocidě zemřelo na dva miliony lidí. Scény vyhlazení obyvatel vesnice nahnaných do velké stodoly tehdy obletěly celý filmový svět a režisér Klimov se stal celosvětově respektovanou filmařskou osobností. Pracoval skvěle s filmovým celkem, polocelkem i detailem, takže i s delším časovým odstupem si dokonale vybavuji řadu scén, zejména Fljorovo nocování vedle umírající krávy zasažené kulometnou dávkou. Záběr na oko umírajícího zvířete považuji za jeden z vrcholů mých dosavadních filmových zážitků. Závěrečná scéna, kde hrdina střílí do obrázku Hitlera pohozeného na zablácené cestě, a pohled do jeho očí je jeden z nejemotivnějších a nejdojemnějších zážitků, které mi kdy sledování filmu přineslo. Celkový dojem: 100 %. (24.01.2008)

Deprimující exkurze na místo, kde mouchy oznamují přítomnost svého Pána.. Klimov to nemusí přehánět s explicitou, když užití steadicamu, ambientní hudba, různé ruchy a těžce zkoušená fantazie odvedou diváka do místy až surreálního světa tísnivosti a úpadku lidství. Představení Cirkusu Einsatzgruppe, než odkočoval na další štaci, budiž toho příkladem.. (23.07.2020)