Posádka v ohrožení

Kultovní film mého dětství spatřený na školní povinné návštěvě kina. Jako socialistického žáka mne film uhranul. Na velkém plátně nervy drásající scény, které malé dítě uvyklé veselým pohádkám a světovému míru prostě šokovaly. Ruské filmy mají vždy příklon neskrývavě zobrazit lidské utrpení a krev. A tak dodnes si hlavně vybavuji jako všichni moji vrstevníci scénu, kde veškerým oblečením nabalený hrdina jde za letu a mrazivé venkovní teploty opravit díru v letadle. Film má delší stopáž a je někde uváděn jako dvoudílný. Rozdělen přesně na část seznamovací s postavami a na část katastrofickou, akční. Jak bývá u katastrofických filmů zvykem (např. Skleněné peklo). Po zhlédnutí filmu jsme měli napsat slohovou práci jak na nás film zapůsobil. Napsal jsem tenkrát vlastně svojí první filmovou recenzi. (20.12.2016)

Tak co se to k nám dostalo tentokrát? Sovětský katastrofický film? No vida. Objevil jsem to úplnou náhodou ale o to víc mě to lákalo. Bohužel se jedná o dost rozporuplný kousek. Na vině je hlavně přepálená stopáž, kdy první díl filmu který má téměř 80 minut a věnuje se životům pilotů a jejich osobním problémům je k nepřežití. Jenom se žvaní a navrch jsem ještě bojoval s tou zpropadenou Ruštinou. Druhá část která má bohužel jenom necelou hodinu je o poznání lepší a musím konstatovat, že co se triků a technické stránky týče, tak to není vůbec špatný. Možná přehnaný, ale rozhodně na svou dobu podařený. Škoda zkrátit to o hodinu a hodnotil bych líp.45% (31.05.2015)

Filmu asi nejvíc ublížila jeho délka, proto byl dokonce v televizi vysílán jako dvoudílný, z toho důvodu se první část, zabývající se profily jednotlivých pilotů a letušek stala poněkud nestravitelnou (nakonec o něco podobného se pokusil Friedkin ve Mzdě strachu a produkce mu začátek filmu s profily hrdinů brutálně sestříhala). Druhá část už má švih a pominu-li některé technické nedostatky, tak i spád. Co se týče oprav Iljušina během letu - nehodlám to komentovat, ani kritizovat, protože nejsem odborník a nikdo mi dodnes neřekl kategoricky: "Tohle je pitomost, prakticky to není možné!" Oni ani opěvovaní Američané ve svých filmech nelítali vždycky s letadly tak, jak by se mělo a dělali s nimi věci, které postrádaly logiku. Takže i když to nejsou čisté čtyři hvězdy, dávám je, snad i z nostalgie, na kterou snad už mám trochu právo. (31.05.2009)

Výjimečný film, už jenom tím, že jej lze snadno rozdělit na dvě rovnocenné (i když kvalitativně odlišně hodnotitelné) části. První je psychologické drama, jak vystřižené ze života, sledující osudy a peripetie tří přeci jen stárnoucích letců Aeroflotu. Prvním z nich je kapitán Andrej Timčenko, nastupující na palubu do jedné ze svých posledních sezón. Jeho sotva dospělá dcera čeká dítě s nýmandem a rodinu tak čeká těžká zkouška. Druhou postavou, jenž si režisér Mitta vybral do příběhu, je pilot Valentin Nenarokov, rozvádějící se se ženou. Jeho osud je asi ze všech nejsmutnější. Žije ve svazku a je docela v pohodě, jeho žena se ale ukáže být bestií, která první navrhne, aby se rozvedli, po té díky tomu (přestože je ona z obou rodičů horší), že ona je matka a Valentin bývá jako pilot často pryč, získá opatrovnictví syna a pak ještě zamezí jeho návštěvám, najde si burana a Valentinovi se posmívá. Třetí ústřední postavou je Igor Skvorcov, palubní inženýr, seladon a děvkař, jehož život vyplňují románky s letuškami a speciálně upravená postel s disko barvami a zvuky. 80 minut sledujeme střídavě život těchto tří, je to spíš smutné než zábava, ale i v dnešní době veskrze aktuální podívaná. Ve druhé části scénáři dochází dech - bylo nutné všechny tři muže slepit v jednom příběhu, a protože film to měl být původně katastrofický, tedy vyšleme osobní letadlo docela nepochopitelně do oblasti zemětřesení převážet raněné a přeživší. V oblasti však zuří další živelné katastrofy (požáry, sesuvy půdy) a tak letadlo neodletí zcela nepoškozené. A konečně se dostáváme k tomu, o co od začátku šlo, pořádné drama s katastrofickým tématem. Tahle část film je možná trikově slabší, ale dívat se na to dá. Konec je rychlý, přesně naopak než celý film. (14.07.2018)

Nezapomenutelné :-). Scény jako ta s barevnou hudbou nebo oprava letadla ve výšce 10 km se prostě zapomenout nedají. Nicméně jsme na to celkem vážně chodili do nonstop kina na Václaváku - to se taky nedá zapomenout. Nevím co bych tomu řekl dneska, ale tenkrát mě to docela bralo - určitě víc než Příběh opravdového (sovětského) člověka. (13.02.2013)