Amy Madigan

Amy se narodila v Chicagu, chodila do základní školy St. Philipa Neriho a na Aquinovu střední, kde také začala hrát v nejrůznějších školních představeních. Jako malá byla v celém sousedství vyhlášená jako raubířka. Jejím otcem byl vyhlášený chicagský zpravodaj, reportér a moderátor John Madigan.

Na začátku sedmdesátých let se Amy objevila na obálce magazínu Playboy, "oděná" jen a pouze v bobáncích želé. Dělala tak reklamu sobě a své kapele Jelly. Kromě ní zpívala a hrála ještě ve skupině Big Daddy. K filmu se dostala poměrně pozdě – až když jí bylo přes třicet let.

Úplně poprvé se na obrazovkách objevila v roce 1981 v seriálech HART TO HART, CRAZY TIMES a CHIPS. Následovalo účinkování ve spoustě filmů – většinou menších, televizních – jako třeba THE AMBUSH MURDERS, LOVE CHILD, DEN POTÉ, OHNIVÉ ULICE, MÍSTA V SRDCI nebo LOVE LETTER.

Pravý zlom v její kariéře přišel roku 1985, kdy se objevila ve vedlejší roli ve filmu DVAKRÁT ZA ŽIVOT. Za svůj výkon byla nominovaná na Oskara. Sošku sice nezískala, ale rozhodně na sebe v Hollywoodu dostatečně upozornila.

Zahrála si například ve filmech OSUDOVÁ ŠTVANICE, PRINC Z PENSYLVÁNIE, ZVRHLOST ŽEN nebo PROJEKT LARAMIE. Objevila se také v několika seriálech, z nichž můžeme jmenovat FRASIERA, POHOTOVOST nebo seriál z produkce HBO vysílaný mezi lety 2003 a 2005, pojmenovaný CARNICALE. Po svém účinkování v CHIRURZÍCH si také v letech 2010 a 2011 zahrála ve třech epizodách HRANIC NEMOŽNÉHO postavu Oliviiny matky. V poslední době byla vidět v televizní minisérii THE DUST BOWL (2012) nebo filmech FUTURE WEATHER (2012), THE LIFEGUARD (2013) a SHIRIN IN LOVE (2013).

Amy je již od roku 1983 provdaná za herce Eda Harrise, se kterým se seznámila na place filmu MÍSTA V SRDCI. Má s ním jednoho potomka – dceru Lily, narozenou roku 1993. S Edem si spolu zahráli ještě v dalších šesti filmech: ALAMO BAY, BABY, GONE, POLLOCK, POUHÝ SEN, NÁVRAT a JEZDCI PURPUROVÝCH STEPÍ.

Spolu s manželem také byla v poměrně početné skupině hvězd v obecenstvu, kteří během slavnostního udílení Oscarů v roce 2000 odmítli zatleskat režiséru Elia Khazanovi, když si šel vyzvednout sošku za celoživotní přínos filmu. Protestovali tak proti Khazanově udavačství během Studené války (kdy se na černé listině mohl ocitnout každý i jen trochu levicově smýšlející herec, a pokud se tak stalo, v Hollywoodu si už neškrtnul).

David "Jumpstar" Koranda