Marie Vášová

Marie Vášová se narodila 16. května 1911 v Praze. Divadlo se jí líbilo už odmalička. Statovala ve Vinohradském divadle, ale musela vystudovat průmyslovku a obchodní školu.

Poté soukromě studovala herectví u herců Míly Pačové a Antonína Strnada. Krátce byla zaměstnána jako úřednice v nakladatelství Aventina Otakara Štorcha – Mariena a ve Škodových závodech. K herectví odešla bez vědomí rodičů.

Utekla ke kočovné společnosti ředitele Rodena (1932 – 1933). Načež působila na oblastních scénách v Olomouci (1933 – 1934), v Českých Budějovicích (1934 – 1935) a v ostravském Národním divadle moravskoslezském (1935 – 1940).

Od roku 1940 zůstala natrvalo v Praze: hostovala v Národním divadle jako „Antigona", skoro rok byla bez angažmá, Divadlo pro 99 (1940 – 1941) Jindřicha Honzla, Uranie (1941 – 1944), Vinohradské divadlo (1944) a činohra Národního divadla (1. srpen 1945 – 6. srpen 1985).

Marie Vášová byla již od začátku velikou tragédkou, v čemž na ni měli vliv režiséři Jindřich Honzl a Jan Škoda. Hrála se ztvárňující zkratkou, s bohatou mimickou a hlasovou škálou, realistickým ztvárněním detailu, jež jde až do expresivity, drsným půvabem, nesenými gesty a ušlechtilou velikostí. Přetvořila „Elektru", „Maryšu", „Jen o chlup", „Vojnarka", „Radúz a Mahulena", „Drahomíra a její synové" i „Lištičky".

Kinematografie, stejně jako divadlo, měla pro tuto herečku připraveny velké a dramatické úlohy, kde mohla plně využít, na rozdíl od svých kolegyň, své skvělé charakterní herectví.

K těm se ale nejdříve musela „prokousat" epizodními a malými roličkami, jež dostávala od začátku 40. let: ošetřovatelka (MODRÝ ZÁVOJ), šenkýřka (ŽIZNIVÉ MLÁDÍ), Manda (ROZINA SEBRANEC), žena na veselici (ŘEKA ČARUJE), děvečka v hostinci (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ), žena s puškou (MUŽI BEZ KŘÍDEL), Neznámá (HOUSLE A SEN), ředitelka cirkusu (KOMEDIANTI), nacistka Elsa Mangerová (NÁSTUP), Ondrová (VÝSTRAHA), Elsa (BOTOSTROJ), Patočková (NECHTE TO NA MĚ) či krajně nesympatická děvečka Rozina (ADVENT).

Ale již na konci 40. let hrála velké a dramatické postavy žen, které často obětovali i svůj život: Tereza Crhová (V HORÁCH DUNÍ), Hudcová (SIRÉNA), Zdena Doležalová (SVĚDOMÍ), Pavla Ulrychová (KARIÉRA), bojovnice Nedvědová (NĚMÁ BARIKÁDA), kališnická bojovnice Johová (JAN ŽIŽKA, PROTI VŠEM), Haníková (NEVĚRA), matka Janouchová (ŠKOLA OTCŮ), matka nacisty zastřeleného studenta Ryšánka (Ivan Mistrík), jež po synově smrti provede útok na gestapáka a je sama nakonec zavražděna (VYŠŠÍ PRINCIP), udřená matka Fišerová (POLICEJNÍ HODINA), Kociánová (LABYRINT SRDCE), Stiborová (JARNÍ POVĚTŘÍ), milenka Marion (ZTRACENÁ TVÁŘ) či bývalá herečka Káťa (HVĚZDA).

Největších úspěchů a příležitostí obdržela ve snímcích Otakara Vávra a Jiřího Krejčíka. Pouze jednou – zato velice úspěšně – vytvořila Vášová velkou komediální roli: vdavekchtivou a někdy i náruživou hraběnku Kateřinu Stradovou, milenku dětinského císaře Rudolfa II. (Jan Werich) v komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) režiséra Martina Friče.

Zatímco ve 40., 50. a 60. letech Vášová natáčela poměrně často, ale v 70. letech, kvůli opakovanému ostrému vystoupení proti zásahům normalizačních politiků do české kultury, na ni zbyly pouhé (když nepočítáme snímky, kde nadabovala zahraniční herce, jež hráli v našich filmech: KOLONIE LANFIERI, HRÁČ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU) dvě úložky protikomunisticky smýšlejících „živlů", kde se měla Vášová zdiskreditovat: poslankyni Fráňu Zemínovou, jež si bláhově myslí, že se již blíží okupované Praze pomoci americká armáda (ve skutečnosti to byla Rudá armáda) ve Vávrově válečné epopeji OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) a abatyši mater Cherubínu v komedii VŠICHNI PROTI VŠEM (1977) Karla Steklého.

Do své smrti již Vášová osm let nehrála. Účinkovala v rozhlase („Hamlet", „Vojnarka") a v televizi (POPRASK NA LAGUNĚ, KŘIŠŤÁLOVÁ NOC, NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL, SAMOTA, OTCOVÉ A DĚTI, BEČIČKA, MEDAILÓNEK, BÍLÁ KOČIČKA, PRACKA V LÁHVI, PLÁŠŤ MARIE TEREZIE a seriály SOUDNIČKY a SANITKA).

Získala Státní cenu (1947) za film SIRÉNA, Vyznamenání Za vynikající práci (1958), Zasloužilou členku ND (1960) a umělkyni (1961) a za divadelní „Drahomíru" a filmy VYŠŠÍ PRINCIP a LABYRINT SRDCE druhou Státní cenu (1962), Cenu za herecký výkon (1962) za film LABYRINT SRDCE na FČSF v Košicích a Pamětní medaili k 20. výročí zestátnění ČSF (1965). Marie Vášová zemřela již trochu zapomenuta 6. srpna 1985 v Praze ve věku sedmdesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour