Junior Durkin

Junior Durkin byl divadelní a filmový herec, který se proslavil jako dětská hvězda a měl všechny předpoklady stát se slavným hollywoodským hercem. Jeho úspěšná kariéra však tragicky skončila ještě než dosáhl dvaceti let.

Narodil se jako Trent Bernard Durkin. Jeho dvě starší sestry, Grace Durkin Henry (1908–1991) a Gertrude Durkin Ellison (1911–1970), byly také herečky. Otec Bernard byl kočovný divadelní herec a později byl majitelem hotelu, o který však přišel při hospodářské krizi. Rodinu opustil po synově narození, s dětmi však zůstal v kontaktu. Matka "Molly" Florence Edwards Durkin byla divadelní herečka a po narození dětí pracovala jako sekretářka v Shubertově divadle na Broadwayi. Po rozvodu s Juniorovým otcem se znovu provdala. Po několikaletém boji s rakovinou nemoci v roce 1932 ve 39 letech podlehla. Protože od počátku 30. let nebyla schopna se o děti starat, žili sourozenci nějakou dobu v newyorském klášteře St. Mary's Convent, vzdělávacím zařízení pro sirotky. Jejich poručníkem byl v té době broadwayský agent Marion Gering, blízky přítel jejich matky.

Sourozenci začali velmi brzy vystupovat v divadle, sám Junior hrál poprvé roli Amora ve hře „Some Night“ ve dvou a půl letech. Celkem rychle se projevil jeho herecký talent a objevoval se pravidelně na divadelních prknech. V osmi letech vystupoval po boku broadwayských legend jako Alla Nazimova, Elisabeth Risdon, Janet Beecher nebo Mary Nash a mnoho kolegů ho i přes dětský věk označovalo za rovnocenného hereckého partnera. Junior na Broadwayi exceloval v muzikálu „H.M.S. Pinafore“ (1926) a komedii „Courage“ (1928), v níž hrála i sestra Gertrude. Společně také absolvovali estrádní turné.

Od roku 1930 zkoušeli sourozenci štěstí v Hollywoodu. Junior byl okamžitě obsazen v dramatu Recaptured Love (1930) a vzápětí dostal roli ve westrnu The Santa Fe Trail (1930). V obou filmech byl uveden pod jménem Bernard Durkin. Jeho chvíle přichází, když je obsazen do role Huckleberryho Finna po boku dětské hvězdy Jackieho Coogana ve filmovém zpracování klasiky Marka Twaina Tom Sawyer (1930). Po skvělém přijetí filmu si spolu s Cooganem a Mitzi Green role zopakovali v pokračování Huckleberry Finn (1931). Kritika vyzdvihovala především fakt, že ač byl Junior městský kluk od narození žijící v New York City, přesvědčivě ztvárnil venkovského chlapce. Úspěch obou filmů zajistil Durkinovi jméno v Hollywoodu a také pevné přátelství s Cooganem, bohužel později s fatálními následky.

Následující roku si zahrál v dramatu Hell's House (1932) po boku začínajících Bette Davis a Pata O'Briena. Film měl mít původně název „Juvenile Court“ a jako hlavní herci byli uváděni Davis s O'Brienem, ale skutečným hrdinou byl Junior, kterého chválily i dobové recenze. Hlavní roli amatérského detektiva zapleteného do krádeže diamantů si zahrál v mysteriózním Man hunt (1933). Cecil B. DeMille si ho osobně vybral do role Stevea Smithe, hlavní postavy svého filmu This Day and Age (1933), ale protahované přípravy způsobily, že musel roli odmítnout a postavu ztvárnil Richard Cromwell. 

Průběžně dále vystupoval na divadelních scénách, ale v roce 1933 se trvale přesunul do Hollywoodu. Jeho zákonný zástupce Marion Gering byl zaneprázdněn vlastní kariérou, proto sestry souhlasily s předáním poručnictvím hollywoodskému agentu Henrymu Willsonovi. Ten byl kontroverzní postavou filmového průmyslu, Juniora však přijal do talentové agentury Zeppo Marxe, kde se staral o jeho profesní vzestup. Doporučil mu změnit jméno na dospělejšího Trenta a zajistil mu několik důležitých rolí v dalších letech. Henry byl známý svou zálibou v mladých chlapcích, a protože u něj Junior bydlel, vznikly řeči o jejich milostném vztahu. Zda spolu měli nějaký sexuální kontakt je otázkou, nicméně preference mladého herce byla patrně potvrzena při trapné příhodě během natáčení Hell's House.

Při přípravě filmu byla natočena scéna, kdy Bette Davis objímá a hladí Trenta ve snaze jej utěšit. To u mladého herce vyvolalo přirozenou biologickou reakci, která se viditelně projevila v klíně jeho kalhot. Režisér Howard Higgin záběr vystřihl a škodolibě promítl na večírku u Bette. Většina přítomných se bavila a ponížený Trent s pláčem utekl. Záběry se poté ještě nějakou dobu šířily na hollywoodských večírcích. Svědkem chlapcova pokoření byl i Humphrey Bogart, který byl jednáním režiséra znechucen a soukromě se zařekl, že pokud bude někdy svědkem ponižování mladého člověka, postaví se za něj. Přesně to pak udělal při natáčení Mít a nemít (1944), když se režisér Howard Hawks „vozil“ po začínající herečce Betty Joan Perske...

Pod novým jménem se Trent úspěšně přehrával z dětských rolí. Představil se po boku Idy Lupino v romantické komedii Ready for Love (1934), režijním počinu svého exagenta Geringa. Následovala role syna v komedii Big Hearted Herbert (1934) a drama Little men (1934), podle románu, který napsala Louisa May Alcott v reakci na svůj předchozí bestseller „Malé ženy“, který předchozí rok zfilmoval George Cukor s Katharine Hepburn a Joan Bennett. Posledním Durkinovým filmem se stalo romantické drama Chasing Yesterday (1935), podle románu „Le Crime de Sylvestre Bonnard“ francouzského spisovatele Anatole France. Další jeho rolí měl být Tommy v očekávané filmové adaptaci divadelního dramatu Eugena O'Neilla Ah, Wilderness! (1935), kde ho musel nahradit Mickey Rooney.

Po natočení Chasing Yesterday se mladý herec rozhodl vzít dovolenou a užít si volno s Jackie Cooganem na ranči Coogenových u San Diega. 4. května 1935, den po premiéře jeho posledního filmu, došlo poblíž ranče k autonehodě, při které Trent Durkin zahynul. Skupina, kterou tvořil Durkin, Jackie Coogan, jeho otec John, Charles Jones, předák Coogenova ranče a mladý hollywoodský scenárista Robert Horner, se vracela z lovu v novém autě, předčasným dárku k Jackieho 21. narozeninám. Řídil Coogan starší, Jackie a Trent seděli na zadním vyklápěcím sedadle v kufru. Při údajném vyhýbání se protijedoucímu vozidlu ztratil Coogan kontrolu nad řízením, auto sjelo z cesty a několikrát se převrátilo do rokle. Všichni pasažéři byli vymrštěni ven, jediný Jackie se zachytil o stupačku v kufru a zůstal ve voze. Jako zázrakem neutrpěl vážnější zranění, byl pouze potlučen a měl zlomená žebra. Ostatní pasažéři však zemřeli. John Coogan nehodu přežil, ale skonal v synově náručí před příjezdem pomoci, Trent utrpěl frakturu lebky a byl okamžitě mrtev.

Dva dny po smrti byl Trent pohřben za přítomnosti dvou stovek smutečních hostů na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v kalifornském Glendale, jen několik míst od hrobu své matky. Po své smrti zde byla uložena i sestra Gertrude, starší Grace byla rozptýlena do moře. Pohřbu se zúčastnila také Ida Lupino, Trentova blízká přítelkyně, která se rozhodla být také pohřbena poblíž jeho hrobu, což se roku 1995 stalo.

Po nehodě Grace Durkinová jménem rodiny zažalovala Jackie Coogan's Corporation o 500 000 amerických dolarů za smrt bratra. Žaloba tvrdila, že Coogan st. byl v době nehody pod vlivem alkoholu a jel nepřiměřenou rychlostí, ale žaloba byla zamítnuta. Nepřímým pozitivem nehody se tak v roce 1939 stalo přijetí tzv. Cooganova zákona, který dětským hercům zajištuje ochranu jejich výdělku před dosažením plnoletosti.

Nebýt řízení osudu, Trent Durkin se patrně mohl stát velkou hvězdou MGM. V roce 1933 se představil v divadelní hře „Growing Pains“ v Pasadena Playhouse. Úspěšné představení se stalo základem pro sérii filmů s hrdinou Andym Hardym, kterého si nakonec zahrál Mickey Rooney. Působivým faktem také je, že do své předčasné smrti neměl smlouvu s žádným studiem, do všech filmu byl obsazen na základě svého hereckého talentu. Teprve v roce 1935 podepsal sedmiletou smlouvu s RKO studios. Předčasně tak skončil život chlapce, který byl spolu s Judy Garland, Shirley Temple, Jackiem Cooganem a Junior Coughlinem považován za jednu z pěti největších dětských hvězd třicátých let.

kenny.h