Zajímavosti (4)
The Last Challenge (1967)
- Ide o posledný film režiséra Richarda Thorpea, no zároveň aj o jediný, ktorý produkoval. (westerns)
Noc musí padnout (1964)
- Snímek V sobotu večer, v neděli ráno udělal z Karla Reisze trendy režiséra a z Alberta Finneyho hvězdu. Hned jejich druhý společný film Noc musí padnout oběma kariéru zase skoro zničil. Reisz nepokračoval ve stylu nastaveném svým debutem a adaptaci dalšího románu o rozhněvaném mladém muži z průmyslového městečka Ten sportovní život (1963) pouze produkoval. K režii si vybral až divadelní thriller Emlyna Williamse. Ten se v roce 1935 stal senzací jako žánrovka, jež nezvykle rozvinula duševní stav svého hlavního hrdiny – psychopatického vraha. Také jeho první, americká filmová verze z roku 1937 v režii Richarda Thorpea se dočkala dobrého přijetí. Do remaku se prý Reisz s Finneym pustili narychlo poté, co kvůli financím sešlo z jejich připravovaného projektu o australském psanci Nedu Kellym. Oba film také produkovali. Výsledek sice přijalo do soutěže Berlinale, kritici však film odmítli jako horší verzi Thorpeova přehlednějšího snímku. A publikum zase netoužilo vidět Finneyho jako vraha, když se do něj zrovna zamilovalo jako do Toma Jonese (1963). Noc musí padnout tak zůstává zapomenutým titulem ve filmografii obou, přitom nabízí atmosférickou variaci na žánr „home invasion“ s efektním využitím černobílé kamery. (Letní filmová škola)
Ivanhoe (1952)
- V knihe „Robert Taylor: Životopis“ od Charlesa Tranberga sa uvádza, že počas natáčania neboli hlavní herci Robert Taylor, Joan Fontaine a Elizabeth Taylor veľmi v nálade: Taylor bol po nedávnom rozvode s Barbarou Stanwyck stále ubolený, Fontaine nesúhlasila s vedením Richarda Thorpea, pretože si myslela, že sa staral viac o výkony koní ako o hercov, a Elizabeth Taylor bola viac-menej sama sebou. (Arsenal83)
Velký Caruso (1951)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Squires připravil velkou publicitu a při mém příjezdu do Los Angeles čekaly hordy fotografů. S fotografiemi v novinách a časopisech se vyrojila pozvání ze všech stran. Začalo to tím, že Charles Brackett, producent, které jsem potkala u Cola Portera, pořádal večeři, na níž se mnou byli přítomni Zsa Zsa Gabor, Clark Gable, Peter Rathvon, Sophie Tucker, Ethel Barrymore, Joseph Cotten, francouzský ministr Paul Reynaud a jiní. A tak to bylo každý den. L. B. Mayer mne pozval na oběd do studia a řekl, že plánuje hudební film, ve kterém by pro mne měl úlohu. Jednalo se o film The Great Caruso podle scénáře Sonyi Levienové a Williama Ludwiga s Mario Lanzou, Ann Blyth a Dorothy Kirsten; režii vedl Richard Thorpe a producentem byl Joe Pasternak. Příprava pro tento film měla trvat ještě nějaký čas, čemuž jsem byla ráda, protože mne zajímal a měla jsem různá jiná angažmá.
Konečně začala práce na filmu The Great Caruso. Představitel titulního hrdiny – Mario Lanza – byl neobyčejně příjemný a veselý a měl výjimečně krásný hlas. Všechno zpívání se zaznamenávalo playbackem, což se ukázalo jako moudré, neboť zpěvu zde bylo opravdu mnoho. Spolu s Lanzou jsme měli zpívat dueto z druhého jednání Rigoletta. Než k tomu došlo, nahrával canzonu La donna è mobile, ale jak to bývá, musel ji několikrát opakovat. Když jsme pak poprvé zazpívali náš duet, byl už úplně vyčerpaný a odmítl dále zpívat. Jednoduše odešel ze studia. Všichni byli zděšeni, jelikož nahrávací frekvence s plným orchestrem je velmi drahá. Lanzův sekretář se snažil, jak mohl, ale bez výsledku. Tak jsme zaháleli, dokud se po dvou hodinách Lanza znovu neobjevil, úplně osvěžen a pln chuti do společného zpěvu. Mario byl opravdu roztomilý člověk a s touto jedinou, ale pochopitelnou výjimkou se s ním výborně spolupracovalo. Jednou, když se mnou přišly do studia děti, navrhl, abychom se na památku dali všichni společně vyfotografovat. To bylo od něho moc milé. Později dával mnoho koncertů, byl jimi přetížen, neubránil se alkoholu, a ten se pak stal příčinou jeho konce. Pití je kletba a má bohužel tolik obětí. Byla veliká škoda, že musel zemřít tak mladý.
Jarmilka chodila často se mnou do studia a L. B. Mayer jednou navrhl, aby také na zkoušku filmovala. Měla připravit malou scénu. Všem se velmi líbila, ale přece se nikdy k filmu nedala." (NinadeL)
Režisér
Krátkometrážní | |
---|---|
1937 |
Lest We Forget |
1923 |
Fatal Photo, The |
Herec
Filmy | |
---|---|
1924 |
Flames of Desire |
Rough Ridin' |
|
1923 |
Three O'Clock in the Morning |
1921 |
Burn 'Em Up Barnes |
Dokumentární | |
---|---|
1936 |
Hollywood: The Second Step |