Jan Procházka

Jeden z nejvýznamnějších českých filmových scenáristů, spisovatel a politický publicista.

Pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci, poté se stal vedoucím Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku. Politicky se angažoval i nadále - v 50. letech pracoval na zemědělském referátu Krajského a posléze Ústředního výboru Čs.svazu mládeže, kde organizoval brigády na pomoc pohraničí. Vojenskou službu absolvoval u pohraniční stráže. Od roku 1962 byl kandidátem Ústředního výboru KSČ, v letech 1963 až 1966 pracoval v ideologické komisi ÚV KSČ, byl také poradcem prezidenta Antonína Novotného. V druhé polovině 60. let se přiklonil ke křídlu KSČ, které požadovalo reformu komunistické strany a socialistické společnosti, a stal se jednou z předních osobností tzv. pražského jara 1968. Po sovětské okupaci Československa patřil Jan Procházka mezi první autory, kteří byli prohlášeni za zakázané. V roce 1970 byla proti němu rozpoutána štvavá kampaň (televizní pořad SVĚDECTVÍ OD SEINY), která měla vliv na jeho předčasném úmrtí. Zemřel na rakovinu v roce 1971, v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jeho pohřeb, původně zakázaný, proběhl za dozoru Státní bezpečnosti.

První filmovou adaptací scénáře Jana Procházky je středometrážní snímek TO BYLA NOC (1957, rež. Václav Hanuš). V roce 1959 se Jan Procházka stává dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Jako scenárista zprvu spolupracuje zejména s režisérem Josefem Machem: HOŘKÁ LÁSKA (1958), ZATOULANÉ DĚLO (1958) a, ve své době populární, spartakiádní VALČÍK PRO MILION (1960). V roce 1961 dochází ke šťastnému setkání Jana Procházky s režisérem Karlem Kachyňou. Jejich společné filmy jsou oceňovány doma i v zahraničí a patří k vrcholům české kinematografie nejen 60. let: POUTA (1961), TRÁPENÍ (1961), ZÁVRAŤ (1962), NADĚJE (1963), VYSOKÁ ZEĎ (1964), AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), KOČÁR DO VÍDNĚ (1966), NOC NEVĚSTY (1967, Cena CIDALC Janu Procházkovi na MFF v Benátkách), SMĚŠNÝ PÁN (1969). Snímek UCHO (1970) byl natočen už za sovětské okupace a stal se jedním z tzv. trezorových filmů. Byl uvolněn do distribuce až po revoluci v roce 1989 a v roce 1990 se dočkal nominace na Zlatou palmu na MFF v Cannes. Na Dnech českého a slovenského filmu v témže roce za něj obdržel Jan Procházka – in memoriam – Cenu za scénář. Prvním společným barevným snímkem dvojice Kachyňa - Procházka je film UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970, podle Alana Marshalla, zakázaného J.Procházku zaštítil svým jménem Ota Hofman). Nadprůměrné snímky natočil Karel Kachyňa i podle scénářů z Procházkovy pozůstalosti. Televizní filmy MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1992, na úpravě nerealizovaného scénáře z roku 1969 se podílela i Procházkova dcera, spisovatelka Iva Procházková) a KRÁVA (1993, částečně na motivy J. Š. Baara) byly oba tak zdařilé, že se nakonec dočkaly uvedení v kinech.

Jan Procházka napsal ještě dalších šestnáct scénářů, které byly realizovány jinými režiséry, tyto filmy se ale povětšinou nevymykají průměru. Výjimkou jsou snímky SLASTI OTCE VLASTI (1969, rež. Karel Steklý, podle Františka Kubky), NA KOMETĚ (1970, rež. Karel Zeman, podle Julese Verna) a PÁNI KLUCI (1975 – z pozůstalosti, rež. Věra Plívová-Šimková, podle Marka Twaina).

O životě Jana Procházky a okolnostech jeho smrti byl natočen televizní dokument V ŽÁRU MOCI (2001) z televizního cyklu PŘEDČASNÁ ÚMRTÍ. Jan Procházka je otcem spisovatelek Lenky a Ivy Procházkových.

Juvelino "juvelinokivi" Kivi