Pouta

Jiří svádí nelehký vnitřní boj, jehož výsledkem má být rozhodnutí, zda upřednostní konzum, nebo práci, která ho naplňuje. Nad to se musí rozhodnout mezi dvěma ženami. Takže přelétává od krajnosti do krajnosti a stále mění svá rozhodnutí. Procházkův pohled na veterináře středního věku je značně kritický. Ve svém věku je stále nedospělý a nerozumí citům, kterými je zmítán. Bez ostychu řídí opilý, je značně sebestředný a panovačný. Přesto s ním diváci sympatizují, což je velmi pravděpodobně dáno právě tím, že není dokonalý, sebejistý a neví si vždy a za všech okolností rady. Novotný nastolil kurs postupného uvolňování, a tak mohl vzniknout film o muži, který nebyl dokonalým socialistickým člověkem, pochyboval, dokonce chyboval, nevěděl si rady, uměl si představit, že opustí svoji práci kvůli pohodlí. Ten zlom v kultuře byl enormní, vždyť prakticky celá předchozí dekáda byla věnována filmům ryze socialistickým s jasným cílem: představit nového člověka. Po Králi Šumavy se jedná o velký Kachyňův politický skok, umělecky jsou však Pouta mnohem méně vyzrálá. Slabinou filmu se ukazuje vizuál, což zamrzí především u režiséra, u nějž jsme zvyklí na velmi vysoký standard. Marně se snažím vybavit si nějakou zajímavou scénu, bohužel mi utkvěla jen Lukavského cesta koupelnou, při níž se prodírá lesem punčoch. Vše ostatní mohl natočit prakticky kdokoliv. Kachyňa se v Poutech mnohem více soustředil na citlivou psychologickou drobnokresbu hlavního (anti)hrdiny. A to se podařilo skvěle, neboť před nás postavil živého člověka se svými stinnými i pozitivními stránkami. (19.03.2023)

Tak tento film mi prostě nesedl. Nesedly mi všechny ty tmavé scény, v nichž nebylo skoro vidět, co herci vlastně hrají. Nesedlo mě sledovat Jiřinu Švorcovou v roli dávné milé veterináře Jiřího, jak se ve finále nedokáže odpoutat od tehdejší socialistické morálky byť tím zabíjí jakoukoliv perspektivu jejich nového vztahu, po které Jiří tak touží. A nesedlo mě třeba i to sledovat snad 10 minutový porod kobyly. Celé to bylo na mě strašně moc pomalé a přitom jaksi bez života. Snad jedinou devizou filmu je herectví Radovana Lukavského. Nebýt něho nebylo by to z mé strany ani na ty 2 hvězdičky. Což se mi u Kachyni ještě nestalo... (02.05.2017)

Socialistické budovanie družstva musí dostať prednosť pred buržoáznymi predsudkami a názormi, to bolo asi aj motto doby, keď vznikal tento film. Dosť to poznať a dokonca aj milostný trojuholník sa tomu podriaďuje. Na Kachyňu pomerne nudný film bez emočného náboja, aspoň pre mňa. Ani tá operácia v kravíne nevyvolala žiadnu reakciu, a už vôbec nie záver. –––– Byl jsem právě promovaný blbec a Sylva pro mně byla princezna z jinýho světa. Doopravdy jinýho světa. (21.02.2016)

Tento film jsem chtel videt uz minimalne tri roky a jsem rad, ze ho CT zaradila do sveho vysilani. Vice nez staronovym vztahem veterinare se film zaobira kontrastem pohodlneho zivota v prepychu (vuci dobe vsak dost nejistemu) nebo zivota na "hnoji" s politicky agitovanou soudruzkou. Blance Bohdanove role panicek v mladi sedly dokonale (viz Romeo, Julie a tma), Lukavsky tradicne vyborny. Skoda, ze se film venuje vice praci veterinare nez jeho osobnimu zivotu. (24.11.2012)

Riešenie krízy v nešťastnom manželstve v temnote (noire) medzi kravínmi a stajňami. Jednotný roľnícky osud nevyrovnaného macha bez schopnosti normálneho rozhovoru so ženami, sebareflexie a schopnosti povedať: "Prepáč". Ak bol niekto malomeštiak, ktorý si čosi rozmyslel, lebo mu útek do mesta nevyšiel ako si želal, tak to bol ten odpudzujúci, večne zamračený veterinár v podaní Lukavského. Nenadarmo sa často vraví, že najlepší lekári sú často ľudsky najväčšie špiny. (26.11.2012)