Jiří Wimmer

Herec Jiří Wimmer se narodil 21. září 1943 v Praze do bohatší rodiny s vlastním domem a s cukrárnou v Železné ulici. Odmaturoval a vystudoval v roce 1965 herectví na pražské DAMU. Svojí hereckou dráhu začínal ve Středočeském loutkovém divadle (1964) a Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1965 – 1970), libereckém Naivním divadle (1970), Státním divadle v Ostravě (1970 – 1973) a souběžně v ostravském Divadle Waterloo.

Pravidelně spolupracoval se Studiem Ypsilon v Liberci a v Praze (1973, 1979 – 1987), hostoval v pražském Ateliéru (1976 – 1977), v Městských divadlech pražských (1978 – 1979), v Národním divadle v Praze (1981) a v Divadle za oponou v Příbrami (1991).

S Janem Valou uváděl koncertní vystoupení skupiny Rangers – Plavci (1971 – 1974) a od 90. let občas vystupoval v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha, v Divadle Jiřího Grossmanna a ve Směšném divadle Luďka Soboty.

Popularitu si získal od 80. let i vystupováním v zábavných televizních pořadech (např. SEŠLOST, MOŽNÁ PŘÍJDE I KOUZELNÍK, SENZIBILŠOU atd.) ve scénkách pro jednoho herce nebo ve dvojici se zpěvákem Karlem Černochem (1943 – 2007), až do své předčasné smrti. V 70. letech se potýkal se zákazem veřejné činnosti. V počátcích své dráhy vystupoval převážně ve vážných a dramatických náročných úlohách, později se zaměřil na komediální žánr s až drastickou komikou.

Na klasických činoherních prknech se objevoval v inscenacích „Každý něco pro vlast a ještě něco" (Blázen a Jesenský), „Velcí a malí" (Malíř), „Škola pro ženy" (Arnolf), „Nasredin" (Mufti), „Taková láska" (Tošek), „Manon Lescaut" (Synelet), „Don Juan" (Pořízek), „Ostře sledované vlaky" (Bohouš), „Jan Hus" (Páter Blažej), „Na koho to slovo padne" (Ofsajd), „Ach, ta láska bláznivá!" (Artur), „Veselé windsorské paničky" (Pistol), „Třetí zvonění" (JUDr. Hudec), „Romeo a Julie" (Tybalt), „Strakonický dudák" (Kuba), „Hlava XXII" (Clevinger, Hafík a Doktor), „Matěj Poctivý" (Čert), „Černí baroni" (Major Terazky), „Don Cyrano a Juan z Bergeracu", „Prodaná nevěsta", „Krokodýl", „Lazebník sevillský" ad.

V české kinematografii zanechal občasné menší epizodky (i zde se našly výjimky) vojáka v Tomanově krátkém NÁBOJI (1963), basisty v BUBNECH (1964) Ivo Nováka, vojína Rejmana zvaného Klobouk ve filmu Zbyňka Brynycha SOUHVĚZDÍ PANNY (1965), titulního Pavla v krátkém díle Studia FAMU a Karla Zámečníka SLYŠET ARMSTRONGA (1965), opět vojáka v Novákově MARATÓNU (1968), mechanika Růžičky v Lipského komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974), herce Divadélka v suterénu ve snímku JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ (1977) režiséra Rychmana, švédského řidiče kamionu ve Fukově kriminálce PUMPAŘI OD ZLATÉ PODKOVY (1978), manžela Adama v Papouškově ŽENĚ PRO TŘI MUŽE (1979), výpravčího v Kovalově KAŇCE DO POHÁDKY (1981), Františka Křižíka ve Smoljakově fikci JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983) a náčelníka ve Filipově NEBÁT SE A NAKRÁST (1999).

V několika filmech si též zazpíval písně „Pionýři, pionýři, malované děti" a „Adresát neznámý /From Me to You/" (SOUHVĚZDÍ PANNY) a „When the Saints Go Marching In" (SLYŠET ARMSTRONGA).

Jako herec vystupoval taktéž v rozhlase a na audio nosičích (např. „V dívčí škole", „Herci o filmu a filmování", „Pane Wimmer, kde máte Černocha?", „Edudant a Francimor" a podobně), v televizních hrách (LÁSKY HRA OSUDNÁ, JARNÍ VÝLET, O PRINCEZNĚ NA KLÍČEK, SPORTOVNÍ HRY NA KOZÍM HRÁDKU, KRÁLŮV ŠAŠEK, OSTUDA a další), v seriálech (DISPEČER, ARABELA, CHOBOTNICE Z II. PATRA, HOSPODA, PRA PRA PRA a jiné) a namluvil Večerníček O ČLOVÍČKOVI (1985).

Byl dvakrát ženatý. Kvůli depresivním stavům a psychickým problémům se často potýkal s alkoholismem a se společenskými výstřelky (třikrát se pokusil o sebevraždu). Věnoval se taktéž psaní básní, zpěvu, sportu, kreslení a vymýšlení anekdot.

Herec a komik Jiří Wimmer zemřel tragicky při dopravní nehodě 25. ledna 2001 v Praze ve věku nedožitých pouhých osmapadesáti let, kdy byl v podroušeném stavu sražen autobusem. Pohřben je na pražských olšanských hřbitovech. Jeho osudem se zaobíraly knihy „Génius není doma, nechte vzkaz" (2001) a „Bohémem, milionářem a vracečem zálohovaných lahví" (2001).

Jaroslav "krib" Lopour