Pumpaři od Zlaté podkovy

Řada komentářů níže zmiňuje skutečnost, která mě provázela po celou dobu sledování tohohle filmu - neuvěřitelná nuda. Jasně, Krampol má ve filmu knír a jsou tam dvojčata s afrem, ale to je prostě málo. Vinklář ani Bartoška mezi moje oblíbený herce nepatří a Moravec neměl na obrazovce charisma snad nikdy. Upocená jedna hvězda, kterou vlastně ani nevím, za co dát. Ale odpad by byl krutý, to už jsem viděl horší věci. (02.11.2016)

Původně jsem dával dvě hvězdy, to jsem však ještě neměl možnost hodnotit slovně. Když jsem tuto možnosti získal, shlédl jsem při první příležitosti film znovu, abych si jej připomněl. A nakonec jsem dal ještě o hvězdu méně. Film je sice přehlídkou kvalitních herců, ale bohužel taky šílené nudy. Partička vesele okrádá zákazníky a stát a přitom sypou dialogy často v takovém sledu, že je chudák divák ani nestačí sledovat, rozumět jim, to už je mnohdy nadlidský úkol. Navíc se opravdu nic zajímavého neděje. Až závěr je poněkud dramatičtější. A tak lze s povděkem kvitovat jen toliko, že snímek naštěstí není delší. Tento případ by se hodil do šedesátiminutového Pitavala, ale na samostatný film je to hodně málo. (10.07.2018)

Za film bych dal tak jednu hvězdu, leda tak za atmosféru a hlavně scény z pumpy a okolí, ale na druhou stranu další minimálně jednu hvězdu za autentické (byť jistě nechtěné) zobrazení doby, kterou si dneska rozhodně ne málo lidí úžasně idealizuje (všichni měli práci, byty byly zadarmo, zdravotnictví zadarmo, žádní bezdomovci, žádné exekuce, bezpečno bylo - co jim je po svobodě, cestování, vzdělání - pravda je, že to takhle nebylo vůbec, ale co se dá dělat), nicméně právě tyhle detektivky ukazují zcela přesně, jak to fungovalo. A když se k tomu přidá nevábnost exteriérů, všudypřítomná špína, opadané baráky, chabý vozový park, daleko rozbitější silnice i třeba onen "sortiment" na pumpě, tak vidíme, jak to za toho socialismu (normalizace) vypadalo. A to je největší cena těchto chabých detektivek bez napětí i vtipu. A že nebyla zločinnost jako dneska? V novinách psali, co se smělo a hodilo a zločinnost byla plus minus stejná jako dneska, akorát se o ní nesmělo mluvit a svobodný tisk (bulvár nepočítaje) neexistoval. Byli vrazi, narkomani, lupiči, zloději, podvodníci a korupce by la ještě mnohem horší než dneska, protože bez korupce se nedaly sehnat ani základní věci až už z oblasti služeb nebo i docel obyčejného zboží. A že pumpaři patřili k oné elitě - zelinář, řezník, taxikář, číšník je jasné. Veksláci byli teoreticky za hranou, ale kdo zná Bony a klid, tak jasně vidí, jak je vládnoucí moc ignorovala a jak pravil v jednom televizním rozhovoru již zesnulý Valtr Komárek, tito lidé prostě regulovali spotřebu a šedá zóna ekonomiky byla větší než dneska. A to patří k většině detektivek, které byly po roce 1968 natočené, byť to bylo kouzlo nechtěného. (12.08.2015)

Československý kriminální film situovaný do jedné čerpací stanice, jejíž zaměstnanci si nedovoleně přivydělávají a dopouštějí se tak drobné hospodářské kriminality. Šéfa této malé skupiny rozkrádačů státního majetku a vedoucího benzinové pumpy u motelu Zlatá podkova Vávru představoval J. Vinklář, většinu financí získaných nekalými kšefty se západními řidiči nákladních vozidel používající na zpříjemnění života jeho dvou mladých milenek. Jeho nelegálně se obohacující společníky tvořil Ing. Stejskal v podání M. Moravce a frajersky vyhlížející a vystupující J. Krampol žijící si na vysoké noze a vlastnící krásný vůz značky Mercedes-Benz. Do této zaběhnuté party obsluhující čerpací stanici přichází dva nováčci a Vávra, aby předešel možným nepříjemnostem, pochopitelně velmi dbá na to, aby se řádně proklepli a zjistilo se, co jsou zač. Zatímco starého muže před důchodem V. Lohniského se jim podaří z benzinky vystrnadit, mladého zvídavého J. Bartošku se jim ani s pomocí Vávrova špicla J. Schánilce prokouknout nepodaří a jeho příslušnost k veřejné bezpečnosti odhalí, až když jim v závěru nasazují pouta. Snímek Otakara Fuky nabízí pohled na socialistickou společnost v netradičním prostředí benzinové pumpy a jeho kvalitní obsazení dokazuje, že film se dá s potěšením sledovat, přestože scénář není žádný zázrak. Ve snímku mě zaujal tehdejší československý vozový park, v němž ojedinělé západní automobily působily jako z jiné planety, dále závěrečná honička mezi Bartoškovým ojetým Fiatem 127 a Krampolovým zánovním Méďou Béďou, jak ho sám majitel rozverně nazval, a v neposlední řadě vtipné a zajímavé Vinklářovy hlášky. (15.08.2018)

Jedna z životních rolí Josefa Vinkláře, kterou zvádnul bravůrně. A že je to poplatné době, ve které film vznikal, v tom žádný problém nevidím. Těžko asi v tý době budou točit filmy o hodném kapitalistovi, zlém dělníkovi či Jirkovi Krampolovi opásanému granáty, kalašnikovem a kosícímu vše, co mu do cesty přijde. (08.05.2012)