Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (2 780)

plakát

Oscar 2024 (2024) (pořad) 

Nejlepší oscariáda za dlouhou dobu, k mimořádně silnému filmovému roku. Vtipná překvapení jako nahý John Cena, Guillermo s megalahví Tequilly nebo dvojčata Arnie s Danny DeVitem. Opět perfektně odlehčená moderace Jimmym Kimmelem, zaslouženě rozdané sošky. Potěšily mě všechny výsledky, obzvláště nejlepší zahraničný film a zvuk pro Zónu zájmu. Silný proslov režiséra 20 dnů v Mariupolu! A zpívající Ryan Gosling stole the show.

plakát

Breeder (2020) 

Námětem takový ambicióznější a sofistikovanější Hostel, ale ne o moc chytřejší. Což u Dánů překvapí, obzvláště když usilují o thrillerové drama se studií vztahu ústřední dvojice, kde ona má masochistické potřeby a netuší, kam ji zavede jeho tajný byznys. Motiv konfrontace sexuálních tužeb s krutou realitou je zde bohužel nedotažený. Filmově méně náročný milovníci trápení bezmocných ženských postav si ale přijdou na své, film jede na hraně mainstreamových zvyklostí. Že biologické výzkumy hlavní záporačky ani nejsou smysluplně vysvětlené, nebudou řešit.

plakát

Possum (2018) 

Autorská psychařina typu Eraserhead, více zakotvená v realitě. Pochmurné prostředí a snové výjevy, někdy chronologicky rozházené. Trauma hlavního hrdiny a monstrum, na které je psychicky napojený a které je metaforickým zosobněním jeho nočních můr. Filmový bizár pro zvané, s cool hereckou mimikou Seana Harrise a hlasovým projevem Aluna Armstronga. Že by to ale do sebe ve výsledku smysluplně zapadlo či vzbudilo emoce, se říct nedá.

plakát

Harpoon (2019) 

Na studentsky vypadající film dobře napsaná i zahraná žánrovka. Na trojici ne zrovna sympatických postav na lodi si díky jejich autentickému vykreslení překvapivě zvyknete. Souhra lží a diskutabilních kamarádských či utajených mileneckých vztahů funguje. Finální překvapení je přitažené za vlasy, ale v souladu s mírnou béčkovostí filmu. Krev a nechutnosti v rozumné míře boostují diváckou atraktivitu “komorního” konfliktu.

plakát

Boarding School (2018) 

Originální, překvapivé, silně autorské vypořádání se s etnickými traumaty. V malé, nevídaně inteligentní thrillerové žánrovce z odlehlé “nápravné školy”, od které byste čekali cokoliv, jen ne to. Filmařsky nadchne od prvních momentů, postavy staví a zkoumá v jejich nekonvenčnosti, vyžívá se v jejich psychologicky elektrizující, nevinné i záludné interakci. S nečekanými zvraty si počká na správné chvíle ve správných místech. Pozoruhodný, křehký i morbidní, roztomile zvláštní film. Jediný svého druhu.

plakát

The Deep House (2021) 

Slibný upgrade strašidelného domu s jeho zákoutími, rekvizitami a tajemstvím, situovaného pod vodu, kde ho zkoumá pár potápěčů. V podobných scénách jako ze suchozemských variant námětu, akorát navíc s podvodním dronem s kamerou a ubývajícím kyslíkem. Ošemetnost filmového nápadu, kdy si dlouho říkáte “Co by je asi tak mohlo ohrozit pod vodou, když se tady nehraje na fantasy monstra? Vodník?” tvůrci nepřebíjí žádnou vynalézavostí a čím více se snaží tlačit na hrůzu, tím více je jejich dílko k pousmání. Debilní chování postav, křečovitá návaznost scén, nefunkční lekačky. Natáčení přitom muselo dát tolik práce…

plakát

Tma (2005) 

Zmatečně sestříhaný v dramatických scénách, ale i ve vyvrcholení zbytečně matoucí, sám sebe popírající thriller, který by chtěl fungovat sofistikovaně na více dějových úrovních. Maria Bello a Sean Bean ho ale svou přítomností a atmosférou místa drží nad vodou. Pokud máte rádi mysteriózní hororové drama, drsný vítr a vlnobití severských ostrovů, tamnější temné folkové legendy a slabost pro jednoho z protagonistů jako já pro Marii, nudit se nebudete a přešlapy filmu s přivřením oka odpustíte.

plakát

Twentynine Palms (2003) 

Energií tohoto pomalu plynoucího filmu jsou nuance vztahu ústřední dvojice. Zdánlivě nijaký děj jejich prostého trávení společného času na výletě do kalifornského outbacku je nabitý spontánností a autenticitou, otevřenou až grafickou intimitou i vyhrocenými hádkami, překypující láskou a nenávistí v přímém přenosu. Jako bychom tam byly s nimi. V epicky širokoúhlém obrazu, ale emočně poskromnu, bez podpůrné hudby. Celý čas čekáme, jestli dojde k nějakému zvratu, zdramatizování, pointě. A Bruno Dumont si nás i s našimi diváckými očekáváními náležitě podá. Festivalovka jak hrom.

plakát

Maestro (2023) 

Formálně krásně zfilmovaný a Bradleym Cooperem odevzdaně zahraný životopisný film bez života. Jakoby v životě Leonarda Bernsteina nebyly motivy, dostačující pro dramatický a emocionální filmový příběh. Přitom film samotný ukazuje, že tam byly. Jen s nimi bylo potřeba pracovat jinak, vystavět scénář na jiných pilířích než Bernsteinově homosexualitě versus manželství. Ani aspekty komplikovanosti jeho vztahu s manželkou zde nejsou hmatatelné. Nebýt pár dialogů, vůbec bychom je nechápali. Protože je nemáme jak a kdy procítit. Produkce Scorseseho a Spielberga současně? Vážně?

plakát

The Slayer (1982) 

Prostředím a počasím atmosférický slasher, s dobře vybranou i hrající Sarah Kendall v hlavní roli. Bát se u něj zrovna nebudete, ale identita vraha je dobře utajená, mordy uspokojí slušným provedením a finále správným vygradováním. Akorát škoda, že je nedostatečně vysvětlené. Když tedy nepočítáme ten uměle našroubovaný dovětek. Musíme se spokojit s nejednoznačností propojení snů hlavní postavy s událostmi ve filmu.