Blue.Shark

Vtipné, když je člověk pod obraz nebo ví, co čekat a zároveň je ve společnosti podobně nastavených individuí. Arnolda mám fakt rád, ale film, kde je v titulkách "Starring Arnold Stang and Arnold Strong" snad ani nemůže dopadnout dobře. Asi nejzajímavější je na celém filmu talent scénáristy. Má totiž smysl pro tajemno, což je na některých scénách dost vidět. Třeba když Héra řekne Nemesis: "A předej Plutónovi zprávu", ale nikdo se nikdy nedozví, co je to za zprávu. Celý film je pouze předváděčka Arnieho svalů, a to i v situacích, kdy by to člověk nečekal. Třeba při prohlížení pouličního plakátu. Asi je škoda, že to není nahláškované, protože by z toho mohlo být kultovní béčko. Už jen kvůli Diovu blesku vytvořeného ze zohýbaného roxoru.

Co jsem to sakra právě viděl?

Krásný příklad poutavého bizarního mysteriózního filmu, který diváka neustále něčím překvapuje. Krásně je zde zpracována atmosféra, kdy je jasné, že něco rozhodně není v pořádku, ale přestože to bije do očí, dlouho nelze prstem ukázat, o co přesně tu sakra jde. Velmi oceňuji zejména herecké výkony sluhů, které mě nutily pozvedat pravé obočí do výšin, kam jsem si ani nepomyslel, že je možné jej dostat.

Bohužel pouze standardní bubu. Od začátku až do konce film provází jako námořnické lano tlustá linka průměrnosti. Existuje pár světlých momentů (výtahová šachta, koukání pode dveřmi), které jsou bezesporu kvalitními nápady, ale je jich naprosté minimum. Je znát, že film vsází na kamerové pohledy, které známe z Wanových filmů, ale není to tak nějak ono. Velmi zvláštní je, že většina lekaček je nedůrazná, takže divák ví, že se má leknout, ale dojde mu to pozdě. Pokud ještě zhodnotím příběh, nestalo se v něm nic, co bychom neviděli už dříve lépe zpracované. Musím ale nechat, že ústřední panenka má ten nejhnusnější ksicht, co jsem kdy u panenek viděl. A tak tomu bylo už od The Conjuring.

Jednu hvězdičku za přehrávání, debilní děj a hrozný příběhový mišmaš. Když se to všechno smíchá a člověk se smíří s tím, že to prostě není dobrý film, dá se u toho docela nasmát. Co ale nejvíc překvapí, to je stav po filmu, kdy si vlastně divák není jistý, co všechno se na plátně odehrálo. Přirovnal bych to k 91 minut dlouhému videozáznamu, na kterém se štěňátko s dramatickým pohledem snaží otevřít sklenici zavařovaných okurek, přičemž kolem pobíhají zlá koťátka a našemu štěňátku se smějí. Ano hlavní dějová linka je úplně o ničem a vlastně to ani nedává smysl. Jo a pozor, když už má to štěňátko sklenici skoro otevřenou a v dáli proto začnou vybuchovat epesní římské svíce a rachejtle různého typu, záznam skončí. Because fuck you. Zajímalo by mě, jestli je špatný jen film nebo i předloha, ale prozatím tuhle otázku rád nechám nezodpovězenou.

Překvapení. Po příjemně pomalém rozjezdu tu máme hezký akční film okořeněný zajímavými protagonisty a poněkud překombinovanými antagonisty. Už bych rád viděl film, ve kterém padouch nechce zničit svět, protože zrovna nemá nic lepšího na práci. A co měl znamenat ten dvacetivteřinový úsek scének, kde jsme teda jako měli spokojeně mávnout rukou nad mírně ohnilou Tinker Bell, co se rozhodla, že teda půjde riotovat do ulic? Ale co, já tou rukou klidně mávnu. Zbytek byl totiž tak dobrý, že mi to za to stojí. A to nemluvím jen o Margot Robbie. Celkově byly postavy velmi sympatické a docela mě mrzí, že prostor, kterého se jim dostalo, byl vlastně dost omezený. Chtělo by to trochu víc interakce, více hloubky (ta tam evidentně díky předlohám je). Soundtrack byl potom výborný a vizuál oproti ostatním komixákům až nebývale střídmý. Samozřejmě jsme mohli dostat nějakou tu krev nebo drsnější vtípky, ale i na té komediální rovině Suicide Squad celkem dobře boduje. Jsem fakt velmi mile překvapen a doufám, že tuhle partu magorů ještě někde potkám. Až na Jokera. To byl kretén.

Velmi milé překvapení. Přestože se Žena v černém řadí spíš do žánru klasických duchařin, je poznat, že kvalita zpracování je rozhodující. Nemohu říct, že bych viděl neviděné, ale film je natolik atmosferický, že klasické scény, které jsme viděli jinde už tisíckrát, dokáže podat s úplně jiným nábojem. Překvapil mě třeba závěr filmu; na takové rozhodně zvyklý nejsem. A to rozhodně není výtka. Daniel Radcliffe se jinak hlavní role zhostil s jistotou, a přestože jsem se zpočátku bál, že nepřestanu očekávat, kdy zpod kabátu s výkřikem "Lumos!" vytáhne hůlku, musím nakonec uznat, že role Harryho Pottera rozhodně nemusí zůstat jeho nejslavnější. Také spokojeně bručím nad krásnými exteriéry, jenž, ať už byly digitální nebo ne, výrazně dotvářely atmosféru filmu. Jsem zkrátka velmi spokojený.

Kdybych tenhle nevtipný, nezajímavý a po všech stránkách špatný film nazval kardinální sračkou, urazil bych všechny kardinální sračky. Česká tvorba opět ukazuje, proč není známá za hranicemi a proč můžeme jen doufat, že to tak zůstane.

Totálně naivní béčko, u kterého se s chutí zasměje úplně každý. Nemá to hlavu ani patu, ale je to tak špatné, až je to vtipné. A přece jen je to jeden z prvních filmů, kde se objevil David Hasselhoff.

Vcelku velké překvapení. Od tohoto filmu jsem čekal možná tak pár krvavých scén a jednu dystopickou společnost. Během filmu jsem si ale začal uvědomovat, jak perfektně drží idea drandícího vlaku pohromadě. Jak postupuje revoluce od posledních vagónů, určených pro největší póvl, vpřed, scénář odhaluje některé krásně promyšlené systémy a dává celému pojizdnému městu smysl. A to se mi moc líbí - ačkoliv je vlak jakožto archa kardinální kravina, scénář se postaral o to, aby tak nepůsobil. Rovněž se mi líbí volba postav, které si člověk zapamatuje. Ač filmu k dokonalosti leccos chybí a strašně by mě zajímalo, na co vlastně ta kupa šrotu jezdí, čtyři hvězdy jsou naprosto zasloužené. Kéž by po scénáristické stránce dostávaly podobnou péči i blockbustery. Ale to je asi dystopie.