Blue.Shark

Netuším, co se se mnou během tohohle filmu stalo, ale kupodivu se mi to po zmateném a nezábavném začátku začalo hrozně líbit. Postupem času tu lze narazit na úplně absurdní scény, které člověka dokáží dostat do kolen, a navíc se četnost jejich výskytu postupně zvyšuje. Například scéna s Biblí, nebo scéna s bleskem, to bylo něco! :))) Myslím, že se na Repo Man budu muset podívat ještě jednou, abych všechno vstřebal. A hlavně tam hraje Emilio Estevez! Ten slavnej herec!. "Hele, tvoje žena zase dělá oči na nějakýho mlaďocha - Vždyť já vim. Další moucha na hovně" :)))

Díky spolubydlícímu, který pořád poslouchal tenhle koncert dokola, se mi Pendulum začali líbit. Potom jsem energický a hity nadupaný živák z Brixton Academy viděl také a nesmírně mě upoutalo, že "ty lidi tam hrajou na skutečný nástroje, žádný hejbání s gramofónama". Teď už vím, že ne všechen D'n'B je špatný...a Pendulum je toho zářným příkladem.

Ano, druhé části Relikvie smrti prostě nasázím plný počet. Film se knižní předlohy určitě držel, ale nebyla nouze ani o drobné úpravy. Já s tím prostě nemám problém. Ten koktejl, co jsem dostal, na mně fungoval bezchybně. Pryč je tíživá atmosféra z první části - tady se to rozjíždí na plné obrátky. Film má samozřejmě své chyby. Asi je to hlavně závěrečné vítězství, při kterém jsem jako divák neměl pocit, že to bylo vítězství (nevím, jestli to byl účel), dále tak nějak nedodělané emotivní scény, které na mě moc nepůsobily, souboj mezi Harrym a Voldemortem, kdy do sebe oba zúčastnění místy raději řezali pěstmi a kopali, než aby se zakleli a nakonec neslaná nemastná smrt hlavního záporáka. Úplný závěr je kapitola sama pro sebe, ale já tento způsob určitě nezavrhuji. Zdá se mi, že když v dnešní době film neskončí smrtí hlavního hrdiny, nebo tragédií, je film automaticky považován za špatně uzavřený. Já si naopak happy end v HP vychutnal a potěšilo mně, že ani zde se Yates neodvrátil od předlohy. Možná mohly hlavní postavy opravdu vypadat o těch 19 let starší, ale čert to vem! Ten film byl prostě dobrý a to včetně hudby, včetně epických scén, včetně hereckých výkonů, včetně scenérií. Druhou část Relikvií Smrti považuji za více než důstojné ukončení knižně-filmového fenoménu posledních let. Doufám, že se za svého života ještě někdy dožiji podobného šílenství kolem nějakého díla, které by mělo tak zásadní roli ve filmovém i knižním světě. Mischief managed. Nox...

Od Megamind jsem dostal přesně to, co jsem čekal - rockový soundtrack a několik dobrých vtípků. Trochu mě irituje, že veškeré animované filmy (jak od Pixaru, tak od Dreamworks) mají nachlup stejnou příběhovou linii, kde jsou jen obměňovány postavy. Z toho důvodu musím dát pouze 3* - poněkolikáté znova to samé dokola, jen s jinými postavami. Už bych taky chtěl vidět nějaké animované drama, nebo horor. Například How to train your dragon přineslo do tohoto žánru trochu svěžího vzduchu.

Hezký kraťas, ale mohl asi být nápaditější. Celé mi to připomíná jednu z mých oblíbených PC her, a to Supreme Commander. Na celovečerní film s podobnou tematikou bych se ale docela rád podíval.

Čekal jsem něco trochu jiného...vlastně hodně jiného. Když jsem poprvé zahlédl jízdu na "koních", říkal jsem si, že by to mohl být opravdu povedený film. Po 91 minutách však musím přehodnotit původní názor. Asi nejsem naladěn na tento styl humoru. Je fakt, že u některých scén jsem umíral smíchy (Knights who say "NI", souboj s Black Knihtem a nejvíce Lancelotův útok na hrad), ale zbytek mi prostě nesedl. Myslím, že kdyby byla stopáž o půlhodinu kratší, měl bych z filmu mnohem lepší dojem.

Spoilery: Neuvěřitelné! Famózní! Přestože jsem film prošvihl v kině, i u TV jsem hýkal nadšením nad akčním nářezem, brada mi padala k zemi z fantastických změn prostředí a v krku jsem cítil knedlík při závěrečných scénách. Nutno podotknout, že hudba je vybrána přímo mistrovsky a částečně také kvůli ní jsem měl kolikrát problém, abych zůstal sedět v křesle. Nejlepší na tom všem je, že Zack Snyder veškeré dění zvolil tak, aby to dávalo perfektní smysl. Baby Doll se zbláznila a šéf blázince s ní dělá kdovíco...aby nad tím nemusela přemýšlet, uteče do reality, kde se nachází v "luxusním" nevěstinci. Protože ale musí tančit, uteče si ještě dále a celé to vnímá jako souboj sebe a svých kolegyň proti různým protivníkům. Jde mi o to, že ať se v těch absolutně snových sekvencích děje cokoliv, dává to perfektní smysl - ta holka je blázen...a když se mi může zdát sen o létání, proč by se někomu nemohlo zdát něco podobného Sucker Punch? Nehledím na to, že je to interpretace tance, což ne každému dojde. Tady jde všechen můj vkus pro reálnost stranou, což se často nestává. Je tu také další stránka věci - kdo se nezkusí vcítit do Baby Doll (a touto schopností dnes moc lidí neoplývá), ten Sucker Punch krátkozrace označí za ego honící film a akční slátaninu všeho možného i nemožného. Smutné je, že takových lidí je většina, a když se něco jen trochu liší od zažitých standardů, hned je to špatné a blbost a Snyderova masturbace nad sexy školačkami. Tenhle skvost je mix ze řetězu utržené akce, fantastických prostředí a psychologického thrilleru. K tomu je nutno připočítat rovněž skvělou kameru a zpomalené sekvence, které nepůsobí samoúčelně, jako třeba v posledním Resident Evil, ale vyloženě umělecky. Navíc si po několikanásobném shlédnutí všímám různých detailů, které provazují jednotlivé úrovně filmu (a ještě se nepovedlo, abych se nudil). Sucker Punch je také klenot mezi grafickými orgiemi posledních let...a Emily Browning je kočka :)) Plný počet za zatím největší překvapení a bombu roku (ne-li posledních pěti let).

Tohle bylo docela zajímavé. Bohužel jsem film neviděl od začátku, ale ta část, kterou jsem viděl (a to docela dlouhá), na mě udělala dojem. Hodně sympatický mi byl Danny Glover a naopak až výjimečně záporná (v dobrém slova smyslu) byla Leelee Sobieski...zároveň také výjimečně hezká :)

Když jsem byl malý, nedopatřením jsem viděl kousek Vymítače ďábla. Nemohl jsem asi dva týdny klidně spát a asi měsíc jsem se otáčel přes rameno, jestli za mnou neběží Regan po čtyřech tak nějak naruby. Když jsem se rozhodoval, jestli si film pustit znovu, vzpomínal jsem na tu hrůzostrašnou atmosféru, odporné scény a můj neklidný týden. Nic takového se už ale znovu nekonalo. Zjistil jsem, že Vymítač ďábla není zas tak strašný, ale je naopak docela nezajímavý a neděsí mě na tom už vůbec nic. Možná za zmínku stojí běh ze schodů a celková atmosféra 70. let, která ve mně skoro v každém filmu vzbuzuje nepříjemný pocit. Hodnotím jako čístý průměr...

Nádherné retro sci-fi, které dokáže upoutat od začátku do konce. Moc se mi líbilo, že se pořád něco děje, ale na druhou stranu jsem byl čas od času trochu zmatený rychlostí střihů. Na plný počet tomu stále něco chybí. Hudba byla taková standardní a někdy mi přišlo, že herci trochu přehrávají. Celkově je to ale hodně slušný snímek, jehož druhý díl bych si náramně nechal líbit.