Blue.Shark

Tak tomu říkám pořádné béčko! Už od prvních minut je jasné, že Chvění je napůl komedie. Co si budeme povídat, prospívá mu to, jelikož se nesnaží o hutnou atmosféru, o nějaké morální poselství ani o nic podobného. Od začátku si tedy divák může být jist, že ho čeká smršť hlášek, které se nezapomínají ("Podívej se na něj! Idiot tupej, rozmlátil si hlavu" nebo "Ještě jednou to uděláš a nakopu ti prdel!...Tak a teď už mu tu prdel vážně nakopu!"). K trikové stránce musím říct, že Graboidi vypadají opravdu dobře (miluju old-school triky, když jsou dobře provedeny) a dokonce mají i správné proporce, což se o tom z brakového čtvrtého dílů říct nedá. Dále se mi líbí, že všechny postavy jsou sympatické a hlavně se chovají CHYTŘE! To znamená, že tu neuvidíme nešvar dnešních hororů, kdy vřískající ženská utíká před yettim tak, aby ji za každou cenu dostihl a ukousnul polovinu těla způsobem, že všude létá co nejvíc střev, krve a hnisu (i když ten tam nemá co dělat). Ve Chvění se přemýšlí a i samotní graboidi jsou vymyšleni tak, aby se všechno kolem nich dalo vysvětlit...tak nějak. Jednoduše je to kvalitní béčko, které pobaví.

Kvalitní nástupce Game Page. Recenze jsou na úrovni, použitý hudební doprovod lahodí mému uchu a Tukan i Bětka jsou sympatičtí a vtipní. U Game Page jsem se nezasmál nikdy, zatímco u Re-Playe se směju každý díl...a moderátoři se nemusí ztrapňovat nějakými připitomělými scénkami. Pravda je, že Tukan má o něco profesionálnější vystupování, než Bětka, ale Bětka je zase hezčí, tak se to vyrovná :))

Hledání pokladů mám rád a proto se mi Poslední Templář celkem líbil. Neřeším, jestli se odkazy na historii zakládaly na pravdě a vlastně mě to ani nezajímá. Důležité je, že film to dokázal využít ve svůj prospěch. Ústřední dvojice mi byla velice sympatická (Mira Sorvino o poznání více :) ) a líbilo se mi takové to klasické konverzační popichování. No a protože neuznávám jakékoliv náboženství, škodolibě jsem se těšil na jeho destrukci :)) Nestalo se, ale to nevadí. Tenhle film nenadchne, ale ani neurazí...a to je na TV produkci docela dobrý výsledek, ne?

Přepínání mezi stanicemi se zase vyplatilo. Narazil jsem na film, o kterém jsem si zpočátku myslel, že to bude další drama vyprávějící o duševně nevyrovnané dívce, co se na konci filmu zabije, protože je to dnes v módě. Mýlil jsem se...tedy z poloviny. Sekretářka, to je film, který je na moje poměry obsahově tak moc jiný, až mě po chvíli sledování opravdu začalo zajímat, jak to celé dopadne. No a přestože to dopadlo jako každý romantický film, ta cesta k závěru asi stála za to. Nesmím zapomenout vychválit tři hlavní představitele. Bylo to opravdu přesvědčivé.

Neobvykle zábavné béčko! Začínám přicházet na chuť nočnímu přepínání mezi stanicemi, protože někdy narazím na opravdový poklad :) Přestože Vražedná chapadla nejsou ničím vyjímečným, nevynikají po trikové stránce a už vůbec ne po stránce příběhové, je to film, u kterého se přes jeho nedokonalost lze královsky zabavit. Od začátku je jasné, jak to všechno skončí, ale to vůbec nevadí. Díky sympatickým hercům a občasným vtípkům je to prostě sranda. Jeden příklad za všechny: "Jeden z důvodů, proč je rybaření lepší než sex? Když člověk rybaří sám a někdo ho u toho vidí, nemusí se cítit trapně" :)))

Tak hned na úvod - moc mi nesedl nápad s energiemi strachu a odvahy. Když přejdu tuhle věc, která mě bohužel hodně irituje, máme tu více méně klasický superhrdinský příběh...tentokrát docela okleštěný o komediální prvky a podobný spíš jakémusi rytířskému románu. Opět musím vyzdvihnout vizuální stránku filmu, protože ta je prostě krásná. Tak už to ale bývá u filmů s obřím rozpočtem. Výsledek mi připadal hrozně neucelený...to ale asi není to správné slovo. Možná se více hodí "uspěchaný". Například ve scéně, kdy Hal poprvé použije před lidmi svoje schopnosti - všichni sice mají hubu až na zemi, ale pak z toho čiší "Ten týpek lítá, je zelenej a z vrtulníků dělá auta...pohoda, další normální den, přece se tím nebudeme zabývat". Záporácký doktor se zase vůbec nestydí vyjít s deformovanou hlavou mezi lidi...a vlastně ho moc nezneklidňuje, že se mu vždycky jednou za čas přeskupí lebka. Jen si u toho zařve a dál pokračuje v domácích pracích, jako by se nechumelilo. Digitální megazáporák je pak další vada na kráse. Souboj s ním a Halem měl asi být velkolepý, ale byl hrozně krátký a vlastně docela nudný. Zachránil to jen pohled na město ve vášnivém objetí kouřové chobotnice...tedy zachránil na pár vteřin. Kdyby měl film nějakou nadsázku, asi bych ho přijal mnohem lépe, ale pokud ho mám brát tak vážně, jak se tváří, nemůžu mu dát víc, než tři hvězdy.

Matthew Vaughn nezklamal a po vyjímečném Kick-Ass natočil tenhle nářez z prostředí X-Men. Co si budeme povídat, spolknul jsem mu to i s navijákem...mít před sebou při sledování pop-corn, tak ho sežeru i s miskou. Ve filmu od začátku až do konce nebyl jediný moment, kdy bych se nudil. Akční scény měly pořádnou šťávu a scény s mladým Magnetem byly skvěle bad-ass. Trikově je film zvládnutý na jedničku. S herci rovněž nemám problém. Všichni mi do svých rolí seděli a obzvláště duo James McAvoy a Michael Fassbender. Když nad tím sice tak přemýšlím, netuším, jak by se postupem času (v x-manovských měřítkách) mohl z McAvoye stát Patrick Stewart, ale to nechám být :). Film jsem si náramně užil a proto můžu X-Men: First Class ohodnotit plnou palbou a zároveň nadhodit, že je to jeden z nejlepších filmů roku 2011.

Asi bych si měl vrazit pořádnou facku za to, že jsem věřil v kvalitní mimozemskou podívanou. Na jednu stranu měl film obrovský potenciál, protože to prostředí bylo prostě pořádně zdevastované, všechno vybuchovalo, všichni křičeli a nikdo nevěděl, jak nepřátelské vojáky alespoň pošimrat za krkem. Pak se to ale všechno zvrhlo do naprosté stupidity. Snad každý měl na zadku vytetovanou americkou vlajku se srdíčkem. Tolik hraného patriotismu jsem ještě neviděl (dobře, možná u Chucka Norrise...). V další chvíli jakoby si tvůrci řekli: "Nó, necháme chcípnout pár profesionálních vojáků a vmžiku je nahradíme jednou drsně vypadající ženskou, co se hned na začátku přizná, že by vlastně ani neměla umět střílet...ale umět to bude, to přece každej sežere, žejo?" Pak se do toho přimíchá rádoby srdceryvný příběh dvou polorodin, ve kterých nesmí chybět uřvané děti. Všichni si potom vzájemně pláčou na rameni, děkují si za záchranu životů, objednávají si dorty a hrají slovní fotbal. Dobrá, ty dvě poslední věci nedělají. Od začátku prostě nastupuje kýč za kýčem. Film měl asi také navodit nějakou zoufalou atmosféru boje o přežití. Ta atmosféra je ale zatuchlá jak vzduch v týden nevětrané kadibudce. Prostě je to špatné. Umře voják...a co jako? Umře další voják...super, co dál? Umře táta od dítěte a před smrtí ještě stačí poděkovat seržantovi za záchranu syna, poručí si zpopelnění a zazpívá americkou hymnu. Zase trochu přeháním, ale kdyby to ve filmu takhle bylo, možná by to dopadlo lépe a aspoň bych se zasmál. Film vyzdvihuje jen opravdu skvělá vizuální stránka. Herci a jejich drsňácké pohledy mi přišly opravdu k smíchu a vyloženě jsem nechtěl uvěřit tomu, čím se mě to snaží nakrmit - v americké armádě jsou všichni kamarádi, zastávají se slabších a když se tváří drsně a mají místo brady p*del, jsou nesmrtelní. Takže tady vyzvrátím dvě hvězdičky a od dalšího filmu už nebudu očekávat vůbec nic, protože bych si tu hubu musel opravdu pořádně zmalovat.

Paradoxně mi přišel nejstrašidelnější začátek filmu, kdy jsem pořád čekal odkud co vyběhne a kde co vybafne. Absence jakékoliv hudby tomu strašně moc pomáhala. Potom přišla řada na paranormální jevy, které byly stále hodně povedené. Postrčení kolečkového křesla byl takový zajímavý začátek a to stupňování, to bylo hodně dobré. Pak přišla scéna s chovankou (a scéna s rukama, která byla vyloženě špatná). Od téhle chvíle nevím, co si mám myslet. Ano, málem jsem si za spršky nevybíravých nadávek musel vyměnit spodní prádlo, ale ten laciný ksicht, to nebylo ono. A tak je tomu i u týpka, co asi strčil jazyk kam neměl - do sekačky. Málem jsem se podělal, když zavřeštěl, ale pak přišel zase ten záběr na obličej a kouzlo okamžiku bylo fuč. Celkově musím hodnotit nadprůměrně - herci byli hodně přesvědčiví a pro handycam mám slabost. Dále je pro mě velice podstatná absence jakékoliv hudby, což je u found footage pravidlem. Hudba vždycky prozradí, co se stane, ale v tomhle případě do toho člověk spadne po hlavě a to je na tom to nejlepší. Co si jinak budeme povídat - největší strach máme z neznáma a tak je to i v Grave encounters. Čtyři hvězdy si však rozhodně zaslouží...holt věřím na duchy :)

Perla mezi seriály. Krajní meze jsou pro mě srdeční záležitostí. Už od začátku je jasné, že příběh nikdy nedopadne dobře. Tento seriál si s ničím nebere servítky, takže když to hodně překroutím: Sněhurka se vždycky udáví jablkem přestože si myslela, že jí vepřové a Šmudla není gay; myslivec zastřelivší cosi chrochtajícího s kly, srstí a rypákem pravidelně zjišťuje, že to byla jeho manželka, nebo jeden z jeho nemanželských levobočků; z Kvazimoda se vyklube citlivý mimozemšťan, který nedopatřením sežral židli a zapil jí tubou kanagonu... Dobrá, to jsem hodně přehnal. Teď vážně: V Krajních mezích je každý díl originální. Vlastně je i hodně velká výhra, že jednotlivé díly spolu nemají nic společného (i když jsou takové, které svým dějem na starší díly odkazují). Je potom totiž možné zabrousit do každého koutu představivosti. Seriál mi imponuje nejen skvělými herci a vykreslením dramatických rozhodnutí, ale také pointou každého dílu a závěrečným ponaučením...když je toto ponaučení pronášeno ledovým hlasem pana Lukavského, vždycky se mi zježí vlasy na hlavě. Počáteční znělku bych zařadil k těm nejděsivějším a nejmysterióznějším - jako malý jsem se běžel schovat pokaždé, když jsem ji slyšel :) Vůbec bych se nezlobil za nějakou další sérii, což by zároveň umožnilo použití vyspělejších digitálních triků a tím pádem odstranění některých poněkud směšnějších momentů...