JFL

Bez jakéhokoli tvůrčího vkladu rozpohybovat obrázkovou knížku není nic zasluhujícího pochvalu. Tento animák je jako reprodukce výtvarného umění, které také umožňují docenit genialitu originálu a jeho autora, ale samy o sobě nemají žádnou hodnotu navíc.

Film náleží do série erotických filmů nazvané Eros Bancho a organizované Tokijskou filmovou školou. Tyto nezávisle produkované autorské debuty záměrně svou dramaturgií připomínají pinku filmy - také obsahují nahotu a tři sexuální scény, ale natáčejí se na digitální kamery a mají oproti pinku desetinový rozpočet (300.000 jenů). "Love Kill Kill" nejprve vypadá jako úsměvná taškařice o zvrácených figurkách, ale záhy se přehoupne do chytře vystavěného a především empatického vyprávění o sexualitě coby součásti dospívání. Každá z hlavních i vedlejších postav se vyznačuje odlišným přístupem k sexu, intimitě i druhým lidem. Současně vyprávění výmluvně ukazuje muže jako pasivní slabochy a zvrhlíky, zatímco ženy představují ve zdejších vztazích aktivní element.

Klasický romantický koncept "ona miluje jeho, on miluje jinou" je zde rozvedený na motivu stalkingu. Vyprávění o mladé knihovnici, která kvůli tomu, aby mohla být objektu svého srdce co nejblíže, vystrnadí z okolních bytů v činžáku jeho sousedy. Přes stěny sousedící s jeho příbytkem prožívá svou vysněnou romanci do doby, než se objeví jiná žena. "Tomošibi" (Světlo) je principielně erotický film pojatý s uměleckými ambicemi. Vyprávění rozvádí téma neschopnosti lidské komunikace v moderním velkoměstě. Své postavy umisťuje do dlouhých statických záběrů, zpravidla velkých celků, které zdůrazňují jejich osamocenost. Film mladé režisérky připomíná stylově díla Takešiho Kitana, neboť také omezuje dialogy na minimum a naopak nechává vyjadřování významů cele na skladbě, která podobně jako komiksové stripy staví na kontrapunktu. "Tomošibi" lze také chápat jako antitezi pinku filmů (ačkoli to není pinku, protože film byl natáčen na digitální kameru): Druhou nejdůležitější ženskou postavu ztvárnila pinku hvězdička Sora Aoi a dramaturgie dodržuje charakteristický prvek pinku produkcí, tedy požadované minimum tří sexuálních scén za film. Ty jsou však ztvárněné striktně nevzrušivě. Film náleží do série erotických filmů nazvané Eros Bancho a organizované Tokijskou filmovou školou. Tyto nezávisle produkované autorské debuty záměrně svou dramaturgií připomínají pinku filmy - také obsahují nahotu a tři sexuální scény, ale natáčejí se na digitální kamery a mají oproti pinku desetinový rozpočet (300.000 jenů).

Toto komediální pinku pojednává o dvou provozovatelích barů, kteří spolu soupeří o klientelu skrze recept na nejlepší přípravu sake před konzumací. Procedura zahrnuje ohřívání na ideální teplotu o tělo ženy a ještě speciální příměs z těla panny. Film je úsměvnou moralitou o mužské umanutosti a domnělé dominanci.

"Fandango" pro generaci bezstarostných lemplů, kteří se neměli proti čemu bouřit, ani nikdy nezažili opravdový strach, patos mužských svazků znají pouze z filmů, obdivují více popkulturní ikony než své blízké a za životní vzory jim stáli hrdinové prcičkovských teenagerských komedií, filmů Judda Apatowa a Big Lebowski. Na jednu stranu ubohé, ale současně upřímně prosté idealismu, velkolepě vtipné a dokonce uhrančivé.

Krátkometrážní přechod (ve smyslu kvality) mezi prvním a druhým dílem "Lovecké sezóny". Dostupné na YouTube: http://www.youtube.com/results?search_query=Boog+and+Elliot%27s+Midnight+Bun+Run&search_type=&aq=f

Po lobotomizující "Lovecké sezóně 2" se Sony Pictures Animation vrátilo zpět na post jednoho z hlavních hráčů v oblasti amerických počítačových animáků. V prospěch předních filmů studia - "Divoké vlny" či nyní "Zataženo" – hovoří, že o nich nelze střízlivě říct, zda jsou lepší či horší, než jiné špičky dané kategorie; jsou prostě jiné. Pixar má vycizelovanost a ambici posouvat kategorii dále (ať už technicky, stylově či v rovině vyprávění a postav), Dreamworks se snaží dohnat stín konkurence a Sony kráčí cestou radikálně odlišnou od ostatních. Po formálním experimentu v "Divokých vlnách" představuje "Zataženo" rozchod s trendem serióznosti a emotivnosti animáků. Frenetická hysterie nebere konce, postavičky se netváří realisticky, ale naopak se plně vyzdvihuje jejich umělost (neustále se s nimi o něco naráží, deformují se jejich těla a grimasy, fyziognomie připomíná takové ty umělohmotné figurky velkýma kinklacíma hlavama). Film je díky tomu splněným snem rodičů, neboť je velká pravděpodobnost, že děti budou jen vyvaleně a pobaveně sledovat nával primitivních atrakcí. Současně je ale ve druhém plánu slastí pro dospělého diváka, kterého se nesnaží uplatit jen hrstkou citací z popkultury. Jednak uchvátí už sama absurdita zdejšího humoru hraničící se surreálnem, ale navíc film oplývá grandiózními dekonstrukcemi katastrofických snímků, sci-fi o šílených vědcích a dokonce i samotných rodinných animáků. Tvůrci se nebojí parodicky podrazit povinné schematické scény o poselstvích - tu přepjatou dikcí postav, jindy záškodnickým prostřihem na idiotsky ztřeštěný kontrapunkt. Celek je tedy do stejné míry velkolepým dílem pro generaci, jež vyrůstá s poruchou pozornosti, ale paradoxně také potěší diváky oceňující lásku k titěrným detailům a vyznavače absurdního humoru. Od absolutního hodnocení film dělí český dabing (nejen obrušováním průpovídek, ale samozřejmě nemožností vyvážit úchvatnou plejádu jmen v originálním znění) a také čistě tím, že nonstop nával pitvoření a skopičin chvilkami nabírá monotónnost.

Tuctovou hongkongskou bláznivou komedii plnou slovních hříček, pitvořivých grimas, lascivních vtípků a absurdních situací zesměšňujících lidskou přízemnost ozvláštňuje motiv duchů a boje proti nim. V typicky nesourodém vyprávění tak na sebe naráží lidový humor estrádního typu s fantastickými pasážemi ataků nadpřirozených sil, které jsou ztvárněné s úchvatnou řemeslnou profesionalitou, a ač vznikaly mechanicky či opticky, v ničem si nezadají se standardem doby počítačových triků a sofistikovaných efektů. Obzvláště uchvátí úvodní atmosférická sekvence inspirovaná Polanského "Hnusem" a závěrečný fantastický souboj hrdinů s kostlivcem.

Kihači Okamoto část své filmografie věnoval tématu druhé světové války, která jeho samotného poznamenala. Ze všech jeho filmů je "Nikudan" nejotevřenější a také nejosobnější. Aby snímek mohl vzniknout, vzal si Okamoto u svého domácího studia Tóhó, které ho nechtělo financovat, dovolenou a natočil ho za pomoci kolegů ve vlastní produkci za přispění společnosti Art Theatre Guild. Symbolistní vyprávění nechává hrdinu procházet širokým spektrem situací, které vystihují absurditu posledních dnů války a ostře satirizují ideál japonského vojáka odhodlaného zemřít pro císaře. Během toho projde různými výmluvnými rolemi od krávy (kvůli nedostatku jídla musejí vojáci každé sousto několikrát vrátit z žaludku do pusy a znovu přežvýkat) přes prase (velitel mu nakáže, že nesmí během výcviku nosit oblečení) a člověka (po ukončení výcviku má jeden den volna, kdy se může chovat jako individuum s lidskými potřebami) až po boha (všichni vojáci se sebevražednými úkoly byli považováni za bohy) a posléze i přízrak (přetrvává až do současnosti). Formálně film využívá typické novovlnné postupy jako významové kontrapunkty, symboly, volné vyprávění a asociativní skladba.

Tvůrčí duo The Mo Brothers se proslavilo krátkometrážním slasherem "Dara", který umě kombinoval brutalitu s nadsázkou a černým humorem. Ve svém celovečerním debutu se pokusili starou premisu rozvést do více jak čtyřnásobné stopáže. Ačkoli mnohé ingredience z "Dary" zůstaly zachované (herci, postava Dary, obchod s lidským masem a boj obětí o holý život), bohužel byly delikátní suchý humor a precizně budované napětí tentokrát nahrazeny absurdní vážností, směšně klišovitými vysvětlujícími pasážemi a bohužel i špetkou trapného lidového humoru. Dvousečná je dramaturgie filmu, kde tvůrci evidentně chtěli kontinuálně stupňovat exces od klidného začátku až po hystericky drastické finále. Ačkoli posledních dvacet minut filmu dává velkolepě vypjatou zábavu, první půlhodina pouze zbytečně natahuje stopáž a prostředek je zase (zřejmě opět kvůli natahování stopáže) roztříštěn na epizody kolísavé kvality.