xxmartinxx

Na Serenity jsem se díval s tím, že jsem znal její šílený námět a zvrat - chtěl jsem vidět film, co si troufl tohle udělat. A rozhodně jsem rád, že existuje, protože se zdá, že jediná reakce producenta na takový film může být "něco tak strašně dementního nejde nikdy zfilmovat". Jenže on se našel někdo, kdo tomu dal zelenou, a tenhle nemožný film existuje! Trochu mě mrzí, že jsem koncept toho filmu znal předem, protože jinak by šlo určitě o jeden z nejdivnějších filmových zážitků - takhle jsem bohužel věděl, proč je první polovina tak strašně špatná a nemohl se tím nechat pohltit. Každopádně ne, ten film není dobrý, vlastně je kouzelně hloupý, ale podobně jako Book of Henry nebo disneyovský Zvoník u Matky boží jde o film nefunkční způsobem, ze kterého nejde odvrátit zrak a každému bych ten zážitek doporučil.

Je celkem fascinující, že Zemeckis se zapsal jako jeden z nejlepších mainstreamových vypravěčů, kdy mimo jiné Návraty do Budoucnosti a Forrestem Gumpem projevil dokonalý cit pro zájem publika. Pak se u něj ale jednak prohloubila technofilní fetiš a jednak ztratil schopnost navázat kontakt s diváky a začal se soustředit na filmy odevzdané trikovým exhibicím - ovšem bez toho, aby tyto exhibice o sebe vzbuzovaly zájem. Osobně mám rád autorské fetiše, které v mainstreamových podmínkách okázale budují díla bez zjevného ohledu na publikum, ale Zemeckis to dělá hrozně divným způsobem. Jeho filmy působí mrtvolně, bezradně, místy až směšně plytce, jako by byly stále určeny mainstreamovému publiku a podřízeny mainstreamovým limitacím (zde byl sexuální rozměr maximálně potlačen, aby byl výsledek co nejpřístupnější), přitom ale jako by vůbec netušily, co chce mainstreamové publikum vidět. I u Marwenu kroutím hlavou nad rozsahem a užitím počítačové animace, přesto je ale výsledek veskrze otravný a povrchní film, který se neskutečně vleče za svým banálním vyústěním. Tolik práce je vloženo do něčeho tak bezradného! Určitě je to námět na studii. Spíš než na sledování.

Neskutečně impotentní film, který nechápe, že je rok 2019 a neošetřený kingovský brak nemá šanci na cokoliv krom ve všech ohledech povrchní podívanou.

Stejný pocit nenaplněného potenciálu a pocitu, že všechna řešení jsou o dost banálnější, než se tváří, jaké má člověk při skutečné únikové hře. Strašidelné nebo napínavé to nebylo ani v jediném okamžiku, postavy byly nezajímavé, provedení horší než rutinní. Dělaat horor v PG-13 taky není ono.

Nemůžu uvěřit, že film s takovým potenciálem a navíc slušným obsazením dopadl jako tak unylá a zoufale nekonečně nudná odrhovačka. Proč to má probůh dvě hodiny? Proč se probůh neděje nic, co by mělo aspoň kousek k tomu být zábavné?

Říkal jsem si: Kam se dá asi po dvojce stoupat? Bohužel se ukázalo, že v podstatě nikam a trojka je zopakování toho samého. Jen souboje působí o něco méně variabilně a ano, ke konci už to je úmorné. Choreografie navíc působí nacvičeněji a uměleji než minule. Vysypal jsem toho najednou docela dost negativního - ale jak ukazuje hodnocení, nakonec si mě to opět ukradlo, opět si to ode mě vysloužilo pár zasmátí, pár uznalých pokývnutí. Ten film se za sebe nestydí a přitom se přímo neshazuje. Nechá člověka kochat se svou okázalou bujarou nesmyslností. Je mi to pořád sympatické, i když už tomu dochází síly a představa čtvrtého dílu se mi jeví jako hodně blbý nápad.

Berlinger uvedl nejdřív povrchní dokument, aby mohl teď nabídnout povrchní film. Ale jeho povrchnost vyplývá především z řemeslné a vypravěčské nezručnosti, zvolený úhel pohledu (nepřijde mi, že by byl Bundy velebený a jeho charizma nějak tlačeno - naopak mi veškeré jeho snahy okouzlit přišly dost impotentní a filmový svět na ně v podstatě reaguje přehlížením - viz. Malkovichův soudce) mi přijde jako funkční, jen je naplňován řadou laciných řešení.

Tvůrcům je zjevně nadbytečná vizuální stránka, celý dokument táhne audio. A nakonec jde především o klouzání po povrchu, kdy samotný dokument fascinovaně rekapituluje fascinující historku, ale příliš jí nejde pod kůži. Samozřejmě, že to má kus působivosti, Ted Bundy se vždy uměl vežrat člověku do povědomí, ale tenhle dokument k tomu moc nepřidává.

Cítím k tomu podobný respekt jako k fotografii černé díry - stačí si jen představit tu obrovskou snahu a preciznost, co do toho šly. Když se Avengers před bitkou srotí, naprosto jsem chápal, že pro diváka s emocionální účastí v téhle sérii musí jít o jeden z životních zážitků. Kdo chce, aby mu tento film něco dal, tak mu to pravděpodobně dá - a jsem vlastně udivený, že jakkoliv emocionální účast sám necítím, nenudil jsem se s výjimkou poslední třetiny ani okamžik a obecně to uteklo hodně rychle.

Má to skvělý námět a rozmach zděděné jistě od knižní předlohy, ale od ní to zároveň přebírá nerozumné množství postav vedoucí k mělkosti a nefunkční struktuře. Nemám nic proti myšlence soft-teen-sci-fi-fantasy, i v takovém žánru jde dosáhnout kvality a Mortal Engin es nejsou tak hrozně daleko jejího dosažení, jak by se podle některých názorů zdálo. Chtělo by to lepší dramaturgii a hned by to bylo o něčem jiném. 5/10