Saur.us

Nový Zéland kromě tvorby Petra Jacksona nikdy moc do filmového světa nepřispěl, proto je The Quiet Earth vcelku zjevení. Ale zjevení dost průměrné (někdy až amatérské) s dost podpruměrným obsazením. Tedy vyjímaje B. Lawrence, který to naštěstí všechno zachraňoval a díky jeho one-man show v první polovině byl film mnohem alespoň chvíli mnohem zábavnější a stravitelnější. Moje myšlenka na jakousi postapokalyptickou alegorii Rajské zahrady vzala za své při podivném finále a tím pádem a nejen díky tomu vzalo za své i mé hodnocení.

Jestli jsem u Zániku říše tvrdil, že je to naprosto zbytečný díl, tak beru zpět. Nadvláda je naprosto zbytečný díl a prosím, další už mi nedělejte. A nezachránila ho ani původní čtveřice, ani okopírované scény z prvních Jurských parků (nostalgie prostě nevyřeší vše) a ani vcelku zajímavá myšlenka rozšíření dinosaurů po celé planetě. Ta byla mimochodem naprosto upozaděná a nevyužitá, přitom by z ní mohla být množem lepší zápletka. Snad už to bylo z Jurských světoparků na dlouhou dobu vše.

Opět naprosto standardně velkolepá, vyšperkovaná starosvětská M:I, na kterou jsme zvyklí už od třetího dílu. Akční klišé na každém kroku ale v takové formě, že to naprosto neuráží.

Mílé, vtipné a místy až absurdní road-movie, které sice mělo být oneman show B. Derna ale všechnu slávu mu ukradla v tu dobu ještě o šest let starší, třiaomsdesátiletá J. Squibbová.

Přes neobvyklou zápletku je to stále jen naprosto obyčejná vztahovka. Ani skvělá M. Matlin, které se jen tak tak drží W. Hurt, nedokáže rozhýbat tento příliš utahaný kus, který mě navíc nechal po celou dobu vcelku chladným. Být v divadle, tak snad o přestávce odejdu.

Romantika jako blázen! Sice emočně přepálená, jak jsme u Asie zvyklí ale přenádherně animovaná a skvěle napsaná. Jen to finále nemuseli tak natahovat.

Perfektně zamotaná schizofrenická jízda, kterou bych ale raději viděl hranou než animovanou. V tomto případě totiž animace filmu vůbec nic nepřidala. A jelikož a protože práva koupil D. Aronofsky (tedy jen aby mohl použít jednu scénu do Requiemu a druhou do Černé labutě), mohl by se pochlapit s remakem.

Nenapravitelný flákač a smolař ve zdánlivě nekonečné smolné smyčce. Bratři Coenovi příliš nevypráví, jen nás nechají za doprovodu folku, plejády skvělých postav a trochy symboliky nahlédnou do nitra Llewyna Davise.

Z dnešního pohledu nadhodnocený snímek, který už s náskokem překonal podobně ražený, francouzský Intouchables nebo americké Come as you are a 50/50. Vtip nechybí, výkony hlavních hrdinů úctihodné, především pak S. Robertsona. Bohužel, vše je již dávno překonáno.

Jak svérázný může být muzikál z pera L. von Triera? Tak, že hudbu k němu musí zákonitě udělat to nejzvláštnější stvoření, které kdy sever vyplivl, islandská Bjork. Nestěžuji si, provedení je v duchu Dogmy a nadpozemská hudba Bjork uzpůsobená muzikálu víc než zajímavá. Kdyby si to jen nezkazil tím přepáleným a zbytečně patetickým finále. PS: s českou výslovností si mohli dát větší práci. Kvalda a Oldryč a populární ČS jméno Selma, to opravdu rvalo uši.