mortak

V první půlhodině dostaneme generický disneyovský příběh, ve kterém typická disneyovská hrdinka, silná, emancipovaná, utíká z paláce před svatbou... za svatbou (Disney-Orwellův ženský paradox: svoboda je manželství, emancipace je konzervatismus, síla je submisivnost), ovšem v té krátké chvíli svobody spasí a ukáže zbloudilému mladíkovi cestu k odpovědnosti a do manželství (be yourself, young man). Potud zívačka. Naštěstí se po půl hodině objeví ON - Robin Williams. A průměrná disneyovka se najednou dostane do neuvěřitelných otáček. Písničku "A Friend like me" můžu kdykoliv, a to i po nekonečném opakování na stepařském soustředění. Ta se neoposlouchá.

John Wayne vychovává syny. A docela se na to dá dívat. Hudba duní, krajina je nádherná, a Wayne si s gustem na stará kolena po sté hraje to své, a jde mu to pořád dobře.

Promarněná příležitost. Chtělo to víc prokreslit jednotlivé cestující, a vůbec postavit celý film spíše na dialogu. Jenže Nonstop nakonec stojí pouze na Neesonovi, a všichni ostatní jen tak přihrávají, a to včetně Moore, která se o roli pomocnice musí dělit s letuškou. Výsledkem je, že je vám nakonec putna, kdo a proč to všechno spískal, a když přijde na motivaci, obracíte oči v sloup, a ta malá holčička vás dorazí. Jenže komu se chce psát chytré dialogy, když má k dispozici CGI letadlo, se kterým si může dělat, co chce, a kupu provařených klišé.

Takhle to dopadá, když pánové mají solidní nápady, ale nechce se jim dál na nich pracovat. Tak si odimprovizují svoji rutinu, odpíchnou si směnu před kamerou, a když padla, hurá na pivko a jointa. Občas tu něco zafunguje, ať už hláška nebo situace, ale povětšinou se jalově žvaní. A jedna Emma to nespasí.

Kdyby mi bylo patnáct, dám pět. Ale už jsem duševně trochu výše, hádám o dva tří roky, tak dávám čtyři. Honička v Paříži, Sienna Miller... Sakra, uvažuju o pěti. Tenhle film je vlhký sen puberťáka.

Mexická telenovela maskovaná za MI. Dvě třetiny filmu se Ethan souží láskou (nebo chtíčem, vyberte si) a touží, zločinec chlípně trpí (nebo temně miluje, vyberte si) a touží, jejich společná láska (nebo souložnice, vyberte si) trpí a souží se touhou (nebo čistou láskou, vyberte si). Holt si napoprvé holka vybrala špatně, ale Ethan (nebo jeho určitá část, vyberte si) ji přivedl na správnou cestu. V tom aby se Woo vyznal. Ano, Thandie Newton je božská, ale aby dvě třetiny akčního filmu zabíral milostný trojúhelník...

Komediální Občan Kane. Technicky nesmírně propracovaný film, který emočně funguje v obou rovinách - v realitě, i ve snu. Nádherně poetická scéna, ve které Keaton prochází na plátně se svým kamenným obličejem přes filmové střihy různými scenériemi, je snad to nejkrásnější, co jsem v němém filmu viděl.

Původní Robocop bylo béčko jako řemen, vrchol žánru, ale pořád béčko. Nový Robocop chce být něco víc, a v první půli se mu to daří díky dvojce Oldman - Keaton. Jenže druhá hodina je zase béčko, ovšem tentokrát dost průměrné. Dobrý polda Murphy se tak stal další obětí hollywoodských producentů.

Spíše mezidruhová romantická komedie než groteska. Outsider Buster získá napřed srdce krávy Hnědoočky, a možná v budoucnu i srdce dcery majitele ranče. Na Keatona je to slabší kus, ale to jen proto, že mimo krav tu v podstatě nemá spoluhráče, či protihráče, a vlastně táhne celou komedii kompletně sám.

Superman 2 meets Flemingova Jamese Bonda (v Žiješ jenom dvakrát se Bond v Japonsku vzpamatovává ze smrti Tracy) ale nade vším vítězí Bodyguard. To, že originalitou film zrovna nehýří, by se dalo odpustit, ale to, že po většinu filmu sledujeme červenou knihovnu, to je pro Wolverina více smrtící než nějaký zelený toxin. Už jsem jen čekal, až Whitney spustí I will always love yooooou.