Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (2 448)

plakát

Tango a Cash (1989) 

Na to, že natáčení filmu byla, díky šílenému producentovi, jedna veliká katastrofa, je to docela slušná zábava. Stallone (pokud nekopíruje Jackieho Chana) a Russell jsou skvělá dvojka, Teri Hatcher je sexy, sexy, sexy, a to, že závěrečná patnáctiminutovka je příšerně nastříhaná, je vina producenta, který chtěl něco srandovního pro teenegery a najal rychle dalšího režiséra.

plakát

Nebohá paní Pomsta (2005) 

Až do první poloviny dvacátého století byla žena v literatuře zobrazována velmi schématicky - buď jako světice, nebo jako ku**a (z hlavy mě napadá Julius Zeyer, ve filmu pochopitelně Langův Metropolis či Bergmanovo Mlčení, jen snad Dostojevskij se ve Zločinu a trestu snažil spojit obě polohy dohromady). Nyní jsme trochu dál a Park se snaží uchopit komplexnost vnitřního světa ženy přes desítky ženských postav, které dohromady mají dát jednu ženskou duši snažící se o únik, pomstu a vykoupení. Na jednu stranu jde o velmi komplexní psychologickou studii ženského nitra s černohumornou závěrečnou třetinou, na druhou stranu je film vemi studený a akademický. Bylo by jednoduché o něm napsat několik dizertačních práci - vztahy mezi jednotlivými částmi duše, motiv utrpení dětí (potraty či potlačení mateřského pudu), vývojová psychologie (divoké mládí, věznice v ženském nitru je zde podobná Tiersově S/M pasáži v Nymfomance), přechody od altruismu k vypočítavosti a naopak, reprezentace muže (od spasitele k násilníkovi) atd atd. Jenže dle mého se jedná pořad a pořád o mužskou projekci ženského světa, jak už se ji vysmivala Simone de Beauvoir v La Deuxiéme sexe. Tři hvězdy jsou dle mého adekvátní. Slušná psychologie, ale nulové emoce.

plakát

Před úsvitem (1995) 

Falešné až do morku kosti. Jednu hvězdičku za to, že je to slušně odvedená práce, i když se mi při sledování otevíral nůž v kapse (můj milovaný Mil-Tec). Ale tahle "romance" je idealizovaná snad ve všem, rozhovory, chování, město, peníze tu nikdo neřeší, prostě film odtržený od reality. Možná je toto hodnocení dáno mou zkušeností studenta, který, když si chtěl vyrazit do pařížských nočních klubů, tak bydlel na levných hostelech za šestnáct euro, pivo za šest euro si kupoval dohromady se spolupařiči, a taky slyšel, jak se britské studentky hadají po telefonu s rodiči o peníze, a pak breči a breči, a hledají toho pana pravého milonářského... A přesto se mi tyto noci zpětně zdají daleko lepší než tato unylá maloměšťácká fantazie.

plakát

Jason Bourne (2016) 

Vědět (skoro) všechno, neznamená vyrovnat se s tím. Filmarsky jde Bourne stejnou cestou -fanousci, nostalgie, a příslib do budoucna - jako nové Starwars. A podobně rozehrává budoucí vztahy (dvě nové nejednoznacne postavy se společnou univerzitní minulosti). Jako Starwars dávám čtyři hvězdy a doufám, že po nostalgickem úvodu nabere série nový dech.

plakát

Most špiónů (2015) 

Tak jak malý hobit zachránil Středozemí, tak typický americký právník maloměšťák zachraňuje Ameriku. Spielberg navazuje na filmy Johna Forda, jen místo Waynea je tu Hanks, a místo indiánů sověti. A v tom je pro mě trochu problém. Fordovy westerny zobrazují mýtus o příchodu práva na divoký západ, a taktéž Spielberg inscenuje mýtus, nikoliv skutečnost, a občas je to až moc chtěné Svět je od Forda o třičtvrtě století dál a na plátně se očekává alespoň trochu skutečné špíny a ostrých hran. Koncept "taťka zachránil svět" dovedený Spielbergem do dokonalosti (ano, slzička mi ukápla) je už dost "out of date".

plakát

30 minut po půlnoci (2012) 

Sympaticky nehollywoodske. Hledání Usamy neslouží jako záminka k milostnemu trojúhelníku (až tak za sto let ho začnou autoři využívat k těmto účelům), ale postavy plně slouží hledání, a pokud se něco kritizuje (Obamova administrativa), tak jen decentně. Velmi slušná rekonstrukce, i když jsou to vlastně jen střípky ze skutečného hledání.

plakát

Playtime (1967) 

Geniální, ale tisíc propracovaných subtilnich komických etud v dokonalé kompozici nedává dohromady jeden celovečerní film.

plakát

Sázka na nejistotu (2015) 

Co se týče formy, udělat z literatury faktu špičkový dvouhodinový skvělé šlapajici bijak, to klobouk dolů. Ale co se týče obsahu, tam až tak spokojený nejsem. Hlavně v poslední třetině film zpomalí, postavy musí ukázat svědomí, řeší se osobní traumata, a to nesedí ke koupajici se Robbie, a Goslingove bourání čtvrté stěny. A to nemluvím o podivných strizich ze Seleny na bezdomovce - trapné morální intermezzo, či o tom, že jména postav jsou změněna, takže nevím, jak přesně vyjadřují své předlohy.

plakát

Hamlet (1990) 

Kočkopes, který neví, zda být filmem nebo divadlem. Je sympatické, jak Zefirelli hledá novou interpretaci.Jeho Hamlet je student žijící v relativním klidu trénovaný na vládce, který v sobě musí co nejrychleji najít rozhodnost a opustit teplo smyslné matky (což Olivierův Hamlet nedokázal). A v tomto případě je Gibson výbornou volbou, protože jako filmový herec ví, jak před kamerou vypadat přirozeně a spoléhá se na akci nikoliv na slova. Jenže Shakespeare patří na divadlo, jeho zbraní jsou slova, slova, slova, a tím, že Zeffirelli brutálně seškrtal text a občas nějakou scénu natočil v exteriérech, nevytvořil nic víc, než takový digest, který se díky distribuci na DVD stal oblíbeným nástrojem učitelek českého jazyka a literatury (společně s Pacinovým Shylockem) - "teď si žáci pustíme nejslavnější Shakespearovu tragédii, hraje v tom Gibson, a přece to je umění, tak buďte zticha, ať opravím ty písemky". Pro film by se měl Shakespeare pořádně odshakespearovat, ale to za zatím bohužel nedaří.

plakát

Náhlá smrt (1995) 

JCVD jako hasičský MacGyver, to by nemuselo být špatné. Jenže když první akční scéna přijde málem v půlce filmu, protože děti a hokejisté musí mít své entree, a taky se musí vykecat záporák, který má v první hodině daleko více prostoru než van Damme, celé to jde do háje, než to vlastně začne. Jestli tohle je ten lepší JCVD, tak se děsím vidět i jeho průměrné kusy.