Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (2 448)

plakát

Přepadení v Pacifiku (1992) 

V hlavní roli Tommy Lee Jones, který z plátna téměř nesleze. Seagal se přepne do non-stop akčního módu až v závěrečné půlhodině, a i když se pár highlightů najde, celé je to dost béčkové.

plakát

Dobrodruzi (2017) 

Škoda Auto se snaží proniknout na čínský trh. A tak se za volantem vystřídá důchodce Jean Reno (kterému viditelně dělá problém každý krok), i zatím vcelku udržovaný Andy Lau. Bohužel vzhledem k věku většiny zúčastněných se nějaká akce nedá moc očekávat, a tak povětšinou sledujeme hezké obrázky, a nic moc příběh, ve kterém se všichni snaží přečůrat druhého, až se jim to v závěru naprosto doslovně podaří. Finále mizerné (Karel Dobrý vyšuměl do ztracena) a nikdo z herců se nijak nesnaží. Fungovi a Qi Shu ten film zaplatil svatební cestu, a asi o nic moc jiného nešlo.

plakát

The Grand Tour - Season 2 (2017) (série) 

Po většinu dílů rutina. Jenže u této trojice je i rutina pořád strašně zábavná. A závěrečný speciál naprosto super.

plakát

Boba Fett: Zákon podsvětí (2021) (seriál) 

Scénáristicky je to čistý brak, návrat o sto let dozadu k rodokapsům, k jednoduchému pulpu. K tomu hlavní hrdina za nic nestojí, postarší zabiják, který najednou hledá rodinu. Jistě, to samé je i Mando, a proto jsou mu a jeho poutu věnovány dva díly. Ale Favreau dokázal Manda prodat, Fetta bohužel nikoliv. Mando je aktivní, jeho vztah je silný - Baby Yoda, zatímco Fetta je pasivní, a jeho pouta jsou nic moc. Fennec? Tuskenové?  Produkční hodnoty nakonec seriál zachraňují od nudy, ale i ta akce je taková béčková.

plakát

Devadesátky (2022) (seriál) 

Na jednu stranu velmi krkolomný mix fikce a reality, na druhou stranu na české poměry výborně napsaná TV kriminálka. Média se na seriálu zaháčkovala a udělala z něho společenskou událost. V tom celorepublikovém hype potom zanikne, že třeba Jonák je v tom seriálu tak trochu navíc, jen na natáhnutí délky do standardních šesti dílů, a že se občas využívají ty nejprovařenější scénáristická klišé (prostitutka se zlatým srdcem, první setkání ze záchranáři, manželka policisty a podobně). A k tomu najednou realita orlických vražd. Tři a půl hvězdy, ale musím uznat, že jsem se na další díly vždy těšil. Takže vlastně čtyři hvězdy.

plakát

Red Notice (2021) 

Reynolds ty filmy seká jak cvičky. V podstatě to samé jako Zabijákova žena & bodyguard (2021), jen je to více rodinné, bez vulgárního výraziva a krvavých průstřelů. A finále odkazující na Indyho je opravdu hrozně nastříhané.

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Francouzský originál se snažil o portrét obyčejného muže, kterému zbývá jenom pomsta a utopil svůj nápad v nedějovosti a jalových vedlejších linkách. Ritchie je naštěstí špičkový profík, který dokáže dobře charakterizovat vedlejší postavy, nenudit, rozehrát scénu... tedy vymakat všechno to, co Francouzi nezvládli. Ale paradoxně selhává oproti originálu ve dvou věcech - hlavnímu hrdinovi a závěrečném infernu. Scénář je tak na míru šitý Stathamovi na tělo, jak jeho přednostem, tak jeho omezením, že se jakákoliv originalita či psychologické nuance prostě ztratí. Stathama se můžete bát, ale nemůžete se bát o něj. A proto hvězdu dolů za ten béčkový závěr. Ten se Francouzům povedl lépe.

plakát

Kingsman: První mise (2021) 

Matthew Vaughn se snaží vyrovnat s britskou historií, i se svým vlastním původem (až jako dospělý zjistil, kdo je vlastně jeho otcem) a přitom bavit diváky. A nejde mu to, jak by si přál. Jednička Kingsmana odrážela Vaughnovu životní cestu (od plebsu k aristokracii), ale tady všechno to mudrování o úloze britské aristokracie, všechno to veršování odkazující k nejslavnější britské básni všech dob, a omlouvání se za kolonialismus, působí dost nepatřičně. Všechny tři akční scény jsou naprostá špička, ale jinak zmizela hravost a drzost, kterou nahradila těžká sentimentalita.

plakát

Krvavý prachy (2004) 

Nápad je to nosný a nedivím se, že po něm Ritchie sáhl. Originál ho bohužel nedokázal prodat a řídký děj vyplňuje zbytečnými dějovými podlinkami, které nikam nevedou, a panoptikem postav, které pro děj nejsou důležité. Paradoxně čím víc chce být film realistický, jako ze života, tím víc se stává přitaženým za vlasy a nelogickým.

plakát

Matrix Resurrections (2021) 

Wachowski nám v Jupiter vychází (2015) popsali přes opulentní space operu, jaké je to nechat se operovat a přijmout tu ženu v sobě. No, a ve čtvrtém Matrixu se Lana dvě a půl hodiny vyrovnává se svým bývalým mužským já. A pochopitelně se jí to v závěru podaří, pravé já vystoupí do popředí a zjeví se ve své velikosti, zatímco to staré já je láskyplně šťastno, a pomáhá ji zlomit genderový determinismus světa, ve kterém bylo vše strojově dáno od narození. Nevím, jestli nám Lana musela takhle natvrdo dalším dílem říci, o čem ten Matrix vlastně byl, a ještě si přitom vyřizovat účty s Warnery. Ti ji mimochodem na to vyrovnávání se s novou identitou dali dali dvakrát dvě stě milionů dolarů, a výsledkem jsou pro ně jen obří ztráty a naštvaní diváci. Škoda. Dvě hvězdičky za Nea a Trinity v kavárně. Tam to rezonovalo s mým životem. Zbytek šel mimo.