mortak

Čtyři hvězdy pouze a jenom k poctě Brada Allena. Jinak jde o další povrchní lokalizaci pořád toho jednoho marvelovského mustru tentokrát na Asii. Takže tam musí být draci, vesnice v horách, a Michelle Yeoh. Naštěstí tady na rozdíl od předešlé lokalizace nikdo nezvedá politický prapor.

Kdybych se dozvěděl, že i Rock a Blunt byli digitální, ani by mě to nepřekvapilo. Všechno je tu takové sterilní a bezzubé, jako ty digitální včely a piraně, co ani neštípou, ani nekoušou. Jinak ideově je to typická disneyovka s princeznou, která je sice na začátku strašně emancipovaná a aktivistická, ale nakonec se ukáže, že její jedinou touhou bylo spasit a ulovit chlapa.

Nápad dobrý, jenže nakonec se z toho vyloupne stokrát provařená hollywoodská historka o tom, jak žena s velkým Ž spasila láskou muže, a on pak spasil svět. To, že to není svět reálný, je zde jen osvěžující detail, nic víc.

Spider nerdi všech zemí, pohlaví či ras, spojte se. Ať jste chlap, který prochází krizí středního věku, či plachá dívka na nové střední, nebo outsider v Brooklynu, láska ke komiksům a Spideymu vás spojuje do jednoho velkého "spider-verse", a pomáhá vám překonávat životní krize, či dospět a získat vlastní jedinečnou identitu. Je to našlapané nápady, propracované ve všech směrech, vycházející ve všem z originálních komiksů, jen v poslední třetině to tlačí na pilu, a polopatisticky to rve divákovi základní ideje do hlavy. Ale zábava to je, o tom žádná.

Iko Uwais jediný vypadá živý z masa a krve. Zbytek obsazení bohužel vyfasoval operetní scénář, který se místo zábavy snaží o velké emoce. Akce je povětšinou dost směšná (jeden skok mezi nepřátele a tucet leží na zemi, Weaving s kuší), či sterilně umělá (dálnice), a povětšinou se jen tak máchá meči bez výrazné choreografie. Předchozí filmy byly o klukovském hraní si na vojáčky, tohle má být velké drama o zrození hrdiny. Bohužel je to až na občasné záblesky spíše nuda.

Dvě třetiny filmu se nezvykle střídmý Verhoeven snaží proniknout do mysli Benedetty, aby to všechno svým typickým způsobem shodil ze stolu v závěrečném přepáleném finále. Jako kdyby v poslední čtvrthodině  zapomněl, že se mu pod rukama vzniká výborný historický film.

Pár vtipů se našlo, ale za ten sluníčkovský happyend si to celé víc než jednu hvězdu nezaslouží. Celou dobu jsem snil o Charlize Theron jako Morticii v reálu.

Dospívání jedné dívky jako vražedný thriller. Je vůbec zajímavé, že Japonci asi nejlépe umělecky uchopili jungovskou evropskou hlubinou psychoanalýzu.  Zatímco Murakami pojal v Kafkovi na pobřeží dospívání chlapce v muže jako fantasy road trip, Murai v tomto anime analyzuje vnitřní přerod dívky v ženu podobně jako si Ingmar Bergman hraje s mateřstvím a nevěrou (jen s využitím thrillerových filmových prvků). Má to jen jednu vadu. Murai je muž a stejně jako u sledování Bergmana si říkám, jestli jde o pravdivý pohled do nitra ženy, či jen o projekci mužské fantazie.

Chris McKay je dobrým žákem Rolanda Emerricha. Je to podobně blbé, ale rychle to utíká, a mozek to vypláchne.

Genderově vyvážená bondovka, která myslí i na čtenářky Harlequinů či Padesáti odstínů šedi. Kdysi se o to pokoušel i Ian Fleming, ale kniha Agent, který mě miloval je dost otřesný čtenářský zážitek (Fleming sám se po zdrcujících kritikách snažil zamezit vydávání). Tady to dopadlo lépe, ale všechny ty "romantické", "rodinné", a "slzopudné" scény jsou v dialozích i obrazech neskutečný kýč a barvotisk. Mimochodem, ta Zahrada pochází také od Fleminga (Žiješ jen dvakrát). Možná, že když série dojde k tomu, že neustále odkazuje na minulé díly či knihy, je lepší ji ukončit. A pokud dojde k jejímu znovuvzkříšení, prosím ať je tam co nejvíc Any de Armas, a co nejméně Léy Seydoux. Ke starým bondovkám se budu pořád vracet, k No Time To Die jen výjimečně.