mortak

Bio vegan cukrlandová limonáda pro všechny ty Aleny Dolákové snící o kariéře v Hollywoodu. Chazelle přeplňuje film skvělými vizuálními nápady, a dokáže vynalézavě kamerou zastřít, že Stone i Gosling jsou "jen" herci, kteří spíše recitují do hudby a "šlapou" kroky (ale úvodní taneční scéna na dálnici je nádherná). Jenže já se nemohu naladit na ten nereálný svět, na ten skoro-ráj, ve kterém je každý deštíček rychle přikryt zářivými barvičkami, a ve kterém servírka jezdí Priusem (asi přestanu dávat dýška),a ve kterém je citace důležitější než příběh sám. No nic, prostě typický hit na Oskary.

Ta jediná pravá nefalšovaná vánoční pohádka.

Na první pohled by se mohlo říci, že jde o skvěle natočenou a zahranou krimi s emocionálním morálním dilematem v závěru. Jenže vzhledem k tomu, že Norsko (Barnevernet) už si žádné morální otázky v tomto ohledu neklade, může se v budoucnu stát, že v socialistické Evropě bude tento film zakázaný. Dennis Lehane napsal "jen" oddychovou krimi, levicová Evropa jí dává nový rozměr a přesah.

Komiks, film - oba jsou za pět. A kdybych chtěl něco kritizovat, tak to jde na vrub Moorovým politickým zkratkám. Ale Moore je prostě takový, a i přes jeho všechny zápory, jeho komiksy ční nad vším, co ze sebe chrlí konkurence.

Výchozí humanistická teze bohužel přehlušila logiku a ovládla celý scénář. Duncan chce ukázat "lidskost lidštější lidí", ale šustí to papírem a logickými dírami. Vůbec s tím mám problémy jako třeba s Příchozími (adaptace povídky). Formát sci-fi povídky by Moonu slušel daleko víc než nedokonalý převlek za celovečerní film.

Moje největší guilty pleasure. Neskutečně pitomé a přepálené v každém ohledu, a vrcholící nejabsurdnější akční scénou všech dob. Jenže ta chemie mezi natvrdlým ožralým poldou Eastwoodem a prostitutkou s vysokoškolským titulem Locke funguje na jedničku, a ve scéně se sexistickým zkorumpovaným poldou si nelze Sandru nezamilovat. Ideál ženy. Napůl světice, napůl...

Clint "Bud Spencer" Eastwood a jeho parťák "Terrence Hill" Clyde. Italská komedie made in USA, a i když místo chytlavých melodií od "Oliver Onions" tu máme country music, motorkáři, či policisté padají jako hrušky pod údery Clintových pěstí naprosto stejně jako pod těmi Spencerovými a Hillovými (jinak v závěru se dočkáme tohoto camea). A vůbec je osvěžující vidět film, kde osamělý muž toužící po ženě neroní slzy, nemodlí se k bohu ani nepíše básně, ale vezme opici a jde do pornokina.

Ráj a peklo, a nic mezi nimi. Nemusím epileptický styl Tonyho Scotta, ale pro vyjádření pekla na zemi se dost hodí. A chápu i ráj, protože kdysi jsem byl v životě dole, a tak jsem šel učit, a každý můj žák/-yně mě posouvali dál a dál k životu. Jo, a za ten český překlad názvu filmu by si ten, kdo to překládal, zasloužil pár facek.

Věrná a skvěle zahraná adaptace románu, která mu nic neodbírá, ale taky si k němu nic nepřidává.

Všechno to natáčení na reálných místech, a všechny ty herecké hvězdy v epizodních rolích zastírají fakt, že scénář klouže po povrchu postav, a často ho drží nad vodou jen Wagnerova hudba a Burtonovo vyhasínající charisma. Lokace se mění, Wagner jako politický uprchlík cestuje z místa na místo, za sebou zanechává dluhy, Minna trpí jeho postelovými avantýrami, až přijde Ludvík II... Těch osm hodin to zaznamenává monotonně, odškrtává si jednotlivé životní milníky, ale emoce, či výraznější scénu, nic z toho se do tohoto kolosu dostat nepodařilo.